Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Primářka: Nemocnice má na to, aby s nikým fúzovat nemusela

Česká Lípa - Především v politické rovině se v posledních dnech, týdnech i měsících mluví o českolipské nemocnici.

20.10.2013 12
SDÍLEJ:

MUDr. Romana Kvasničková nastoupila do českolipské nemocnice hned po absolvování Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze v roce 1990! Nikde jinde o d té doby nepracovala. Primářkou interny je od roku 2004.Foto: Deník/Vít Černý

Dotazům na politická témata se nejde vyhnout ani v případě, kdy má člověk možnost popovídat si s primářkou interního oddělení nemocnice. Sedmačtyřicetiletá lékařka Romana Kvasničková šéfuje nemocniční interně už přes devět let, zastupuje ale také zaměstnance v dozorčí radě nemocnice, tedy v jejím „politickém" orgánu.

Navzdory těmto „předpokladům" je ambicí následujícího rozhovoru zaujmout také po té medicínské stránce i po té „běžně životní". A také upozornit na to, že „interna" nepatří mezi atraktivní a mediálně zajímavé lékařské obory, ale přitom jde o velmi těžkou práci, při které není neobvyklé, že ti, kteří ji vykonávají, pak hledají pomoc u psychologů. I na to přišla při setkání se šarmantní paní primářkou řeč.

Letos v únoru jsme otiskli váš názor, ve kterém jste mimo jiné popisovala náladu mezi lékaři českolipské nemocnice vůči vlastníkovi Libereckému kraji. Psala jste, že panuje „velká dávka skepse a nedůvěry". Změnilo se to od té doby?

Změnilo se to, že nemocnice se už zatepluje. Myslím si, že po všech peripetiích, které kolem toho byly, je velmi dobře, že se začalo zateplovat. Je fajn, že už má část nemocnice nová okna, v dalších částech výměny ještě probíhají. To, co už je hotové, i pěkně vypadá. Takže z tohoto pohledu se můžeme směrem k vedení Libereckého kraje radovat, že se něco děje.

Takže ta skepse a nedůvěra vycházela z obav, že se opět odloží zateplování?

Mně osobně připadalo váhání nad zateplováním už zbytečně dlouhé. Obecně s jakoukoliv rekonstrukcí se tady v nemocnici otálelo. Za třicet let její existence se v podstatě nic moc nezměnilo. A já jsem v tom článku upozorňovala také na to, že podle mého názoru nemocnici neprospívá neustálé střídání managementu. Přijde mi, že to není dobré ani pro zaměstnance, ani pro pacienty, a že by bylo dobré, kdyby byl ředitel místní a vydržel by tady déle než jedno volební období. To jsem kritizovala.

A to byl také důvod, že jste v květnu letošního roku při jednání dozorčí rady hlasovala proti odvolání původního představenstva?

Ano, hlasovala jsem proti odvolání především tehdejšího ředitele. Asi nemá smysl nyní vyzdvihovat, co všechno se tu za minulého ředitele udělalo. Ale ráda bych zmínila alespoň stěhování LDNky, novou multioborovou JIPku, rozjížděl se projekt rehabilitačních lůžek a v podstatě také celou přípravu k akreditaci měl na starosti minulý management v čele s předsedou rady kvality primářem Havlasem. Já si prostě stále myslím totéž, že nemocnici neprospívá neustálé střídání managementu, a více bych to asi komentovat nechtěla.

Ještě bych na vás jako členku dozorčí rady nemocnice měl jeden dotaz. Nemocnice v minulých dnech splnila velký úkol, získala akreditaci. Co by měl být její úkol teď?

V tuto chvíli pokládám za obrovský úkol, abychom bez úhony přežili rekonstrukci. Nemocnice je totiž bez nějakého většího omezení v plném provozu, což není za daných okolností vůbec jednoduché. Když to řeknu jednoduše, jde o to, aby se nikomu nic nestalo. A také, abychom to přežili i psychicky. Když jste tady čtyřiadvacet hodin a z toho osm a půl hodiny vrtají, bouchají a kopají tak, že se s lidmi v ordinaci nebo poradně neslyšíte, tak je to fakt náročné zvládat to s alespoň průměrně dobrou náladou.

MUDr. Romana Kvasničková• primářka interního oddělení Nemocnice s poliklinikou v České Lípě a zástupkyně zaměstnanců nemocnice v její dozorčí radě
• je jí 47 let, je podruhé vdaná, má 4 děti
• v českolipské nemocnici pracuje od roku 1990, v letech 2003 až 2004 byla zástupcem primáře interny, od roku 2004 je primářkou
• ve volném čase ráda utíká do přírody, fotografuje, rekreačně sportuje (zejména běh), věnovala se sborovému zpěvu. „A hlavně jsem pořád ještě máma," připomíná fakt, že většinu volného času jí vyplňují starosti i radosti potomků
• medicínu studovala na Lékařské fakultě Univerzity J. A. Komenského v Bratislavě i na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze

Jako druhou důležitou věc bych viděla potvrzení svébytnosti a důležitosti českolipské nemocnice v tomto regionu.

Potvrzení svébytnosti směrem od vlastníka, tedy Libereckého kraje?

Samozřejmě. Všichni víme, že teď je na programu fúze Krajské nemocnice v Liberci s Panochovou nemocnicí v Turnově. Jistě není tajemstvím, že se povídá i o nějakém typu fúze liberecké nemocnice s českolipskou (rozhovor vznikal v úterý 15. října, dva dny před tím, než vedení obou nemocnic i Libereckého kraje jakákoliv jednání o fúzi důrazně popřela pozn. red.). Já si myslím, že českolipská nemocnice má na to, aby prozatím s nikým nemusela fúzovat.

Lékaři v nemocnicích často působí geograficky jinde, než odkud pocházejí. Vy pocházíte z Českolipska?

Narodila jsem se tady v České Lípě ještě ve staré nemocnici. Moje děti se narodily v této nemocnici a klidně tam napište, že se tady v září také narodila moje vnučka. Mám z toho velkou radost, že moje dcera, která žije a pracuje v Olomouci, tak rodila právě tady. Vybrala si naší nemocnici a všechno bylo v pořádku.

Po škole jste šla hned sem do českolipské nemocnice?

Ano, jsem tady celou dobu.

Ještě se vrátím k rekonstrukci. Máte nějaký recept, jak to přežít v tom rámusu a zůstat v dobré náladě?

Mám za sebou pětiletý psychoterapeutický výcvik a stále se v psychologii vzdělávám. Obecně je to velmi náročné pracovat celý život s lidmi a bránit se syndromu vyhoření, kterým podle mě trpí velká většina zdravotníků. Schválně říkám velká většina, protože vůbec nechci uvádět žádná procenta, ale myslím si, že hodně z nás.

Začala jste se vzdělávat v psychologii kvůli náročné práci lékařky?

V podstatě ano. I kvůli mému osobnímu životu, ale i ten se hodně dotýká pracovní stránky věci. Tyhle dva světy nikdy nejde od sebe jednoznačně odříznout, odpárat. To, co máte doma, na tom se vždycky podepíše to, kde pracujete. A naopak.

Pomáhá to? Doporučila byste to každému, kdo má náročnou práci?

Určitě. Dokonce bych doporučila zaměstnavateli, aby se o své zaměstnance po této stránce staral. Aby s nimi dělal takzvaná supervizní sezení, která jsou naprosto běžná třeba v nemocnicích v západním světě. Když lékaři ze záchranky umře během zásahu dítě nebo je u nehody, kde jsou mrtví a musí se postarat i o těžce raněné, tak potom ho hned čeká supervize psychologickými odborníky, kteří se o něj postarají.

Jste primářkou interního oddělení, které v poslední době prodělalo velkou změnu. Výrazně mu ubyl počet lůžek, zřejmě v souvislosti se zabydlením LDN v nemocnici…

Ne. Zmenšili jsme počet lůžek na úkor toho, že se plánuje zřízení rehabilitačního lůžkového pracoviště. Jsme nyní o 24 lůžek „tenčí". Na oddělení, kde jsme je měli, by nyní mělo vyrůst právě to rehabilitační pracoviště, tam se už buduje. Vzhledem k úbytku lůžek, nám ale narostla práce na těch zbývajících. Například v současné době jsme plně naplnění, máme hodně pacientů, většina z nich jsou geriatričtí pacienti. Chci tím říct, že práce na interně je hrozně těžká. Velmi si vážím práce sester na našem oddělení, protože to je jedna z nejtěžších prací. Nebála bych se jí srovnat třeba s prací horníka. Jedna sestra má v noci na starosti třicet lůžek, třicet pacientů, z nichž dvacet je bezvládných. To jsou opravdu obdivuhodné výkony, které ne vždy jsou oceněny tak, jak by měly být. A to teď nemluvím jen o penězích. Proto také řada lidí tady ani nevydrží. Sestřičky přijdou po maturitě, dosáhnou základního vzdělání v jednotlivých sesterských oborech a když se vrací po mateřských dovolených, tak už na internu nechtějí, protože vědí, že práce tady je strašně těžká. To se netýká ani tolik lékařů, jako právě sester. Já nejsem jejich mluvčí, ale vážím si jich.

Když jsem se připravoval na tento rozhovor, zjistil jsem, že si vlastně jako laik ani neumím představit rozdíl mezi internou a LDN. Hodně lidí si možná také myslí, že to je totéž.

Složení pacientů u nás na interně je sice převážně geriatrické, ale máme i mladší pacienty, kteří jsou k nám přijímání k vyšetření. Interní oddělení je totiž oddělení, které nabízí hlavně diagnostickou složku. My hlavně vyšetřujeme pro ostatní oddělení, která mají operativu.

Dobře spolupracujeme také s Libercem při léčbě akutních infarktů myokardu. Hned druhý den po infarktech si z libereckého kardiocentra přebíráme pacienty k nám zpátky.

Před dvěma lety se na našem oddělení také otevřela nově zrekonstruovaná endoskopie. To je také diagnostická složka, kam přicházejí pacienti hlavně ambulantně na vyšetření trávicího traktu jícnu, žaludku, tlustého střeva. Endoskopie byla velmi dobře zrekonstruovaná, dobře se nám tam pracuje.

Naše oddělení je také zařazené do celostátního screeningu kolorektálního karcinomu. V Česku je takovým celostátním evergreenem, že čekací doby na kolonoskopii jsou poměrně dlouhé. My jsme v loňském roce udělali opatření, aby u nás už tak dlouhé nebyly.

Součástí interního oddělení, kterou nelze opominout, je také dialýza, která tady v České Lípě funguje už více než dvacet let. Nedávno jsme měli výročí. A v podstatě za těch dvacet let se nezměnilo téměř nic. Jsme stále ve stejné nezrekonstruované budově, kde jsou obtížné podmínky, protože tam nejsou vyřešené čekárny pro pacienty, kteří tam docházejí do nefrologické poradny. V současné době máme šedesát dialyzovaných pacientů, což je na okres jako je Českolipsko docela hodně.

Takže byste byla ráda, kdyby se dialýza dočkala rekonstrukce?

Jednoznačně. Moc bych si přála toho dosáhnout. Buď rekonstrukce nebo přestěhování dialýzy do lepších podmínek v budově nemocnice. Je to takový cíl, jehož bych ráda dosáhla nebo alespoň podnítila cestu k jeho naplnění.

Autor: Michael Polák

20.10.2013 VSTUP DO DISKUSE 12
SDÍLEJ:
Skalice - Rovensko 3:1 (2:0).

Skalice potvrdila první místo

Sněmovna. Ilustrační foto.

ANKETA: Zrušili byste imunitu poslanců?

Nechci vládnout s bývalým agentem StB a podvodníkem. Svoboda rezignoval

Liberec - Volby v Libereckém kraji přišly o výraznou osobnost. Druhého místa na kandidátce KDU-ČSL se v úterý vzdal Kamil Jan Svoboda. Zároveň rezignoval na funkce předsedy městského výboru KDU-ČSL v Liberci a člena Krajského výboru KDU-ČSL v Libereckém kraji.

Českolipský divadelní podzim skončil opět premiérou

Česká Lípa - Výzev se českolipský Divadelní klub Jirásek nebojí.

Dubá bude vlastnit opravenou silnici

Dubá – Silnice I/9 protínající Dubou bude nově patřit městu a kraji. Stane se tak po opravách, které začaly minulý týden.

Doksy vyhrály už pátý zápas v krajském přeboru po sobě

Doksy - Tým Michaela Šimka poskočil v tabulce na solidní čtvrtou příčku

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení