Požár bývalé továrny na křišťálové lustry firmy Elias Palme hasiči zlikvidovali večer. Na místě bylo druhý den ráno jen pár stop po práci hasičů v podobě vyřezaných náletů, zbytků střešních plechů, pár ohořelých dřev a z nitra se ozýval proud kapající vody. Buď ještě z požárního zásahu, při kterém bylo nasazeno pět vodních proudů, nebo z noční bouřky.

„Jde o rozlehlý objekt, proč přesně v něm ve čtvrtek dopoledne začalo hořet, nadále vyšetřujeme,“ sdělila Jaroslava Benešová, mluvčí Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje. S ohledem na nebezpečí zřícení konstrukcí probíhaly hasební práce pomocí výškové techniky a z vnějšku budovy.

Lokalizaci požáru nahlásil velitel zásahu ve dvě hodiny odpoledne. Do podvečerních hodin pak hasiči pokračovali v dohašování objektu, který léta čeká na nového majitele. Zcela zlikvidovat požár se podařilo před 21. hodinou. Událost se obešla bez zranění osob. 

Odhadované náklady na záchranu budov a jejich smysluplné využití dosahují několika stovek milionů korun.  

close Až pořádek a klid. Pár hodin po požáru ani nejsou znát u někdejší slavné továrny na luxusní lustry v Kamenickém Šenově stopy po zásahu šesti jednotek hasičů. info Zdroj: Deník/Petr Pokorný zoom_in Jak šel čas s Eliáškou

Eliáška byla v minulosti jedním z nejrespektovanějších výrobců luxusních svítidel pro paláce, kostely a slavnostní sály. Firmu založil založil Elias Palme (1827–1893) už roku 1849. Továrna byla postavena stavitelem Adolfem Richterem za šest měsíců a zahájila provoz 1. listopadu 1905. Ty nejluxusnější zde vyrobené lustry osvětlovaly například milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě. 

Po II. světové válce zde pokračovala výroba, ale později, po přestěhování do nového areálu, ji přestal tehdejší vlastník, národní podnik Lustry, využívat. To se stalo v roce 1972. Areál sloužil jen jako sklady.  

Objekt byl na konci roku 2007 prohlášen kulturní památkou. Publikace Industriál Libereckého kraje vydaná ve stejném roce o stavbě uvádí, že komplex na půdorysu U v bočních křídlech obsahoval sklářské provozy brusírny a kulírny i slévárnu, soustružnu, pasírnu, lakovnu a galvanickou laboratoř, a tyto prostory byly postupně přestavovány s užitím železobetonových konstrukcí. K pohonu strojů sloužila parní kotelna a strojovna ve dvoře.

Rozsáhlý objekt je v současné době stále na prodej za necelých 3,5 milionu korun. Podle realitního makléře Radomíra Kočího, několik potencionálních kupců o něj projevilo zájem.