Konec šibenic v Zákupech nastal 6. listopadu roku 1743, tedy přesně před 270 lety. Na tehdejším Šibeničním vrchu, návrším ležícím nad dnešním zákupským koupalištěm, v ten den padla úplně poslední šibenice.
Nutno podotknout, že tou dobou se na ní už docela prášilo a nad městem stála spíš pro výstrahu. „Poslední vykonaná poprava se v Zákupech odehrála deset let předtím a nebyla provedená na šibenici," upozorňuje Jiří Šimek, zákupský kronikář.
Poslední zákupskou popravenou byla podle něj 8. března 1733 Kateřina Melzerinová z Podlešína. O život přišla stětím hlavy, a to kvůli krádeži kostelního obrazu. „Hlava sťaté byla poté spálena na hranici," popisuje drsný výkon trestu Jiří Šimek.
Ještě před Melzerinovou popravily Zákupy další ženu Dorotu Ohnesorginovou z Ploskovic. „V červenci 1725 byla v Zákupech sťata mečem a srdce jí bylo probodeno kůlem, protože zabila své dítě. Za podobný čin o téměř století dříve 1636 byla v Zákupech popravena také jakási Magdalena," upřesnil zákupský kronikář.
Po odstranění poslední šibenice roku 1743 zažily Zákupy už pouze jediný rozsudek smrti. „V roce 1758 byl vynesen nad Michaelem Wincklerem za incest. Na žádost odsouzeného mu ale byla udělena milost," objasnil Šimek.
Hrdelní právo, jednu ze svých velkých výsad, držely Zákupy až do roku 1765, tedy ještě dvaadvacet let po konci šibenic. Ke zrušení práva došlo v důsledku státních reforem Marie Terezie.
Podle Jiřího Šimka se ve feudální společnosti středověkých Zákup vykonávaly i jiné tresty. „Trestala se neposlušnost i odboj proti vrchnosti. K tomu sloužil dřevěný osel, který byl umístěn na dvoře zákupského zámku. Poddaní pro obveselení panstva na něj bývali posazováni v jezdeckém kostýmu," zmínil.
Na zákupském náměstí také stával pranýř kamenný sloup se železnými okovy. Zde byli provinilci přikováni, někdy i mrskáni. „Vedle pranýře bývala nádrž s vodou, přes ni položena kláda s košem, v němž byl řezník či pekař, který dal malou váhu, ponořen na čtyři palce do vody. Byla-li ztráta váhy větší, byl ponořen hlouběji, někdy i celý."
