Kliknutím zvětšíteJakou pozici v liberecké zoo zastáváte?
Pracuji jako kurátor chovu ptáků, laicky řečeno mám na starost všechny ptáky. V Zoo Liberec působím už 12 let. Dostal jsem se k tomu přes sokolnický kroužek, na který jsem docházel při studiu. Dostudoval jsem univerzitu a už jsem tu zůstal.
Proč jste si ze všech zvířat vybral zrovna ptáky?
Ptáci mě zajímali odmalička, hodně mě k tomu naváděli děda a táta. V Praze jsem vystudoval Českou zemědělskou univerzitu a zaměřil se právě na ornitologii.
Dvanáct let, to je dlouhá doba. Stále vás to baví?
Já to dělám, protože stále nemám vše hotové. A zjistil jsem, že asi ani nikdy mít nebudu. Nevede mě k tomu ryze láska ke zvířatům, ale vadí mi, co se děje dlouhodobě s dravci v přírodě. Vnímám to jako možnost napravit tento stav.
Jejich situace je tak špatná? Co vše k tomu přispělo?
Úplně všichni dravci jsou chránění, naprostá většina dravců v Evropě je víceméně ohrožena, pouze se liší míra rizika. V posledních padesáti šedesáti letech má úbytek ptáků na svědomí člověk. Současné intenzivní využívání krajiny vede k devastaci přirozeného prostoru pro dravce.
Liberecká zoo se zapojila do různých programů na jejich ochranu, že?
Přesně tak. Navíc u ptáků jsou programy na řízení chovů specifičtější. Zde v zoo se zaměřujeme hlavně na chov dravců z našich klimatických podmínek. Za celou dobu existence se nám podařilo navrátit do volné přírody 15 mláďat orlosupa bradatého, několik orlů mořských a orla skalního.
Jak probíhá návrat do přírody?
Máte pár, narodí se mládě, které u nás odchováme, a pak se na základě centrálního řízení vybere lokalita, kam odchovaného ptáka vypouštíme. Mládě se umístí na uměle připravené hnízdo, na kterém se přikrmuje.
Můžete popsat svůj běžný pracovní den?
Každý den je úplně jiný, takže se vyhnu stereotypu. Záleží hlavně na ročním období, to je zásadní faktor ovlivňující mou práci. Na jaře, kdy probíhá hnízdění, se vše točí kolem sestavování párů, vajec a mláďat. V létě se naopak zabývám přepravováním už odrostlých mláďat, což se neobejde bez přípravy dokladů a hromady formulářů. Po sezoně se připravují voliéry, opravují se, čistí, dezinfikují. No a v zimě seřizujeme líhně a ladíme kamerový systém.
Co máte na své práci nejraději?
Tu nejistotu. Nevím, co bude druhý den. (smích) A hlavně mám pocit, že to má hlubší smysl pro přírodu.
Utkvěl vám v paměti nějaký vzácný okamžik spjatý s ptáky?
Těch vzpomínek je celá řada. Mám za sebou už leccos, takže vím, že když máte oplozené vajíčko, neznamená to, že vše dobře dopadne. Samozřejmě se raduji, ale tu radost vystřídá nejistota a ještě větší hlídání. Těší mě šance odchovat vzácné zvíře, které může něco znamenat pro přírodu.
Jak probíhá samotná péče o ptáky?
To, že se o ptáky staráte dobře a daří se jim, poznáte podle toho, že se úspěšně rozmnoží. A právě k tomu směřuje ta celodenní práce v podobě krmení, doplňování pítek, zajištění hygienických podmínek a hlavně hnízdění. Já ptáky fyzicky nekrmím, jsem spíše nezávislý pozorovatel a pokud je potřeba udělat něco, co není ptákům příjemné, jako například výměna vajíčka za umělé, jsem u toho většinou já.
Máte nejoblíbenějšího ptáka?
Na to se mě ptá hodně lidí, ale nemám.
Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?
Zkvalitnění chovu a předávání know-how dalším institucím a chovatelům. Pak samozřejmě odchovy a prvoodchovy, například orla nejmenšího či orla jestřábího. Letos se nám podařilo vylíhnout mládě ze zamrazeného spermatu, to může sloužit do budoucna jako dobrý nástroj k vytvoření rezervoáru genetické informace.
Jaké máte plány do budoucna?
Vyloženě nemám cíl, kde bych si řekl stop a budu už jen situaci udržovat. Vedu plemennou knihu orla královského, který se vůbec nerozmnožuje. Snažím se, aby se začali úspěšněji chovat v lidské péči, a to mi může trvat třeba dalších patnáct či dvacet let.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
