ako jediný získal takzvaný Rytířský kříž se zlatými dubovými ratolestmi, meči a brilianty, vyznamenání, které pouze pro něj speciálně vymyslel Adolf Hitler.

Vůdce ho miloval. Rudelovi říkal „Můj voják číslo 1".

Jaké to je, když se vzduchem prohání bombardovací eso, poznalo také Českolipsko. Rudel, tehdy už v hodnosti majora, působil na konci války na letišti v Hradčanech v Ralsku.

Poprvé tady přistál 2. dubna 1945. Dnes je to na den přesně sedmdesát let. Ví se o tom díky jeho autobiografické knize, která vyšla i v češtině pod názvem Navzdory.

"Hradčany Východ"

Německo ke konci války stahovalo svazky luftwafe, často značně zdecimované boji na frontě, do relativně klidného zázemí k doplnění či přezbrojení. Využili k tomu i letiště v Hradčanech a na nedalekém Hvězdově, které označovali jako „Hradčany Východ".

Z Rudelových záznamů vyplývá, že oblast Českolipska byla na konci války pod silným dohledem ze vzduchu. „V Hradčanech je ubytována pouze naše druhá skupina. Štáb eskadry je v Mimoni a částečně bydlí mezi obyvatelstvem, které je z pětadevadesáti procent německé a čte nám z očí každé přání. Dojíždění na letiště a zpět není jednoduché a jeden muž vždy sedí na blatníku každého vozu a pozoruje nebe. Nad námi se co chvíli řítí američtí a ruští hloubkaři a v tomto prostoru se překrývají. Jedni přilétají ze západu, druzí z východu."

Chudáci obyvatelé Mimoně

Z Hradčan němečtí piloti včetně Rudela útočili v posledních dubnových dnech na sovětské a polské jednotky, které obkličovaly Drážďany. Rudel zůstal na Českolipsku až do 8. května 1945, ten den byl ještě v Mimoni svědkem spojeneckého náletu. „Když ti hoši budou dobře mířit, budou hrozné ztráty, protože jsme na sebe tak natěsnaní," vzpomínal na strach z Mimoně ve své knize. „Malý koberec bomb se snesl tři sta metrů od silnice, na které jsme se seřadili, přímo doprostřed města. Chudáci obyvatelé Mimoně!"

Rudel během války zničil 519 tanků, čtyři obrněné vlaky, 2 křižníky, bitevní loď, torpédoborec a potopil 70 menších plavidel. Sestřelil 9 letadel a sedm blíže nespecifikovaných stíhaček. Hans-Ulrich Rudel válku přežil a navzdory amputaci se těšil dobrému zdraví. Zemřel v roce 1982 v NSR.