Než se v dnešním vydání seriálu opět zaměříme na Českolipsko, udělejme si nezbytný výlet do Rumburku pro pochopení a poznání oné doby.
V minulém díle jsme čerpali převážně z polských pramenů, podle kterých měla být silná skupina SS v budově, která stojí na rohu dnešních ulic Komenského a třídy 9. května.

Podívejme se však na onu rumburskou přestřelku očima pamětnice Erny Šemberové, rozené Richterové, které tehdy bylo osmnáct let.

„Do Rumburku jsem se vrátila z Prahy pár dní před kapitulací. 9. května přišli polští vojáci, kteří obsadili město. Část jich přišla od Šluknova a část od Jiříkova. Náhle se strhla přestřelka u tehdejší Sparkasse - městské spořitelny. Po ní jsme byli vyhnáni z domova a mezi lidmi se šířila zpráva, že Poláci za tento čin chtějí město srovnat se zemí. Později se mezi lidmi říkalo, že se polští vojáci pokoušeli dostat do trezoru ve Sparkasse a narazili na nějaké nástražné zařízení, které zranilo jednoho z nich. Vojáci to vyhodnotili tak, že zahájili na budovu palbu a později zastřelili i jednoho zaměstnance. Mělo se jednat o ředitele pobočky“.

Jeden klíč nestačil

„V periodiku Unsere Niederland z října 2005 byla uveřejněna vzpomínka, kde se hovořilo o této události. Podle něj dorazily do města polské jednotky, někteří vojáci se pustili do válečné kořisti a cílem se stala i Sparkasse,“ poznamenal Radek Andonov z Vojensko-historického spolku Lužice.

„Vnikli dovnitř a přinutili místního zaměstnance pana Wagnera, aby otevřel trezor. Bohužel disponoval pouze jedním ze dvou klíčů. Přesto jej přinutili, aby se pustil do otvírání trezoru. Pouze s jedním klíčem se mu samozřejmě nedařilo sejf otevřít, ale při manipulaci s vnitřním zařízením měl být zasažen bezpečnostním samostřelným zařízením. Polští vojáci situaci vyhodnotili jako nepřátelský akt, Wagnera vyvlekli ven a zastřelili.“

Jak doplnil, venku se však také rozpoutalo peklo a na budovu se snesla z okolí palba. Věc byla jednoduše vyhodnocena jako nepřátelský akt a později přisuzována příslušníkům SS. Nárožní budova nese ještě dodnes stopy po ostřelování. Válka je vůbec chaotický podnik a toto byl jeden z posledních válečných aktů při postupu 2. polské armády. Jak málo chybělo k tomu, aby se fronta a běsnění války přeneslo k nám.

Osamělí střelci

Celé Českolipsko a okolní okresy se v březnu a dubnu 1945 pomalu měnili v opěrný bod. I když si řada Němců nepřipouštěla, že by se válka dostala až k nim, tak v té době od už Zhořelce a Budyšína burácela fronta.

Na řadě míst vyrostly narychlo okopy a takzvané protitankové uzávěry. „Zákopy, které budovaly jednotky domobrany, příslušníci Hitlerovy mládeže a také zajatci, vyrostly na periferii snad každého města, či vesnice,“ doplnil Radek Andonov s tím, že jen šťastnou náhodou nebyly města jako Liberec, Nový Bor nebo Česká Lípa prohlášeny za opěrné body, které bylo nutné držet za každou cenu.

Česká Lípa, Nový Bor a další města na okrese se tak vyhnula osudu Lubaně, Zhořelce nebo Budyšína. Tato města se stala skutečnými frontovými městy, což se projevilo na jejich devastaci.

„Žádný okop ani protitanková uzávěra nemohla zvrátit konec války,“ podotkl Radek Andonov a doplnil, že sami Němci na toto téma tajně žertovali: „Víte, jak dlouho budou Rusové překonávat tu překážku? Hodinu a pět minut. Hodinu se budou smát a pět minut rozebírat.“

Dodnes se vedou debaty, kdo první osvobodil Českou Lípu. Z dostupných polských pramenů a ze vzpomínek je doložitelné, že prvními byly sovětské jednotky, pravděpodobně z 20. střelecké divize Rudé armády.

Za nimi ze směru od Kamenického Šenova a Žandova dorazily i jednotky polské armády. Průzkumné jednotky Rudé armády Českou Lípou pravděpodobně pouze projely a pokračovaly na Prahu, což byl ostatně i operační cíl. V okolí Cvikova, Nového Boru a České Lípy boje neprobíhaly.

„Maximálně padlo pár osamělých výstřelů, detonací techniky a následoval velký úprk. Chyběla motivace a německá branná moc kapitulovala,“ řekl k osvobozování Českolipska Radek Andonov s tím, že je nutné podotknout, že Česká Lípa se nacházela na hranici demarkačních linií 2. polské armády a sovětské 28. armády.

Na západě tuto hranici tvořil pravý břeh Labe v dotyku se sovětskou 5. gardovou armádou. Na to, co bude, až se vojska převalí, se však již připravovali jiní vojáci, říkalo se jim Werwolfové a ani Českolipsku se tato nechvalně známá složka Třetí říše nevyhnula.