Proč jste se rozhodla zapojit do Vlčích hlídek?
Hledala jsem způsob, jak se ve volném čase dobrovolnicky zapojit do místní ochrany přírody. Nejdříve jsem se v místě bydliště zajímala o ochranu obojživelníků. Pak jsem ale náhodně na internetu narazila na upoutávku na úvodní seminář Vlčích hlídek, který se konal v nedaleké vesnici. Protože jsem už v té době alespoň mediálně návrat vlků do oblasti Ralska sledovala, bylo rozhodnuto. Postupně se z mé dobrovolnické činnosti stala plnohodnotná práce, která kromě lákavého monitoringu vlků v terénu, zařizování víkendových akcí pro dobrovolníky a zpracování získaných dat zahrnuje neméně podstatnou a s tím vším spojenou řadu rutinních administrativních povinností.

Co vás na této práci baví?
Kromě možnosti pobytu v přírodě spojeného se sběrem vzorků pro vědecké analýzy a s pořizováním záznamů prostřednictvím fotopastí, je pro mě zajímavá i samotná práce s našimi dobrovolníky. Prostřednictvím hlídek jsem poznala řadu skvělých, různorodých a často i inspirativních lidí z celé republiky a vlastně i mimo ni.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek ve spojitosti s Vlčími hlídkami?
Jeden z nezapomenutelných zážitků mám hned ze své první zimní sezóny. Na Bezděz se tehdy snášel čerstvý sníh. Procházela jsem ztichlou zimní krajinou v rámci monitoringu a najednou se přede mnou ze strany objevila čerstvá vlčí stopa v malé vrstvičce napadaného sněhu. V protisměru, abych zvíře nerušila, jsem se po ní vydala. Stopy se mi ale brzy kvůli nedostatku sněhu v lese pod stromy ztratily. Vrátila jsem se tedy na cestu, abych pokračovala ve své původní trase a sledovala stopu dál. K mému překvapení jsem zjistila, že stopní dráha z dostatečné vzdálenosti přímo obtáčí místo, kde jsem původně stála. Vlk mě sledoval po celou dobu, aniž bych si ho všimla. S vlkem jsem se setkala i přímo. Bohužel za situace, která jen potvrdila, že významnou příčinou ohrožení těchto přísně chráněných šelem je kromě dopravy stále ještě i pytláctví.

Nepociťovala jste na začátku strach, obavy?
Strach ani obavy jsem si v případě hlídek nijak nepřipouštěla. Právě naopak, v přírodě si připadám bezpečněji než leckdy v ulicích měst, nebo když v zimě procházím sama opuštěnou zahrádkářskou kolonií. Obvykle se v přírodě pohybuji po značených cestách a divoké zvěři se snažím vyhnout, abych ji nerušila. Samozřejmě se ale při častém pobytu v lese nevyhnu určitým chvílím, kdy vnímám i možné nebezpečí. Několikrát se mi stalo, že jsem se nechtěně ocitla mezi bachyněmi a selaty. Naštěstí se mi vždy podařilo zachovat klid a za jejich bedlivého strnulého dozoru pomalu v klidu z místa vycouvat. Chápu tyto momenty jako nechtěná překvapení, do kterých ani zvíře, ani já nevstupujeme s úmyslem druhému ublížit. Většina divokých zvířat, vlky nevyjímaje, se snaží o útěk ještě dřív, než k přiblížení dojde. Připouštím však, že v případě inteligentních zvířat může jistou roli hrát i zvědavost.

Myslíte si, že vnímání vlků ze strany veřejnosti se změnilo?
Těžko obecně říct. Některé hluboce zakořeněné názory se jen tak nezmění. V každé skupině lidí narazíte na někoho, kdo si bude za každou cenu bránit svou pravdu, ať už půjde o příliš radikální ochránce přírody, vzpurné chovatele hospodářských zvířat nebo svéhlavé myslivce. A kolikrát už to nemusí mít s vlky moc společného. Z návratu vlků se stalo populární, kontroverzní a stále více a více politické téma. Věřím ale, že s dostatkem objektivních, vědecky podložených informací se pohled na vlka jako krvelačnou šelmu středověku nebo hlupáka z pohádek pomalu mění k lepšímu. Dnešní člověk musí být ochoten přijímat nové podložené informace a naučit se trochu vyznat ve změti záměrně zavádějících a často zmanipulovaných či lživých zpráv. To ale platí pro vše, nejen pro téma vlků.

Jaký máte vztah ke zvířatům a přírodě?
I když jsem, přiznávám, původem pražské dítě, veškeré volné dny v roce jsem díky rodičům a příbuzným trávila někde v přírodě nebo na vesnici. Se zájmem jsem se naučila přírodu poznávat a respektovat, ať už šlo o přírodu živou nebo neživou. V dospělosti mi pak ve městě toto úzké spojení s přírodou chybělo a tento nedostatek mě přiměl přestěhovat se na venkov.

Účastníte se i dalších podobných akcí, např. přednášek či workshopů?
Pokud to jen jde, snažím se. Ráda se dozvídám a zkouším nové věci. Naštěstí v dnešní době lze některé akce absolvovat i třeba on-line formou. Samozřejmě, pokud to nejsou aktivity jako např. příležitostná výpomoc kamarádům na farmě. (úsměv)