Probační a mediační služba byla zřízena, aby pomáhala chránit společnost před kriminalitou a jejím opakováním. Konkrétně se stará zejména o zajištění praktického výkonu alternativních trestů a opatření. Ve své každodenní činnosti usiluje o to, aby pachatelé znovu neporušovali zákon a aby zkusili udělat ve svém životě důležitou změnu. O jejím fungování a poslání na Českolipsku umí pěkně vyprávět vedoucí českolipského pracoviště Jan Vavříček.

Pro část široké veřejnosti je vaše služba včetně jejího názvu stále obtížně rozluštitelná, neznámá…
Ano, uvědomujeme si to, lidé o nás příliš nevědí. Už jsme se setkali s různými zkomoleninami našeho názvu, lidé z nás někdy dělají nejrůznější jiné služby, třeba jako „propagační a meditační či mediální službu.“

Co tedy Probační a mediační služba ČR v rámci systému justice zajišťuje?
Základem naší práce je usilovat o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizovat a zajišťovat efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. S pachateli i oběťmi pracujeme i před rozhodnutím soudu. To znamená, že pachateli můžeme zprostředkovat jednání s obětí, aby se omluvil, aby vysvětlil, co udělal, aby zaplatil škodu a podobně. To mu samozřejmě může přinést benefit v tom, že soud vše následně zhodnotí při rozhodnutí o trestu. Probační a mediační služba se ale snaží také o zapojení poškozeného do „procesu“ vlastního odškodnění, o obnovení jeho pocitu bezpečí, integrity a důvěry ve spravedlnost. Oběti mají v trestním řízení řadu práv, ale většinou o nich nevědí a tato práva nejsou uplatněna automaticky. Oběť může například žádat náhradu škody, ale musí skutečně žádat a napsat soudu konkrétní žádost, co od soudu požaduje. Když to neudělá, tak soud jí nebude nutit, aby tohoto práva využila.

Co pro oběť můžete udělat?
Probační a mediační služba je uvedena v zákoně o obětech jako organizace s celostátní působností, která se věnuje pomoci obětem trestných činů. Oběť u nás dostane obecné poučení, pomoc, aby se orientovala v trestním řízení, udělala si přehled ve svých právech a v tom, jak s nimi naložit. V případě potřeby jí předáme kontakty na další pomáhající organizace, například psychology.

Dají soudci na vaše závěry?
Ve velkém procentu je využívají. Informuji klienty o tom, že soud hodně často na naše zprávy slyší, ale že nejsme ti, kdo rozhodují. Soudu posíláme zprávu o spolupráci s klienty, uvádíme náš názor na vhodný trest a soud věc rozhodne. Pravomoc je na soudu, my s pachateli můžeme pracovat delší dobu, zajímáme se o příčiny trestného činu a zaměřujeme se na jejich dopady.

Usuzuji, že kriminalita je u nás stále poměrně rozšířená a tak si na nedostatek práce nemůžete stěžovat, že?
Naše kapacita je pro okres relativně malá, máme zde doslova pět a půl tabulkových míst. V tomto pracovním obsazení dohlížíme nad výkonem alternativních trestů uložených soudy. V číslech to je přibližně 220 případů, u kterých vykonáváme dohled nad odsouzenými, či podmíněně propuštěnými a k tomu zhruba 80 trestů obecně prospěšných prací. Dále jsme pro soud za rok 2019 zpracovali 190 případů předjednání různých trestů, kdy se vyjadřujeme, zda například obecně prospěšné práce jsou vhodným trestem, nebo naopak nejsou vhodné. Takový případ může nastat například při zdravotním omezení pachatele trestného činu. Když je klient třeba na vozíku nebo se s něčím léčí. Soud by tak uložil trest, který by po odsouzeném následně nemohl vymáhat. Z těch 220 dohledů máme přibližně 50 případů podmíněně propuštěných z věznice. Takto se k nám dostávají podmíněně propuštění, kteří byli ve vězení za spáchání méně závažných trestných činů, ale i za nejtěžší zločiny.

Úzce asi musíte spolupracovat i s věznicí?
Určitě. Odsouzení ve výkonu trestu mohou požádat, abychom se vyjádřili k vhodnosti toho, jestli budou nebo nebudou podmíněně propuštěni. Naším prostřednictvím probíhá široké šetření jejich situace před spácháním trestného činu, ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, popisujeme i situaci po jejich případném podmíněném propuštění. Například jestli se mají kam vrátit, jestli mají kde bydlet, jestli mají zařízenou práci, nebo třeba léčení závislosti, protože hodně často pracujeme se závislými osobami.

Co se děje s vašimi závěry?
Naše závěry pak dáváme soudu v souhrnné zprávě. Odsouzení s námi spolupracují od začátku dobrovolně, mohou si vybrat, jestli se k jejich případu máme vyjádřit nebo ne. Když o spolupráci požádají, tak i s tím důsledkem, že je nemusíme chválit. Pokud se například vyjadřujeme k možnosti podmíněného propuštění u pachatele, který je ve vězení už třeba po čtrnácté, je dlouhodobým uživatelem návykových látek, pro jejich pořízení se opakovaně dopouštěl trestných činů proti majetku a nemá stále nalezenou práci, nepřemýšlí o léčení, tak ve zprávě situaci zhodnotíme. Riziko recidivy u takového klienta totiž vidíme jako vysoké a soudu za stávající situace podmíněné propuštění klienta nedoporučíme.

Novým pojmem u nás je domácí vězení, kolik lidí bylo zatím na Českolipsku k tomuto trestu odsouzeno?
Momentálně zde máme tři osoby odsouzené k tomuto trestu, z nichž vykonává trest osmi měsíců domácího vězení s náramkem jen jedna žena. Výkon zbylých trestů zatím není nařízen. Celkem jsme již evidovali asi dvacet odsouzených k trestu domácího vězení.

Asi je možné domácí vězení považovat za vstřícný trest, co myslíte?
Je to hodně vstřícný trest, může být dlouhý maximálně dva roky a člověka nesmí omezit v tom, aby mohl chodit do zaměstnání. Uložení tohoto trestu dále umožňuje odsouzenému bydlet doma, může navštěvovat bohoslužby. Odsouzený by v průběhu trestu měl platit své dluhy, žít řádným životem. Trest ho ale hodně omezuje ve volném čase. Odsouzený k domácímu vězení nemůže o víkendu na výlet, nemůže si vzít dovolenou. Přijdou třeba Vánoce, lidé se chtějí navštěvovat, domácí vězeň odjet za příbuznými nemůže.

Nemáte pocit, zda alternativních trestů není až příliš?
Hodně často slýchávám nesouhlas s uložením alternativních trestů od obětí trestného činu, které by si přály, aby šel pachatel do vězení. V řadě případů se i můj názor na uložení trestu liší od názoru soudu. Nejsem však soudce, abych držel pravomoc rozhodovat o trestu. Snažím se dělat dobře svoji probační práci. Hlídám, jak si pachatel vede na svobodě a soudu třeba píšu je to špatné, měli byste ho zavřít, užívá drogy, nepracuje, neplatí škodu, znovu se dopouští trestné činnosti. Jestli ho soud zavře nebo ne, to už není zodpovědnost moje ale soudce. Tento pohled mi hodně pomohl v tom, že práci dělám v klidu.

Neřešíte jen staré recidivisty, ale svou pozornost zaměřujete i na děti a mládež. Jaká jsou u nich specifika?
Trestní odpovědnost mládeže je od 15ti let, takže dítě, když něco spáchá, tak skončí před trestním soudem, který může uložit několik různých opatření trestní, výchovné a ochranné. Není cílem soudu pro děti a mladistvé děti potrestat, jako spíš naučit je, aby neudělaly znovu stejnou chybu. Proto ta největší část naší práce je před rozhodnutím soudu. Máme informace o všem, co prováděly a nabízíme jim spolupráci. S dětmi pachateli si na více konzultacích před rozhodnutím soudu povídáme, co udělaly, co se bude dít, když by v podobném chování pokračovaly, jak jejich chování působí na ně a jejich rodiče atd. Podobnou spolupráci máme i s dětmi mladšími patnácti let, i když ty nemají trestní odpovědnost. Pokud je takové dítě schopné porozumět tomu, co dělá, skončí po spáchání provinění před soudem. Porušení zákona a jeho následky jsou s ním probrány, může být uloženo soudní opatření.

Povinností úředníků PMS je také navštěvovat domácnosti pachatelů či propuštěných vězňů. Tím se dostáváte i do jejich zázemí, do rodin, musíte o nich zjistit dost věcí…
Obzvlášť ve vykonávacím řízení je naší povinností být v kontaktu i se sociálním zázemím odsouzených. Chodíme do domácností, k odsouzeným dětem průběžně, komunikujeme se školou, jak pokračují ve vzdělávání. U dospělých potřebujeme vědět, že jsou zaměstnaní, ale to neznamená, že jim chceme udělat „reklamu“ na pracovišti. Často nám stačí, když nám pro kontrolu přinesou výplatní pásky. Z těch je jasně patrné, že odsouzený pracuje tam a tam, že má stálý příjem, že splácí dluhy.

A stalo se, že jste si museli v nějakém případě vyžádat třeba policejní asistenci?
Moc se to nestává. Ve většině případů se setkáváme s pochopením. My nejedeme odsouzené domů nachytat při něčem nekalém, často bývají návštěvy domluvené. Takto je ověřeno bydliště klienta, kdo a jak tam bydlí a tak dále. Princip naší práce je kontrolní, ale i partnerský. Podmínka řádného výkonu alternativního trestu je spolupráce odsouzeného s probačním pracovníkem, což klienti od úvodního poučení vědí. Naší prací není nachytat je při nějakém porušení, ale spíš pomoci jim, aby svou zkušební dobu zvládli a na jejím konci byli osvědčeni. Naším cílem není nechat je zavřít do vězení a soudy toto nechtějí také. Celý systém alternativních trestů jim chce pomoci, aby zvládli život na svobodě bez dalšího porušování zákonů. I když podmínky alternativních trestů nezvládají plnit, tak na konzultacích umí přiznat, co se jim nedaří, v čem podmínky porušili. Zprávy soudu o porušení podmínek alternativního trestu často píšeme s klienty. Ti si uvědomují, že ten na koho se mohou zlobit, jsou jedině oni sami.

Jan Vavříček
• Mgr. Jan Vavříček vystudoval PF UJEP v Ústí nad Labem, učitelství v oborech matematika a zeměpis, čtyři roky jako učitel pracoval.
• Od roku 2011 je probačním úředníkem střediska PMS v České Lípě, od roku 2019 je vedoucí tohoto pracoviště.
• Od roku 2018 je zapsaným mediátorem. Jako mediátor spolupracuje s neziskovými organizacemi na Českolipsku.