Každou prohlídku zámku beru jako takové malé představení, říká herečka Dolinová

Jak se to přihodilo, že vyprávíte turistům o historii a o zámku?
S panem kastelánem jsme se domlouvali na spolupráci už v dubnu s tím, že vrcholila krize s čínskou chřipkou a já jsem si říkala, zda s naším divadlem budeme ještě na podzim vůbec hrát. Situace byla opravdu beznadějná. Řekla jsem si, že se musím věnovat něčemu, co má k mé profesi blízko a bude (snad) fungovat o prázdninách. Já jsem člověk aktivní, umřu, když nepracuji.

Zákupský zámek má nového kastelána. Chystá celoroční provoz

Myslím, že podobně na tom byli i jiní herci.
Ano, my jsme to vlastně řešili všichni, že jsme se ocitli v určitém vzduchoprázdnu. Já jsem ještě do června učila na mezinárodní konzervatoři online herectví, což chápu, že se zdá jako úplný nesmysl, ale jde to úplně perfektně. Individuálně máte před sebou jednoho žáka, se kterým „jedete“ monology a výraz. Jde to, dokonce je to bezvadný. Takhle online třeba vyučovaly moje kolegyně i zpěv. Člověk by si nemyslel, co všechno bude možné. Nápad a dokonce i nabídku na provázení jsem měla mnohokrát, ale nikdy jsem nedala 14 dní v kuse. A tohle nemůžete dělat nárazově. Už kvůli termínům jiných průvodců to nejde. Zámek Zákupy mám vlastně blízko chalupy a historie mě bavila vždy. Prohry a osudy těch, o kterých si myslíme, jak se měli skvěle.

Byl dějepis ve škole vaším oblíbeným předmětem?
Moc ne, protože my jsme hodně probírali historii z komunistického pohledu, dějiny dělnického hnutí a podobně, což mě nebavilo. Až později jsem se přes četbu historických románů k tomu dostala a skutečně mě historie zajímá. Ani ne významná data, ale hlavně všechny ty souvislosti, ze kterých vznikalo to a to, pak vidíte, jak je to až „detektivka“.

Památce, kterou teď už důvěrně znáte, se ale války také vyhýbaly, nebo ne?
Je to tak, zákupský zámek vojska nedobývala, nebořila, takže v tomto ohledu to tady není nic tak extra „dramatického“. Proto se hodně zaobíráme osudy členů panovnického rodu Habsburků a najednou zjistíte, že jsou tam až „antické“ tragédie, co tehdy ti lidé prožívali.

FOTO: Prohlídky zámku v Zákupech s Michaelou Dolinovou zaujaly děti i dospělé

Vraťme se k letošnímu dubnu. Jak jste se připravovala?
S panem kastelánem jsem se spojila a on na můj návrh provádět reagoval velice pozitivně. Nic jsme extra nepřipravovali, poslal mi scénář, jak já říkám textům o zámku. Na všechny tři trasy, které tady jsou. Já jsem věděla, že se obsah musím naučit. Také jsem na zámku byla párkrát poslechnout zkušené průvodce a trasy si projít. Jak byly volné pondělky, dostala jsem klíče a instrukce, který klíč je od kterých dveří, a už jsem si zámek sama procházela. To je krásný pocit!

Jak dlouhé období v roli průvodkyně jste plánovali?
My jsme se domluvili nejprve jen na polovinu července, ale mezitím už zase došlo k tomu, že se začala otevírat divadla, začalo se hrát. Proto jsem musela své angažmá v Zákupech zkrátit.

A co třeba i příští rok?
Uvidíme, jaký bude mít názor pan kastelán. Mně by to bylo příjemné, baví mě to. Na druhou stranu vidím, že jde o náročnou práci. Na zámku je práce šest dnů v kuse a přiznám se, že vždy ten šestý den mně čas příliš neutíká. Už je to více vyčerpávající, těším se pak na volné pondělí, kdy si krásně odpočinu.

Jak na vás reagují návštěvníci?
Toho jsem se původně vlastně obávala nejvíce. Ani ne vlastní produkce a jak budu o zámku vyprávět, ale obávala jsem se reakcí lidí, co si budou myslet, jak tuhle roli zvládnu. Mám i řadu velmi milých zážitků, občas i hodně úsměvných, když například mi rozzářená paní říká „jééé, já vás znám, vy jste z České Lípy“. Často, když je vítám, jsou velice překvapení a většinou se mě ptají: „A co tady děláte?“ Odpovídám jim, že tady mám teď takovou brigádu a že tady mám chalupu, no tak proto. „Ale vrátíte se do divadla?“, pokračují návštěvníci zámku. Říkám jim: „Ano, já se vrátím, nebojte se…“ Zkrátka, moje setkání s lidmi tady na zámku byla a jsou většinou pozitivní. Dokonce už i chodili a ptali se na termíny, kdy zase budu provádět a potěší mě, když přiznali, že přišli na prohlídku vyloženě kvůli mně. Také ale je pravdou, že zejména mladí ani nepřijdou na to, kdo jsem. Už uplynulo dost let, co jsem odešla z televizní obrazovky, takže mě spíš poznávají jejich rodiče.

Zámek Zákupy cyklisty vítá. Pořídili více stojanů a zřídí i kryté stání pro kola

Koho jste nejčastěji provázela?
Zámky, i ten zákupský, si přichází většinou prohlédnout střední a starší generace a pak i rodiče malých dětí. Pro děti tu jsou nachystané speciální dětské prohlídky, ty jsem si hodně užívala. Někdy návštěvníci přijdou i na dospělou prohlídku s malými dětmi.

Pokud je ve skupině více „mrňat“, dokážou někdy svým brekem a neklidem prohlídku narušit. Zažila jste takové situace?
Nejde o to, že pak i ruší, ale děti se u dospělácké prohlídky otravují a pak se ta nálada přenáší i na jejich rodiče, ale na druhou stranu, když vidím, že jsou ve skupině třeba jen dvě malé děti, tak se rodičům snažím ulehčit prohlídku a hraji s nimi hry jako třeba „spočítejte, kolik je v komnatě papoušků, které si v ní zapomněla princezna Františka“. Tak se snažím v každém pokoji je ještě na něco upoutat a pak mluvím k dospělým lidem.

Těm ovšem sdělujete historická fakta, souvislosti, konkrétní zajímavosti, žádné pohádky, že?
Pochopitelně, ten scénář mám pevně daný, co musím zmiňovat. V několika větách sdělím, komu hrad patřil, jeho stavební vývoj, ale pak jde o ty souvislosti, jak proběhly přestavby z hradu na zámek a tak podobně. Ženy na prohlídkách často zajímají osudy žen, vévodkyň, arcivévodkyň či manželek monarchů, ptají se, kolik měly dětí, kolik jim jich zemřelo… Populární je i slavná svatba, která se svým způsobem dotkla dějin, tedy svatba následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este s hraběnkou Žofií Chotkovou, která se zde v Zákupech konala 1. července 1900. Držím se tedy skutečných faktů a za sebe přidávám pár oblíbených věcí, které říkám, a chci přimět návštěvníky, aby se nejen poučili, ale i pobavili. Já každou prohlídku vlastně beru jako takové moje malé představení. Dějiny zároveň nepřekrucuji.

Máte přehled, zda vaši divadelní kolegové letos kvůli krizi z nouzového stavu nepodnikli také něco podobného jako vy?
Vím, že třeba jeden z mých kolegů rozvážel mražené jídlo, zhruba měsíc a půl, než se zase dalo hrát. Někdo zůstal doma a začal něco psát, jako třeba Sandra Pogodová začala psát druhý díl své knížky a rozhodla se, že vytvoří i CD s písničkami, které chtěla udělat dávno. Někdo se začal intenzivně starat o své rodiče, jako jedna moje kolegyně, která se za nimi i odstěhovala a rozhodla se, že se jim bude hodně věnovat. Jiná nastoupila do obchodu. Možností nebylo mnoho. A lidé také začali online vyučovat. Jiní se věnovali malým dětem, někdo si zřídil i miniškolku pro své kolegy. Ale většinou z toho nouzového stavu byli kolegové frustrovaní. Proto jsem i byla nejalergičtější na větu „no tak si aspoň odpočineš!“. Já ale nejsem ten typ, co odpočívá. Pak si člověk musí nějakou realizaci najít. Já jsem dokonce nabízela své služby charitě.

OBRAZEM: Zákupy oživila skleněná fontána. Odkazuje na sklářskou tradici

Nehodila by se zkušenost s průvodcovstvím i vašim žákům?
Vidíte, to je dobrý nápad, mám vlastní zkušenost, tak jim klidně řeknu, jděte do takových akcí. Musím ovšem vysvětlit, že já nevyučuji herectví herce, ale zpěváky, kteří jsou žáky na mezinárodní konzervatoři a mají také obor herectví a moderování.

Prozraďte něco o svém chalupaření…
Na Českolipsku jsem chalupářkou už 12 let. Bydlím v Praze na Proseku, takže jsem tehdy požádala svého muže, aby našel něco v této části země, abych nemusela jezdit na chalupu přes celou Prahu. Takto na Proseku sjedu na D8 a v podstatě za hodinu a něco jsem tady. Už ta cesta je pro mě velký relax. Chalupa byla v nepříliš dobrém stavu, neměla ani záchod, ani koupelnu, ale postupem času a díky tomu, že mám bezvadného, šikovného souseda, se nám ji podařilo dát dohromady, takže je teď i krásně nahozená, taková světlemodrá, pěkná. Letos si ji užívám až neskutečně, je tady moc krásně, nemusím nikam jinam jezdit. Baví mě. Nenudím se tu, kromě práce na zámku a na zahrádce sem pořád za mnou přijíždí někdo z kamarádů nebo dcera, a tím pádem je u mě stále docela živo.