Realita března a dubna roku 2020 už dnes zase tak trochu připomíná jiný svět. Český národ se tehdy nebývale spojil a napřel síly k zastavení šíření viru sars-cov-2, způsobujícího nemoc covid-19. V obchodech, na ulicích i v prostředcích hromadné dopravy byly vidět obrázky, jaké jsme do té doby vídali možná tak ve zprávách z druhého konce světa. Obličeje Čechů zakryly roušky.
Kdo sehnal kupované, nosil ty. Velmi brzy se však objevily originální podomácku vyrobené modely. A také výzvy spoluobčanům, aby se nestyděli nosit roušky na veřejnosti.
Českolipští si navzájem dodávali kuráž:
Ušít roušky byla jedna věc. Úplně jiná však dostat je k těm, kteří je potřebovali. Sociální sítě zahltila vlna solidarity. Lidé se domlouvali, kdo věnuje materiál, kdo ušije, kdo rozveze. Na výzvu českolipské nemocnice tehdy reagovali dobrovolníci. Ručně ušité roušky putovaly na dětské a porodnické oddělení, internu, na opreační sály nebo centrální příjem.
V těžkých časech pomohli nezištně také zástupci vietnamské komunity v České Lípě. V uplynulých dnech projevili svoji solidaritu už několikrát. Vietnamci byli také jedni z prvních, kteří ve svých večerkách začali příslušníkům Integrovaného záchranného systému nabízet zdarma občerstvení.
V řadě obcí se objevily rouškovníky, jejichž plody ušité dobrovolníky chránily před nákazou.
Přiložit ruku k dílu se rozhodli i ve Věznici Stráž pod Ralskem, kde odsouzení začali šít roušky nejen pro potřebu vlastní a zaměstnanců věznice, ale část výrobků věnovali i dalším organizacím.
Byla polovina dubna 2020 a nikdo ještě netušil, že koronavirová krize bude trvat ještě další dva roky.
