Devadesát jedna. Docela těžko stravitelné číslo, pokud zrovna ukazuje, kolik stromů se má vykácet. To nejde přejít.Tenhle osud (by) měl přitom potkat náš městský park, do kterého se dennodenně koukám z okna a kudy téměř denně procházím.

Ke všemu se mě ještě dotýkají dvě věci. Na webu našeho deníku často diskutuje čtenář „Luky", který má ovšem jen jedno jediné téma (ještě nikdy ho nezměnil): těžařská lobby podle něj usiluje o vykácení celého Českolipska. Trochu už mě asi nakazil, a na slovo kácení jsem tak dost háklivý.

Ke všemu mám zrovna rozečtený bestseller Sebevraždy panen amerického držitele Pullitzerovy ceny Jeffreye Eugenidese, ve kterém popisuje úpadek jedné čtvrti dnes velmi zadluženého Detroitu a jako jeden ze symbolů úpadku si oblíbený autor vybral fakt, že představitelé města nechali pokácet krásné jilmy.

Je to tak mistrně napsané, že jsem se neubránil myšlence, že paralelně přinese kácení v parku úpadek i České Lípě. Konec jilmů v knize se začal blížit, když technické služby oblepily každý strom nápisem, že se má pokácet a z jakého důvodu.

Něco takového už prý plánuje i českolipská radnice. Stromy v parku, které čeká pokácení, hodlá označit, nejpravděpodobněji asi nějakou výraznou barvou. Aby si lidé mohli prohlédnout, o co přijdou. Což samo o sobě zní divně, ale včera jsem se ujistil, že přímo na místě, pod těmi stromy, získají na celou věc dost možná jiný pohled.

ČTĚTE TAKÉ: Komise znovu prověří stromy v parku, které mají padnout

Jako já. Absolvoval jsem procházku po parku s výkladem, kterých stromů by se mělo kácení dotknout a hlavně proč. V odhalování důvodů, proč musí stromy k zemi, jsem se velmi rychle vycvičil a někdy jsem už sám poznal, který ze stromů to má „za pár".

Vyloženě křiklavý případ, že by měl jít k zemi nějaký zdravý, krásný strom, jsem neobjevil. Ještě se ale o některých místech zřejmě povede diskuse. Do hry už totiž vstoupila pracovní skupina, složená ze zástupců stran v zastupitelstvu, z architektky, která je autorkou původního plánu, i odbornice arboretistky.

A pracovní skupina navrhuje (oproti původnímu projektu) docela výrazné změny. Více jak čtvrtinu ze stromů určených k pokácení, chce zachovat. „Na druhou stranu některé jiné, které měly zůstat, navrhuje pokácet," upozorňuje Kristýna Brožová, tisková mluvčí radnice, moje průvodkyně parkem.

Diskutovat se asi bude o stříbrných smrcích u náměstíčka v parku. U jednoho z nich, možná toho nejmenšího, který by se měl pokácet, jsem měl pocit, že ze všech svých nejbližších sousedů vypadá nejlíp.

Je možné, že diskuse se povede i o javorové aleji, vedoucí přímo ke vchodu kostela Církve československé husitské. Košaté koruny javorů už jsou dnes tak blízko u sebe, že spíš než alej připomínají „uličku temna". I tráva pod stromy už pro nedostatek světla zapomněla růst.

Původní projekt navrhoval alej vykácet, a znovu do stejného (ú)tvaru vysázet jiné dřeviny. Pracovní skupina naproti tomu navrhuje vykácet jen jednu stranu aleje. Tohle řešení mi ale připadá jako zbytečný kočkopes.

Ještě mě zaujal starý krásný dub pod bývalým letním kinem. Jako když mušketýři chrání královnu stojí kolem něj totiž čtyři jehličnany. Ale asi se na královnu příliš lepí, a tak se nyní pracovní skupina dohaduje, které z jehličnanů mají přijít pryč.

Já bych je nechal, dohromady vytvářejí zvláštní místo. Být ještě děcko, chtěl bych tam mít svůj úkryt.

Na jiná kontroverzní místa jsem nenarazil. A pro úplnost: radnice také tvrdí, že pokácením stromů získá prý jen 9 kubíků dřeva, za které dostane pouhých osm tisíc korun.

Včera jsem měl pocit, že jsem si park poprvé pořádně prohlédl. Některé stromy se mi zdály vyšší než kdy dřív. Škoda, Luky, že jsi nešel taky.