S projektem záchrany unikátní sušárny chmele zvítězilo v soutěži Památka roku 2020, kde postoupilo do celostátního kola. Citlivá rekonstrukce sušárny Dubé pomohla rovněž v krajském kole k získání titulu Historické město roku 2020.

Zdroj: DeníkSušárna chmele je celorepublikově významnou technickou památkou. Připomíná někdejší slávu dubského chmelařství. Ze zdevastované podoby ji do dnešní krásy vrátila snaha dubské radnice, v jejímž čele stojí Irena Žalovičová. „Ze sušárny mám ohromnou radost, nejen pro ta prestižní ocenění. Nejlepší je, že po sedmi letech od počátků obnovy této památky už celý objekt vypadá krásně,“ říká starostka.

Propojení Dubé s chmelařstvím je pro většinu nezasvěcených současníků překvapením. Můžete přiblížit tuto stránku zdejší historie?
V rámci Čech bývalo Dubsko jednou ze tří významných oblastí pěstování chmele – bylo zde přes 10 km² chmelnic. Od třicetileté války se pěstování chmele rozšiřovalo a vrcholilo koncem 19. století, kdy se v Dubé konaly chmelové trhy, sídlil tu puncovní úřad, který mimo jiné hlídal původnost zdejší odrůdy chmele „Dubský zeleňák“. Prosperita odvětví znamenala i všeobecný rozvoj města. V tomto období už nestačilo zpracování chmele v „domácích“ podmínkách a sušilo se a sířilo v údajně šesti velkých stavbách. Z nich se v původní podobě zachovala pouze jedna jediná, nyní opravená sušárna – Langhansova. Ta byla prohlášena za kulturní památku a zařazena do prestižního Programu záchrany architektonického dědictví. Zájem o dubský chmel začal klesat po roce 1900 a postupně se zmenšovaly i rozlohy chmelnic, přesto chmelařství na Dubsku úplně skončilo až po roce 1945 s vyhnáním německy mluvících obyvatel.

A pokud jde přímo o minulost obnovené budovy sušárny?
První záznam o ní je až z roku 1877, jde o datum jejího prodeje. Podle odborníků byla postavena okolo roku 1868. Velmi zajímavý a neobvyklý je právě kruhový tvar sušících věží. Ve věžích probíhalo sušení na kovových sítech pravděpodobně pomocí přímého vytápění. Topilo se v přízemí a sušilo v patře, komínem pak odcházely zplodiny a pára. Vzduch byl pravděpodobně nasáván obdélnými okenními otvory v přízemí. Tento typ sušáren byl velmi rozšířený v Anglii. V roce 1889 byla stavebně rozšířena o přední část. Po znárodnění se stala majetkem Hospodářského družstva skladištního a výrobního v Dubé a poté Státního statku Dubá, který ji využíval jako výkrmnu brojlerů, místní ji proto dlouho nazývali „slepičárna“. Stavba byla postupně devastována. Dřevěná střecha severní válcové věže se postupně zřítila a zároveň zničila sušící rošt nad prvním podlažím. Sušárna ještě další roky dále chátrala, než byl zpracován projekt na statické zajištění unikátních sušících věží a na rekonstrukci severní kopule. Tento projekt se ale nepodařilo realizovat celý a severní věž byla pouze provizorně přikryta lepenkou. V havarijním stavu sušárnu získalo v 90. letech Město Dubá. Sušárna byla už tak zdevastovaná, že bez kompletní stavební obnovy ji nebylo možné využít.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkCo se zatím podařilo na objektu technické památky opravit?
Po statickém zajištění a přípravných etapách byl v letech 2019 a 2020 kompletně obnoven krov, střešní plášť a fasáda celého objektu včetně výplní, tedy všech oken, dveří a vrat. Pro další období počítáme s nejnutnější úpravou interiérů. Za zmínku stojí určitě obnova párníku severní hranolové sušící věže a rekonstrukce víceboké střechy severní válcové věže včetně párníku. Detaily obnovy jsou projektovány a realizovány výhradně na základě doplňujících průzkumů. K rekonstrukci zaniklých částí přispěly jak průzkum stavby, tak dobové fotografie. Po dohodě s odborníky jsme zde vysadili na podzim i zeleň, která by měla odclonit pohled na sousední plot a fotovoltaické panely. Před sušárnu jsme vysadili k dřevěným tematickým sochám několik rostlin chmele původní odrůdy.

Sušárna je poslední rok svým způsobem „logem“ Dubé, určitě ale máte mnohem více památek. Kolik vás péče o ně stojí?
V Dubé je více než 80 objektů zapsaných na seznamu kulturních památek. Každoročně do nich jde několik milionů korun z rozpočtu města. Loni jsme jen na obnovu sušárny proinvestovali 2,88 milionu korun, z toho byla dotace z Libereckého kraje 800 tisíc a dotace ministerstva kultury 1,2 milionu. Naše město dalo ze svých zdrojů na obnovu 885 tisíc korun. Sušárně chmele pomohlo, že je zapsaná do Programu záchrany architektonického dědictví, s tím nám před lety pomohl i kraj. Poděkování patří ale především panu Kmínkovi, který se léta o investiční akce v našem městě stará.

Do soutěže Historické město roku jste se přihlásili poprvé a hned jste vyhráli krajské kolo?
Ano, do soutěže nás přihlásila Lucka Matysová, předsedkyně Komise pro městskou památkovou zónu, která v loňském roce na mateřské dovolené připravila kompletně nový dokument Program regenerace. Byla a je to pro nás docela velká výzva, protože si uvědomujeme, že v rámci naší památkové zóny je stále velká spousta potřebné práce a ještě dlouho bude co vylepšovat. Přáli bychom si, aby vypadala trochu jinak než teď.

Co konkrétně máte na mysli?
Vylepšili jsme náměstí, kde jsme nefunkční trávníky vyměnili za trvalkové záhony. Vysadili jsme zde duby, ty za 10 let nahradí dosavadní dožívající lípy. Zbývají ještě chodníky a silnice na náměstí. Je potřeba vyměnit okna a opravit fasády na městských domech. Celý prostor kolem autobusového nádraží a původní silnice I. třídy by potřeboval nový koncept řešení. Snažíme se pracovat alespoň se zelení, nefunkční pruhy trávníků nahrazujeme trvalkovými záhony. Pokračovat budeme v přeměně prostoru za bývalou Elitkou, odkud byla odstraněna tovární hala. Práce se v loňském roce kvůli pandemii na řadu týdnů zastavily, firma neměla dělníky. Bylo to velice složité, ale již nyní je vidět, že to bude krásné zákoutí, je potřeba dotáhnout ještě zachovalou studnu, omítky městských domů a zeleň. V souvislosti s touto akcí mám ale i hezkou vzpomínku, kdy se všichni úředníci z našeho úřadu spolu s údržbou sešli v sušárně, odkud jsme společně vynosili stovky střešních tašek, které zde byly potřeba. Povedlo se nám také upravit obřadní síň na radnici. Už tam není cítit zvláštní zápach a částečně jsme se zbavili i vlhkosti na zdech. S decentní výzdobou je to teď reprezentativní místo pro slavnostní události. A v neposlední řadě stále řešíme jak získat dotace na léta uzavřený hotel a především sál Slavie. Teď je stavba zajištěná. Jen na zprovoznění tamního sálu bychom potřebovali deset milionů korun, to si z vlastních prostředků nemůžeme dovolit.

Co dalšího, kromě slávy kolem sušárny a městské památkové zóny, vás v posledních měsících potěšilo?
Velkou radost mi udělalo loňské setkání ve Dřevčicích, kde se při rekonstrukci věžičky na hostinci našel opravdový poklad. Nález zajímavých písemností ze schránky ve věžičce byl důvodem setkání velké části obyvatel Dřevčic, kteří přinesli fotografie a vzpomínali na to, kdo kde dřív bydlel, jak se obec měnila a nakonec se nechali společně zvěčnit a spolu s krásným vzkazem a dalšími věcmi uložili tuto fotografii do nově vytvořené schránky pro budoucí generace. Velkou radost mi dělala i setkání v rámci kulturních akcí, těch jsme si v posledním roce příliš neužili. Letos se kulturní komise postarala o masopustní stezku, která byla skutečně kouzelná. Mnoho lidí si ji prošlo individuálně během víkendu, abychom neporušovali žádná z opatření, a řada lidí se neváhala převléknout na procházku i do masek.
Mateřské centrum připravilo již několik stezek pro rodiny s dětmi, kamínkovou zvířátkovou stezku loni v létě, QR šipkovanou a teď připravuje velikonoční stezku. Snaží se zpestřovat procházky po městě těm nejmenším, ale baví to i dospělé včetně mě. Dokud to ještě šlo, organizovali jsme společně i brigády v místním lesoparku, kterému se snažíme vdechnout život a vrátit mu jeho původní rekreační funkci.

Co je pro vás na práci starostky nejtěžší?
Pro mě osobně je občas nejtěžší sama sebe ukočírovat v tom, abych se nepřepracovávala a dokázala takzvaně vypnout. Najít v sobě rovnováhu, abych dokázala dlouhodobě fungovat. Nejsem workoholik, ale práce mě baví. Člověk řeší souběžně třeba dvacet různých věcí, které spolu vůbec nesouvisí, a proto je třeba si vytvořit systém, který vám umožní se v tom neztratit, na nic důležitého nezapomenout. Kapitola sama pro sebe je e-mailová pošta, zpráv za den je obrovské množství, naprostá většina jsou nejrůznější nabídky a vy nesmíte přehlédnout nic důležitého nebo zajímavého.

A naopak. Co na práci starostky máte nejraději?
Tu pestrost, která je zároveň i nejnáročnější. Mám ráda výzvy.