„Měl bych na vysvědčení dostat asi dvě trojky, ale původně hrozila i čtyřka,“ prozradil třináctiletý Vojta, jeden z českolipských školáků
Špatná známka je motivace

Na některé z nich čeká vysvědčení, které bude obohacené o nějakou tu pětku. „Vychází-li školákovi z některého předmětu dokonce pětka, čeká dítě obvykle reparát a tedy učení přes prázdniny. I to je motivace, proč následující školní rok zabrat,“ podotýká dětský a školní psycholog Miroslav Hudec z České Lípy.

Zejména citlivější dítě si obvykle nadlouho zapamatuje zkažené prázdniny a snaží se příště se takového zážitku vyvarovat.
Jak ale Miroslav Hudec konstatuje, jsou i výjimky, zejména z řad otrlých pubescentů, které nevyvede z míry ani takový debakl.

„Ale to je pak spíše vina rodiny, která sama nevidí ve vzdělání nějakou hodnotu. Těžko to pak lze čekat od dítěte,“ doplňuje psycholog.
Motivovat dítě teprve na konci školního roku, kdy už jsou karty definitivně rozdány, je nošením dříví do lesa.

O prázdninách mají děti odpočívat

„Tam, kde jsou to nejhůře čtyřky, počkal bych s motivací ke zlepšení až na začátek dalšího školního roku. Přes prázdniny by si mělo každé dítě odpočinout,“ upřesňuje strategii Hudec.

Pomaličku dítě připravovat na začátek školního roku je třeba až poslední dva týdny před začátkem nového školního roku. Je důležité si přitom dohodnout postup, který je velmi individuální a doslova šitý dítěti na míru. Jeho základem je ale vždy pravidelná domácí příprava, u dětí se slabším nadáním bezpodmínečně za trpělivé pomoci rodičů.

„Já mám sice dceru už na střední, ale s vysvědčením nikdy problém nebyl. Ona měla na základní škole vždy vyznamenání,“ zavzpomínala na úspěchy své dcery Karla Malá.

Slovům Miroslava Hudce lze jen dát za pravdu: „Pro rodiče, který se o školní práci svého dítěte opravdu zajímá, není většinou vysvědčení žádným překvapením. Ví, co tak asi může čekat, a má obvykle i s dítětem dohodnuto, co budou dělat, aby byly výsledky příště lepší.“

Výčitky a tělesné tresty nepomáhají

Je opravdu důležité v žádném případě nezačít hysterickou scénu s obviňováním dítěte, s vyhrůžkami, výčitkami, či dokonce s tělesným trestem. Ať rodiče chtějí nebo ne, na školních výsledcích dítěte se do určité míry podílí i rodič.

Jak se vypořádat s případným posměchem spolužáků, když si ne zrovna úspěšný žák, jde pro svou dávku špatných známek. Odpověď je nasnadě. podle psychologa se tomu dá aspoň zčásti předejít, třeba tím, co paní učitelka dětem řekne, než jim začne předávat vysvědčení.

Snaha a zájem se mají ocenit

„Zdůrazní-li význam snahy a pracovitosti, řekne-li to i konkrétně na adresu nějakého toho nepříliš úspěšného Pepíka, o kterém ale ví, že se opravdu snažil, ale holt zvládl jen to, na co měl, je to jistá prevence,“ pokračuje Miroslav Hudec. Zejména menší děti se často identifikují s autoritou, a paní učitelka pro ně takovou autoritou je, a tak hodnotí své spolužáky podobně jako ona.

„Přece jen, i to prospěchově nejslabší dítě přes rok nějakou tu práci ve škole odvedlo a bylo by opravdu nespravedlivé alespoň jeho snahu neocenit návštěvou cukrárny,“ dodává psycholog.

Autor: Tomáš Mařas