„Práce není už dvacet let. Teď když někam přijdeme se zeptat, vyhodí nás už na vrátnici. Tak si od nich necháme dát aspoň razítko pro sociálku, že jsme tam byli žádat, aby nám nevzali dávky. Děláme to tak už deset let,“ říká postarší Rom s obřím knírem.

Jeho žena vypráví, jak chodí ráno a v poledne hlídat děti před školu. Varnsdorfská radnice tuhle službu spustila na začátku září a nasazuje na ni lidi v rámci takzvané veřejné služby; za odpracovaných 20 hodin dostane žadatel k sociálním dávkám navíc asi tisícovku, za 30 hodin asi 1600 korun. „Ale teď se bojíme o děti, ostatní se jim od začátku roku posmívají, odplivují si před nimi a dokonce je i bijí. A je nikdo nechrání, protože my před zvláštními školami nehlídáme,“ tvrdí. Právě speciální školy většina romských dětí navštěvuje.

Oběma se blíží padesátka, celý život prý strávili v okolí Lužických hor a patří mezi ty, se kterými se o situaci ve Varnsdorfu dá mluvit. Na pětičlennou rodinu prý dostávají od státu asi 8 000 korun. Těžko říct, zda mluví pravdu, podle tabulek mají životní minimum 11 000. Stát jim k tomu ale platí bydlení, které ve Sportu není z nejlevnějších, dospělý platí 2 750 korun, dítě 1 360 korun. Tyto peníze však většina obyvatel nikdy neuvidí, dostává je rovnou majitel, romský podnikatel Jan Ruszó. Dvě městské ubytovny jsou ještě o něco dražší, vyplývá ze sazebníku, který poskytla mluvčí radnice Romana Macová.

Starousedlíkům ve městě vadí, že v celé oblasti Šluknovského výběžku poslední dva roky přibývá sociálně slabých z jiných částí Česka. Některé tam prý sestěhovávají obchodníci s nemovitostmi, na jiných zase dobře vydělávají podnikavci, kterým stát proplácí dávky na bydlení - až 11 500 korun za jeden byt. Výsledkem je prý rostoucí kriminalita, kvůli níž se Varnsdorfu konalo během tří týdnů šest demonstrací. Čtyři z nich skončily pochodem právě ke Sportu. Policie pokaždé dav kousek od domu zadržela.

Místní obyvatelé, což jsou až na pár výjimek Romové, se prý trochu báli. „Ale my se bojíme jen o děti, o sebe ne. Co by nám ti šašci mohli udělat,“ směje se chlapík, který se představil jako Ondřej. Je mu prý šestatřicet, pochází z Moravy a ve dvou pokojích omšelé ubytovny žije se ženou a sedmi dětmi. „A ještě bych tak tři chtěl,“ svěřuje se.

Nad poznámkou, že jen málo Romů pracuje, jen mává rukou. Kamkoli prý přijde ji hledat, odbudou ho při prvním setkání. Co konkrétně místním lidem na Romech vadí, nedokáže vysvětlit. „Nevím, asi to, že jsme černí,“ uvedl. Při zmínce o Asiatech mezi demonstranty ale krčí rameny. „Taky jsem nad tím už přemýšlel, proč jim vadíme my a Vietnamci ne,“ řekl. Připouští, že lidem mohou vadit Romové, kteří přes den posedávají a v noci se hlučněji baví. „To možná trochu jo. Víte, Češi jsou trochu studené čumáky,“ říká se smíchem.