Odvážné nápady, přízeň i obvinění z korupce. Hejtmanem je Půta už deset let

A to se tedy nechcete pokusit stát hejtmanem čtvrté volební období?
To je zrovna otázka, na kterou dnes nebudu odpovídat. Volby jsou až za dva roky, je to ještě daleko.

Co si vybavíte jako první věc ze dne, kdy jste poprvé přišel do hejtmanské kanceláře jako nově zvolený hejtman?
Vybavuji si, že zespoda konferenčního stolku, u kterého sedávám s návštěvami, bylo připevněné tlačítko, kterým se zvonilo na sekretariát. Hned jsem ho utrhl a říkal jsem, že na ně zvonit nechci. To se mi asi vybaví jako první. S obavami jsem do kanceláře nevstoupil. Před těmi deseti lety, když jsem byl o deset let mladší, jsem měl dostatečně velký přebytek sebevědomí, abych nepochyboval o tom, že to zvládnu. Člověk podle mě musí být v tomto směru trochu sebevědomý, protože kdyby do toho šel už s představou, že to bude špatné, tak to bude špatné. Ale já jsem se na tu práci těšil. Měl jsem jedinou emoci, a to jestli se někdo v tajné volbě nesplete nebo naschvál neselže, protože jsme měli většinu jediného hlasu.

Poprvé se Martin Půta stal hejtmanem v roce 2012. Svůj post pak obhájil ještě dvakrát, v roce 2016 a v roce 2020. Je jedním z nejdéle sloužících hejtmanů v zemi. Tříleté volební období zažil ještě někdejší hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek (ve funkci v letech 2008 - 2020).

Martin PůtaZdroj: Deník/Štěpán KachurKteré projekty za těch deset let stály nebo stojí?
Zmíním projekt stavby kamenného hospice. Ten byl prvním z těch, u nichž si člověk připomene, že má dvě možnosti. Buď říci, že vše, co udělali předchůdci, je úplně blbě a všechno začne dělat od začátku, anebo si řekne, dobře, je to připravené, a i když jsou k tomu výhrady, tak to dotáhne. Nakonec bylo dobře, že jsme v projektu pokračovali, dokončili ho. Hospic je projekt, který mám opravdu rád. To, že kraj neměl hospic, byl jeden z malérů, který jsme zdědili. A troufám si říci, že kdybychom to třeba tehdy přeprojektovali a postavili někde na zelené louce, mohlo to vyjít levněji, ale díky tomu, že je to v centru, je podle mého hospic tam, kde má být. A tým paní Janouškové dělá skvělou práci

Hospic byl první z velkých projektů prvního volebního období. Jsou i nějaké další?
Třeba jsme tenkrát i přes spory v koalici dodělali zateplení českolipské nemocnice. Bylo to hodně kontroverzní, napovídala se o tom spousta věcí, jak to je či není předražené, a dodělalo se to. A dnes je fajn, že nemocnice vypadá i z venku lépe, než byla před tím. Podle mého jsou důležité i jiné pohledy vnímání. A rád mám projekt vnitřního dopravce. To je příklad toho, kdy jsme udělali něco jinak, než by všichni očekávali. Nejdřív se tomu všichni smáli, pak si klepali na čelo, pak se to snažili kriminalizovat a dneska na Liberecku a Českolipsku jezdí firma vlastněná krajem. Je to vidět nejen na autobusech, které jsou nové a moderní. Platíme stejně, kolik bychom platili, kdyby tam jezdil jiný dopravce. Otázkou spíš je, kdybychom dopravce neudělali, tak jak by doprava vůbec vypadala a zda bychom nečelili nějakému monopolu, který by nás měl v hrsti. Je to jedna z těch věcí, která byla bolestná, dlouho trvala, nebylo to úplně jednoduché přesvědčování. Čelili jsme i námitkám, že zavádíme znovu nějaké socialistické podniky.

Vrátíme se k vaší osobě. Pozorujete, že by vás funkce nějak změnila?
Člověka mění zkušenosti i věk. Čím je starší, tím je možná méně vyplašený z celé řady věcí. Ze začátku jsem měl víc tendenci řešit nepodstatné detaily a trvat na tom, že tak musí být. Časem se člověk naučí, že když má pocit, že má být něco jinak a drtivá většina lidí to tak nežádá, tak už to tak nehrotí. Ale myslím, že je přirozená věc, když je člověk starosta nebo hejtman a lidé ho mají spojeného s tím úřadem nebo městem, tak že má tendenci řešit všechno. Úřad nepotřebuje hejtmana, když všechno perfektně funguje, ale jakmile se objeví nějaký problém, tak veřejnost i novináři chtějí vysvětlení od hejtmana. Tendence řešit všechno mám doteď, ale snažím si z toho vybírat, co je podstatné. Ale nevím, jestli se mi to vždycky úplně daří.
A důležité je, což jsem ze začátku moc nedělal, aby hejtman dokázal říci, že někdo něco udělal dobře a ukazoval dobré příklady. Aby se mohli všichni inspirovat. Někdy je důležité ukázat jen tu cestu. Třeba když jsme zvedli povinné zveřejňování smluv na kraji, ještě před tím, než začal platit zákon o jejich povinném zveřejňování, tak jsme hodně pomohli tomu, že byl zákon schválený, protože jsme ukázali, že to jde. To mě bavilo tenkrát a baví mě to i teď.

Korupční kauzu, v níž figuruje i hejtman Půta, opět řeší liberecký soud

Značnou část vašeho působení v pozici hejtmana se s vámi táhne i soudní kauza, obvinění z korupce, které není dodnes ukončené. Souvisí to úzce i s vaší funkcí, neboť jste byl jako hejtman ve výboru regionální rady a s působením v této pozici obvinění souvisí. Kdybyste věděl dopředu, že něco takového přijde, změnilo by se něco? Chtěl byste být hejtmanem?
Kdybych věděl úplně všechno, co vím po osmi letech, co se kauza táhne, tak bych k některým lidem přistupoval jinak. Ale myslím si a dělám to i doteď, že se snažím s lidmi scházet a mluvit s nimi do té doby, dokud nemám pocit, že dělají něco jiného, než mi říkají.Když jsem přišel dělat hejtmana, tak mi další dva kolegové hejtmani říkali, že ta funkce v regionální radě je důležitá a pravidelně se na té pozici hejtmani střídají. Tak jsem to jako nový a nezkušený odkýval. Snažím se dělat věci tak jako dosud a hledat cestu projektům tak, aby dopadly dobře. A že se kolem toho projektu pohybovali i další, divní lidé, jsem zjistil až následně.Smutné na té kauze je, že jsem ji zpočátku považoval za nějaké nedorozumění, které se rychle vysvětí. Přeci se musí rychle ukázat, že to, co mi policie a státní zástupce kladou za vinu, není realita. Trvá to osm roků a myslím, že jestli to skončí do deseti let, bude to hezké.Ale pro mě z toho plyne ještě jiné poučení - že v pozici veřejně známé osoby jsem se o sobě dočetl všechno možné. A když si dnes někde přečtu novinový titulek, že někdo něco udělal, jsem hodně zdrženlivý a dávám si velký pozor na jednoduché odsudky. Protože řada těchto kauz pak končí za dlouhou dobu v křečích a ukazuje se, že to u toho soudu nakonec ani neměly být.

Státní zástupce viní hejtmana Martina Půtu z toho, že vzal úplatek ve výši 830 tisíc korun za zmanipulování veřejné zakázky hrazené z evropských dotací a zneužil svou pravomoc. Hejtman od začátku trvá na své nevině. Aféra kolem přestavby kostela svaté Máří Magdalény v Liberci za 65 milionů korun se táhne už od roku 2014. Projekt, který byl od počátku vedený jako rizikový, připravila společnost Geotermální energie pro občany, která společně s firmami Gallos, Developer cz a Metrostav figuruje mezi obžalovanými. Hejtman prý měl podle státního zástupce ze své pozice předsedy Regionální rady ROP Severovýchod ovlivnit zakázku tak, aby peníze na projekt byly vypláceny průběžně a nikoli až po dokončení rekonstrukce. V roce 2020 liberecký soud všechny obviněné osvobodil, avšak státní zástupce se odvolal. Vrchní soud v Praze osvobozující rozsudek následně zrušil a vrátil kauzu k novému projednávání. Soud v Liberci se nyní zabývá případem znovu od začátku.

Bylo pro vás těžké se s médii naučit jednat a fungovat? Najednou se všude objevovat?
Už na radnici v Hrádku, v sedmitisícovém městě, které vlastně nikdy až tak novináře nezajímalo, jsem se s novináři setkal. Za těch deset roků se dá pozorovat trend vývoje. Před 15 lety byly noviny hodně o informacích. Pak bylo období příběhů, kdy měli někteří tendenci psát pozitivní příběhy, byli tady novináři, kteří měli své oblíbence, o nichž dlouhodobě hezky psali. A myslím, že dnes skoro všechna média přešla na to, že musí psát tak, aby to někdo četl. Vede to k tomu, že se píše spíš o věcech negativních než pozitivních. A když už se napíše něco pozitivního, hned vedle je článek negativní a ten je čtenější, protože lidi to tak nějak mají. Je to společností. Lidi chtějí drby a špatné zprávy. Takže se snažím novinářům odpovídat vždy, i když to není vždy úplně příjemné. A pak když mají třeba někteří noví kolegové v nové radě tendenci přijít s nápadem, že tohle říkat nebudeme, tak oponuji, že to není dobrá strategie. Vždycky to vyleze ven a vždycky je lepší jít s nepříjemnými věcmi ven jako první a ne se tvářit, že se to nestalo.

Více ublíží nádoru, méně pacientovi. V Liberci začne s lékaři operovat robot

Hodně hovoříte i s lidmi v rámci hejtmanských dnů. Někteří vaši předchůdci přitom mezi lidi moc nechodili, obávali se negativních reakcí.
Člověk ať dělá cokoli, tak funguje v nějakém prostředí, které ho obklopuje. A občas mluvit s lidmi mimo svoji sociální a pracovní skupinu je nenahraditelné. Pokud člověk mluví jen s lidmi, kteří po něm nic nechtějí a jenom chtějí říci, co si myslí, tak se člověk zamkne v nereálném světě. Pamatuji si dobrý zážitek z letošního jara, kdy jsme byli na hejtmanském dnu v Doksech a přišlo tam hodně důchodců. Akorát začala válka na Ukrajině, organizovala se pomoc uprchlíkům a tam jsem od nich slyšel, jak se na to dívají zvenku, že mají pocit, že stát pomáhá Ukrajincům a jim nepomáhá nikdo. To bylo v březnu, v době, kdy inflace byla 8 procent a situace nebyla zdaleka tak dramatická jako dnes. Prostě byl to takový vzkaz, říct si aha, já žiji uvnitř problému, ale zvenku se na to dívají úplně jinak. To byl jeden z těch impulzů, kdy jsem pak psal dopis panu premiérovi, že energie jsou fakt průšvih a vláda by s tím měla něco dělat.

Vrátím se zpět k otázce ze začátku. Víte, co chcete dělat za dva roky, až vám skončí mandát? Opět kandidovat na hejtmana, posunout se dál a výš, na ministerstvo?
Myslím, že po dvaceti letech ve veřejných funkcích má člověk ambice své zkušenosti někde uplatnit. V tom jsou volby dobrý korektor, jestli to tak lidé ještě vnímají. A shodou okolností jsem před pěti lety dělal měsíc poslance a doteď si říkám, jak je správné nesedět na dvou židlích, že neumím dělat dvě věci napůl. Nevím, co bude za dva roky, zatím to neřeším. Ale nějak bych své zkušenost ve veřejném prostoru rád uplatnil.