Německá spolková vláda doporučila, aby se pendleři prokazovali negativním testem, který není starší než 48 hodin. Sasko na rozdíl od Bavorska doporučení zmírnilo a stačí se nechat testovat dvakrát týdně.
Pro řadu lidí je nové nařízení komplikací při každodenním dojíždění. Specifickou kategorii pendlerů pak tvoří Češi, kteří žijí například v německé Žitavě a za prací dojíždí do Liberce. Jedním z nich je i Zdeněk Úlehla, který pracuje jako osvětlovač v Divadle F.X. Šaldy, kam odjíždí někdy i sedmkrát v týdnu. „Do Liberce jezdím většinou vlakem. Testovat se chodím do Hrádku nad Nisou, kam se dá objednat přes internet a probíhá to tam plynule a profesionálně. Výsledky mi dají na požádání bez problémů v němčině, pošlou SMS a během několika hodin přijde ještě e-mail o výsledku, opět na vyžádání v němčině, což potřebuji,“ řekl Úlehla.
Dodal, že termín na test se mu daří získat bez problémů. „Mám to v podstatě cestou do práce, akorát musím v Hrádku přerušit cestu, v mém případě to je při každém testu zdržení na 2 hodiny,“ vysvětlil. Kvůli předpokládanému zvýšení žádostí o test z řad pendlerů navýšil Liberecký kraj testovací kapacity.
„Posílili jsme testovací místa na tento i příští týden v Hrádku nad Nisou a v Petrovicích, což jsou dva hlavní hraniční přechody do ČR. Testovat se bude o víkendu, abychom mohli vyhovět pendlerům,“ řekl hejtman Libereckého kraje Martin Půta. Podle něj se podařilo se Saskem vyjednat racionální řešení, což znamená, že německý stát sousedící s Libereckým krajem bude uznávat české antigenní testy.
Jako výhodu to bere i Robert Prade, který žije v Žitavě a dojíždí do Liberce, kde pracuje jako ředitel azylových domů. „Na testy jezdím do Hrádku nebo do Cvikova, kde je větší šance, že budou mít volný termín. V praxi to vypadá tak, že se v pondělí po práci nechám otestovat a pak na ten test může překročit hranice ještě v úterý a ve středu. Teoreticky tak stačí dva testy týdně,“ vysvětlil Deníku Prade, který se začátkem roku snažil nařízení o dvojím testování v týdnu zvrátit. V otevřeném dopise saské vládě, který podepsaly stovky lidí ze Žitavy a okolí, kritizoval navrhované nařízení jako diskriminační. Jako důležité považoval to, aby si státy navzájem testy uznávaly a pendlerům je proplácely. To se nakonec podařilo vyjednat.
„Mně nevadí testy, jde o to, aby testování bylo realizovatelné, tedy aby byly kapacity, a proplácené z pojištění nebo ze zdrojů vlád, což se zatím děje,“ uvedl Zdeněk Úlehla a dodal, že kontroly na hranicích probíhají průběžně. „Na nástupišti jsem policisty viděl kontrolovat situaci několikrát, občas projede policejní dodávka v době příjezdu vlaku a kontroluje situaci. Nepodceňoval bych je, myslím, že policie v Žitavě má situaci na nádraží pod kontrolou,“ popsal dění na vlakovém nádraží v Hrádku nad Nisou.
Podobnou zkušenost má i Robert Prade. „Kontrolovali mě zrovna minulý týden, razítko na testu ještě ani nezaschlo. Chtěli vidět pracovní smlouvu, povolení k pobytu a negativní test,“ vysvětlil Prade. Společně s Úlehlou se pak shodli na tom, že vlastně přesně nevědí, která z německých vyhlášek se na ně vztahuje. „Dva testy týdně jsou povinné pro dojíždějící z Česka do Saska. Na mě jako pendlera, který jezdí obráceně, se údajně vztahují mírnější omezení, ale nemám to potvrzené, ztrácím se v tom. Výjimky z karantény se stále mění a prováděcí vyhlášky jsou stále komplikovanější,“ zmínil Úlehla.
Jak dlouho budou nová opatření trvat, zatím není jasné. Předpokládá se, že dokud neklesnou v ČR čísla nově nakažených. Za velmi rizikovou zemi je v Německu považována ta, která má 200 nových případů na 100 tisíc obyvatel za týden. Česko přitom dosáhlo hodnoty 450.