První integrační centrum v České Lípě, které zaměstnává na plný úvazek téměř čtyři desítky zdravotně postižených lidí, se bude bránit proti nařčení o podvádění či vyhledávání děr v zákonech.
Centrum dostává na každého zdravotně postiženého zaměstnance měsíčně maximálně devítitisícovou dotaci od státu, ze které jim vyplácí mzdu. Z devíti tisíc však zaměstnancům na konta přijde přibližně čtvrtina z této částky. To se zdálo jedné nevidomé uchazečce o zaměstnání málo, a začala se proto bránit.
Rozdíl mezi přijatou dotací a skutečně vyplacenými penězi vysvětluje předsedkyně správní rady integračního centra Jarmila Schwarzbachová: „Téměř polovina peněz z dotací jde zpět státu v podobě sociální a zdravotního pojištění a daní z mezd. Centrum funguje jako občanské sdružení. Zaměstnanci proto dále platí členské příspěvky do tohoto sdružení ve výši 2670 korun měsíčně, které jim po dohodě s nimi většinou strháváme přímo z čisté mzdy. Zbylé peníze jim posléze vyplácíme,“ vysvětluje.
„Nejsme výdělečný podnik. Zpracováváme pro firmy či obce například internetové stránky nebo děláme různé statistiky. Z toho nám plyne přibližně třicet tisíc měsíčně. Mnoho zaměstnaných lidí to ale neumí, a přesto je neodmítáme. Několik měsíců se práci na počítači učí a na sebe si nevydělají. To ostatně ani ti, kteří už práci zvládají,“ pokračuje Jarmila Schwarzbachová s tím, že na mzdu sice dostane sdružení dotace od státu, ale provozní náklady zůstávají na bedrech sdružení.
„Nájem, účetnictví, internet, elektřina, cestovné, topení, voda a mnoho dalšího. To vše musíme platit, aniž bychom na to dostali dotace. Kromě toho tu pracujeme dva, kteří nejsme zdravotně postižení, a na dotace proto samozřejmě také nedosáhneme. I naše mzdy, které ani zdaleka nedosahují celostátního průměru, musí sdružení pokrýt. Na to vše dostáváme od našich odběratelů a vybereme na příspěvcích přibližně 130 tisíc měsíčně,“ dodává s tím, že od státu navíc dostává centrum peníze s několikaměsíčním odstupem.
Jako příklad udává Jarmila Schwarzbachová měsíc duben, kdy na výplatách a odvodech státu zaplatilo centrum půl milionu korun, ale dotace dostane až v září. „Kvůli tomu jsme neustále v mínusu, který se pohybuje v rozmezí půl milionu až půl druhého milionu. Tyto peníze si samozřejmě musíme půjčovat, a zkuste si přijít pro milionovou půjčku do banky.

„Jako nevýdělečné sdružení nemáme na půjčky z bank jednoduše nárok. Půjčujeme si proto z nebankovního sektoru za vysoké úroky, které se samozřejmě musí také promítnou v nákladech,“ vysvětluje Jarmila Schwarzbachová.
V účetnictví mají podle předsedkyně správní rady pořádek, což dokazuje i předkládáním účetních knih a zpráv z kontrol, které zde pravidelně provádí úřad práce, finanční úřad i inspektorát práce. „Sami jsme se obrátili na inspektorát práce, aby během právě probíhající kontroly důkladně prošetřil i tento konkrétní případ. Zvažujeme také podání trestního oznámení za pomluvu. Nic z toho, co o nás žadatelka o zaměstnání šíří, není pravda, a ona to věděla, což můžeme doložit korespondencí mezi námi a ní, ve které jsme jí naprosto jasně vysvětlovali podmínky zaměstnání v integračním centru,“ dodává Jarmila Schwarzbachová na závěr.
O situaci, do které se českolipské integrační centrum v současné době dostalo, vypráví i jeden ze zdejších administrativních pracovníků Milan Černík, který pro své těžké zdravotní postižení nemůže pracovat nikde jinde.
„Pracuji u 1. Integračního centra již druhým rokem. V nově nastavených podmínkách dotací jsem si vědom nutnosti spoluúčasti na provozních nákladech sdružení, ať již formou členských příspěvků či jiných darů,“ říká Milan Černík a pokračuje: „Mám obavy, že rozšiřování nepřesných informací a polopravd vytržených z kontextu, jako se děje v současné době, by mohlo ovlivnit náhled na celý systém podpor zaměstnanosti těžce zdravotně postižených, a jeho následnou destabilizaci či jeho úplnou destrukci. To by pro řadu z nás hendikepovaných znamenalo návrat zpět k nepotřebnosti i vzhledem k tvrdým podmínkám práce v komerční sféře.“