VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Primář ze Střešovic: Lidé necítí k nemocnici vztah jako ke své vlastní

Česká Lípa /ROZHOVOR S ORTOPEDEM PETREM GUTWALDEM/ - Je jako „perla", která se na první pohled vymyká „standardním" šperkům. Všechno je u něj totiž trochu jinak.

18.1.2014 2
SDÍLEJ:

MUDr. Petr Gutwald - „doktor Sova“ českolipské nemocnice, vyhlášený a erudovaný primář ortopedie.Foto: Deník/Vít Černý

Na rozdíl od ostatních své pacienty oslovuje „něžně" křestními jmény. Když vede vizitu, tak na ni nastoupí celé jeho oddělení, všichni lékaři a sestřičky tak, jak to dneska známe už jen ze starších seriálů z nemocničního prostředí.

Přestože po dvaceti letech usilovné práce dosáhl mimořádného postavení v asi nejvyhlášenější nemocnici v Česku, stejně se najednou rozhodl pro změnu. Ze špičkové nemocnice odešel do opomíjeného okresního špitálu a stáhl k sobě i další kapacity.

Díky tomu se českolipská nemocnice může chlubit elitním ortopedem a operatérem a vůbec vyhlášenou ortopedií. Primáře Petra Gutwalda milují pacienti, cení si ho vedení nemocnice a nepostradatelný byl před lety i pro autory seriály Nemocnice na kraji města (po dvaceti letech).

Udělat o tom všem s vyhlášeným lékařem rozhovor ale nebylo jen tak. Skromný muž, který přes týden bydlí v České Lípě na ubytovně a na víkendy se vrací domů do Prahy, o sobě nerad mluví. Pro Českolipský deník udělal výjimku.

Pane primáři, než jste přišel do České Lípy, působil jste v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Střešovicích. V jednom starším článku, na který jsem narazil, vás titulovali nejen jako lékaře, ale také hodností podplukovníka. Spolupracujete ještě s armádou?

Pracoval jsem ve Střešovicích dvacet let, prakticky jsem byl dvacet let tím podplukovníkem a při odchodu jsem dostal hodnost plukovníka. Říkali, že mi armáda nemá jak poděkovat, tak to udělali takhle. Ale s armádou teď už spolupracuji jenom v tom směru, že ti lidé, kteří chtějí a jsou vojáci z povolání nebo zaměstnanci vojenské správy, tak ke mně chodí na kontroly. Jinak v žádném vztahu k armádě nejsem. Jezdí sem vojáci, se kterými se znám, převážně jsou to již důchodci armády.

Účastnil jste se nějakých zahraničních armádních misí?

Žádných. Přiznám se, že nejsem jejich zastáncem. Když si vezmeme historii naší republiky, tak nám se zahraniční mise také nelíbily, když jsme to prodělali na vlastní kůži. Takže nezúčastnil jsem se a ani jsem nechtěl v době, kdy to bylo dobrovolné.

Situace, kdy odborník vaší erudice i věhlasu opustí jednu z nejmodernějších nemocnic v zemi a vrhne se na práci v dlouho opomíjené nemocnici v malém okresním městě, je podle mě tak neuvěřitelná, že by určitě obstála i jako námět filmu. Neťukali si vaši bývalí kolegové na čelo, když jste jim oznámil „Jdu do České Lípy" ?

To nevím, jestli si kolegové ze Střešovic ťukali na čelo, že odcházím do České Lípy. Spousta jich pochopila, že jsem pevně rozhodnutý. Mě bývalý pan ředitel Zhorný přemlouval dlouhá léta.

Odcházel jsem v roce 2008, to mi bylo 53 let. Bral jsem to jako poslední šanci jak se realizovat ještě před důchodem, protože jinak pak člověk nemá touhu něco nového začínat. I když je to problematické tím, že dojíždím a jsem tady sám, ale myslím si, že to mé rozhodnutí bylo pevné, i když jsem nevěděl kam a do čeho jdu. Ale byla to jedna z posledních možností, jak zkusit něco sám.

Dojíždíte sem, nebo jste se do České Lípy přestěhoval?

Já jsem se sem nepřestěhoval. Mám v Praze byt, po rodičích máme se sestrou rodinný dům v Českém středohoří. Nepřestěhoval jsem se, protože manželka má v Praze práci a děti tam také bydlí. Takže stěhovat se a zbavovat se bytu, který jsem konečně splatil a kupovat si něco v České Lípě jsem nechtěl. Takže jsem se rozhodl dojíždět. Tady bydlím na ubytovně přes týden a na soboty a neděle jezdím do Prahy a nebudu to měnit.

MUDr. Petr Gutwald • „doktor Sova" českolipské nemocnice, vyhlášený a erudovaný primář ortopedie
• narodil se v roce 1955 v Teplicích, v roce 1980 absolvoval Vojenskou lékařskou fakultu v Hradci Králové a pracoval jako lékař u vojenských útvarů
• z chirurgického oddělení vojenské nemocnice v Terezíně přestoupil v roce 1988 na ortopedii v Ústřední vojenské nemocnici v Praze – Střešovicích, kde byl od roku 1995 zástupcem primáře
• z ÚVN odešel v roce 2008 na ortopedii do České Lípy
• byl lékařským poradcem při natáčení nových dílů Nemocnice na kraji města, v roce 2008 byl hostem Všechnopárty Karla Šípa

Co jste věděl o České Lípě, o Českolipsku, než jste sem přišel? A co jste věděl o zdejší nemocnici?

Českou Lípou jsem asi třikrát v životě projížděl a o městě jsem nevěděl vůbec nic. Akorát jsem věděl, že je tu nemocnice z 80. let. Z dálky vypadala jako novostavba. Od pana ředitele Zhorného jsem věděl, že je tu funkční ortopedie. Všechno jsem pak zvážil a rozhodl jsem se sem jít. Teď už cítím, že srdcem k českolipské nemocnici patřím a nelituji toho, že jsem sem přišel.

Jak zásadně se změnila ortopedie v Lípě od roku 2009, kdy VZP dočasně vypověděla ortopedii smlouvy na operace TEP kloubů?

Spektrum nemocných zůstalo podobné, víc se ale operují artroskopicky rekonstrukční výkony na ramenech, na kolenech, artroskopicky se operují hlezna lokte. Co se týče kostní ortopedie a endoprotetiky, ten rozsah je pořád velmi podobný, protože spektrum nemocných je stále stejné a nebude jiné ani po mně a nebylo ani přede mnou. Změnilo se to, že já jsem zastáncem pojetí kolektivní práce a nemám rád individualismus, takže se mi sem podařilo sehnat lidi z Liberce a okolí, kteří jsou schopni se do kolektivní práce zapojit. Myslím, že jsme si vytvořili velice pěkný kolektiv, který se navzájem toleruje a snažíme se dělat tak, aby ti nemocní, co od nás odcházejí, byli co nejvíc spokojení.

To jsem právě slyšel od vašich pacientů. Že děláte velké vizity, na které chodí všichni lékaři a sestřičky z vašeho oddělení. U pacientů to má velký ohlas.

To je ta kolektivní práce. Myslím si, že každý nemocný má rád, když je o něj zájem a když se o něm všichni poradí. Snažím se sem zavést také více takového domácího ducha, aby si lidé připadali jako doma a ne jako ve studené nemocnici. Velké vizity do toho samozřejmě patří, i když v některých zahraničních nemocnicích se to už z důvodu ochrany osobních údajů nedělá nebo se uvažuje o tom, že se to zruší. Já si myslím, že to do toho patří. Já jsem vychovaný v tom, že to má smysl. I když je to třeba půl hodiny ztráta času, ale myslím, že to těm lidem udělá dobře, že je o ně zájem.

Vloni jste byl krátce v představenstvu nemocnice, ale údajně na vlastní žádost jste se nechal dozorčí radou odvolat. Proč?

To nebylo krátce, já jsem byl v představenstvu od roku 2009 a během té doby své působnosti jsem představenstvo třikrát žádal, že chci odejít a až teď mi bylo vyhověno. V roce 2012 nám byla přidělena traumatologie ještě jako další oddělení a člověk, aby to všechno zvládal, tak nemůže mít těch vytížení zas tolik. Navíc nejsem zastáncem toho, když člověk vykonává dvě věci najednou. Měl by dělat jednu. Tak jsem o to žádal již několikrát, ale vždy mi to bylo rozmluveno a byl jsem rád, že současné vedení mi vyhovělo. Nemá to žádné politické ani osobní souvislosti.

Teď ale budu mít jednu trochu politickou otázku. Nemocnice si v poslední době splnila dva významné cíle: získala akreditaci od Spojené akreditační komise a hlavně se konečně zatepluje. Co by podle vás mělo být dalším velkým cílem?

Já si nemyslím, že je to otázka politiky. Je to otázka zodpovědnosti toho, komu nemocnice patří, jestli s ní něco plánuje, jestli ji nechá dostat se do technického stavu, do kterého se dostala. A to není výtka současnému vedení kraje. To, o čem mluvím, se odehrávalo celou řadu let. Když se sem za takovou dobu nedá ani koruna… I rodinný dům spadne, když se neopravuje, i v panelovém domě se musí měnit rozvody, stoupačky, tohle všechno se musí udržovat. A k tomu jsou potřeba finanční prostředky. Ředitel může být nejzlatější a jeho zástupci milionoví, ale bez peněz nic neudělají. Je dobře, že se zatepluje, že se to po dlouhých peripetiích podařilo dotáhnout. Otázka je, jak to bude pokračovat. Pokud jde o technický stav, je tu ještě jeden velký problém a to jsou rozvody. Vodovody, topení, elektrika, kanalizace. Tahle záležitost hrozí každou chvíli nějakým záplatováním, protože ty rozvody jsou prostě použité.

Druhý úkol, který také není politický, je vlastně moje přání. Aby lidé z České Lípy a okolí brali tuhle nemocnici za svou, chodili sem rádi a nevyhledávali pomoc někde jinde. Snažím se to na oddělení dělat. Ne vždy se člověk každému zavděčí, to prostě je tak. Ale snažím se aby lidé říkali „jdu si lehnout na gynekologii, na internu, na chirurgii a vím, že o mě bude dobře postaráno". Aby měli pocit, že to je jejich.

Často jsem zažil od místních jen máchnutí rukou nad českolipskou nemocnicí a slyšel hanlivé věci, které mi vadí.

Je to také trochu i vaše věc, mediální otázka. Protože když se udělá něco dobře, tak ve své podstatě média mlčí, protože to není senzace. Když se náhodou nedej bůh něco stane, ač třeba za to nemocnice ani zaměstnanec nemůže, tak se to hned medializuje. I když to není pravda, tak už vám to nikdo neodpáře.

Když se ptají dětí, čím chtějí jednou být, jsou odpovědi nejrůznější, ale nepamatuji si, že by někdo někdy chtěl být ortopedem. Kdy jste zjistil, že vás láká medicína a co vás „zlomilo" k ortopedii?

Původně když jsem byl na gymnáziu, tak mě bavilo technické kreslení a chemie. Tatínek byl ale lesák a já v tom chtěl pokračovat. To mi ale rozmluvil s tím, že už to není tak, jak to dříve bývalo, kdy se hodně chodilo po lese. Tvrdil, že je to kancelářská práce. Chvilku jsem chtěl i na zahradnickou školu do Lednice. To mi ale taky naši rozmluvili.

Nakonec sehrálo roli to, že už když jsem chodil na gymnázium, byli oba rodiče starobní důchodci a bylo by pro ně finančně náročné držet mě na vysoké škole. Takže jsem se rozhodl, že půjdu na vojenskou školu a vybrali jsme medicínu. Takže rozhodnutí, na které se ptáte, bylo otázkou posledního roku studia na gymnáziu. Nebylo to tak, že bych si od dětství plánoval, že budu doktorem. Výhoda vojenské medicíny v Hradci byla v tom, že během prvních dvou let, které jsou dost důležité díky tomu, že jste v základní službě, nás nikdo nikam nepustil. Museli jsme sedět na zadku a učit se. A pak to šlo samo.

MUDr. Petr Gutwald - „doktor Sova“ českolipské nemocnice, vyhlášený a erudovaný primář ortopedie.A kdy jste se rozhodl právě pro ortopedii?

Už od druhého ročníku jsem chodil na praxi na ortopedii a ta měla každé úterý úrazy. Tam jsem prakticky zůstal až do šestého ročníku a určitý vztah jsem si k tomu oboru vytvořil. Možná že kdybych začal chodit na oční, tak by to bylo všechno jinak, ale já jsem zvyklý z domova dělat všechno i fyzickou manuální práci, takže „tvrdá" ortopedie mi nebyla cizí.

Nejste jen ortoped, ale především také operatér. Chráníte si v běžném životě ruce, které vás vlastně živí?

Ruce si chráním jen rukavicemi. Jinak dělám úplně všechno, štípu a řežu dříví, teď jsem obkládal dům. Se syny dělám na zahradě. Nejde si je jinak chránit. Navíc to procvičuje myšlení, když musíte improvizovat doma jako občas improvizujete u operací, když to nejde jinak. Nevadí mi to. I se třemi prsty se dá operovat.

Byl jste hlavním odborným poradcem TV seriálu Nemocnice na kraji města (po dvaceti letech). Dostal jste od té doby nějaké další „nabídky", prosby od filmařů, abyste jim pomohl? Šel byste do toho znovu?

Pokud jde o Nemocnici na kraji města, měl jsem na starosti to, aby to na operačním sále, když herci operují, vypadalo jako ve skutečnosti. Co nejvíc věrohodně. Protože samotnému mi vadí, když vidím v současných seriálech, třeba v Ordinaci v růžové zahradě, že to je všechno jenom jako. Tak jsme se snažili, aby to vypadalo opravdově. Myslím si, že se to v tomto případě povedlo, ale žádnou další nabídku jsem nedostal.

Ono je to také dané tím prostředím Ústřední vojenské nemocnice, kde jsem tehdy pracoval. Filmaři přišli, domluvili jsme se. Pan primář tenkrát nemohl, já jsem byl zástupce primariátu, takže jsem byl filmařům k dispozici a snažil se jim pomoct.

Šel byste do toho znovu?

Kdyby přišli sem do České Lípy, tak by mi to nevadilo. Ale ne abych někam dojížděl. Už teď dojíždím dost.

Když jste byl jako host u Karla Šípa ve Všechnopárty, zmínil jste tam mimo jiné, že seriál může zvednout prestiž ortopedie, ale také ukázat, že je to velká dřina, jakou si veřejnost ani neumí představit. Jak s tou dřinou právě vy osobně bojujete?

Na každou operaci se musíte dopředu připravit. Musíte znát nemocného, musíte znát jeho nález, musíte mít představu, co mu uděláte nebo co budete dělat, což je u těch plánovaných výkonů. Ale i když přivezou těžký úraz, tak musíte mít představu, jak ho ošetříte. Aby se udělali život zachraňující nebo trauma snižující a bolest snižující výkony a dále musíte mít dopředu představu jak.

Medicína jako taková je dřina, protože je to i otázka hlavy a myšlení. A v ortopedii je k tomu všemu fyzické zátěže a práce rukou asi nejvíc ze všech oborů. I když třeba očaři, neurochirurgové a chirurgové mají zase trochu jinou zátěž, tak přeci jenom ty nejhrubší nástroje, jako je kladivo, dláto nebo pila, používáme my. Naše operace trvají hodiny a pokud je do toho ještě zamíchaná traumatologie pohybového aparátu velkých kostí, jako to bylo ve Střešovicích, tak byly i doby, kdy jsme trávili na sále odpoledne i celé noci. Takže některé služby byly hodně krušné. Ale to bylo dané tím spektrem nemocných a tím, že tam bylo i traumacentrum.

A jak relaxujete?

Na zahradě. Pro mě je největší odpočinek, když jsem na zahradě a můžu si dělat, co chci. Jsem venku. Nejvíc mě mrzí, když prší, a tak chodím ven i když prší. A prací na zahradě se krásně odreaguji, člověk zapomene na běžné starosti, nebo může i o něčem přemýšlet. Ale tím, že mozek zapojím trochu jinak, odpočívám. Zahrada je můj největší koníček.

Autor: Michael Polák

18.1.2014 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vizualizace průtahu. Projekt by významně pomohl snížit dopravní zatížení centra města. Část obyvatel Mimoně ale záměr odmítá.

Občané Mimoně dali v referendu průtahu městem jasné NE

Politolog Jan Kubáček.

Politolog Jan Kubáček říká: „Kroužkování nakazilo i ODS“

Kolaps hráčů FBC ve třetí třetině způsobil debakl

Praha – Dvě třetiny nedělního zápasu v rámci 9. kola florbalové Tipsport Superligy drželi hráči České Lípy s jedním z dalších favoritů nejvyšší mužské soutěže nadějný výsledek.

Ruiny v Ralsku budou hlídat strážníci

Ralsko - Liberecký kraj poskytne mimořádný příspěvek na ostrahu bývalého vojenského prostoru v Ralsku. Půjde o 650 tisíc korun, které dostane město Ralsko.

Malý podvod na velké voliče, v kasínu není tvrdý hazard

Jablonec n. N. - V Jablonci se bude konat referendum o zákazu výherních automatů. Podle zastupitele Jakuba Macka herna s živou obsluhou není nebezpečná. Lidé ale podepisovali často v dobré víře, že se petice týká i kasín.

Vítězný lídr hnutí ANO Jiří Bláha pro Deník: Postavím novou nemocnici

Liberec - V sobotu večer se v jídelně „u Bláhy“ bouchalo šampaňské. Ve volebním štábu hnutí ANO měli co oslavovat. Jejich lídra, libereckého podnikatele Jiřího Bláhu, „vykroužkovalo“ 4 950 obyvatel kraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT