Autorem románu je významný český spisovatel, humorista a novinář Karel Poláček, který v létě 1915 do České Lípy skutečně přijel coby jednoroční dobrovolník, aby tu absolvoval výcvik před vysláním na bojovou frontu první světové války.

Osudnou se mu nakonec ale stala až druhá válka. Na jejím sklonku ve věku 52 let zahynul pravděpodobně 21. ledna 1945 v koncentračním táboře Gleiwitz na území dnešního Polska. Od jeho úmrtí tak právě dnes uplyne rovných 70 let.

Datum jeho smrti odpovídá datu selekce v Gleiwitz. Celá desetiletí se přitom mělo za to, že Poláček zahynul už v roce 1944 v Osvětimi. V 90. letech minulého století se ale objevilo hodnověrné svědectví, které spojilo Poláčka s dalšími útrapami, jimiž musel na konci života projít.

Do České Lípy ho zavedla vlastně náhoda. Aby šlo rukování do armády po vypuknutí první války rychleji, zřizovaly vojenské pluky takzvané náhradní prapory. Karel Poláček, pocházející z Rychnova nad Kněžnou, spadal pod 18. pěší pluk z Hradce Králové. A ten měl svůj náhradní prapor v České Lípě.

Rakouskouherská armáda usilovala o to, aby v ní čeští vojáci sloužili mezi Němci a opačně. I proto měl hradecký 18. pěší pluk, kterému se říkalo hradecká chasa, svůj náhradní prapor právě v německé České Lípě.

To, že své zážitky z působení v České Lípě převedl Karel Poláček také do svého díla, dnes víme především díky historičce a archivářce Marii Vojtíškové (1928 2012), která českolipské reálie v Poláčkově díle rozluštila a podrobně popsala ve studii publikované v roce 1978 ve sborníku Českolipsko literární.

Díky tomu dnes mimo jiné víme, že Poláček se v Lípě také zamiloval do šestnáctileté dívky Dolly.