Kliknutím zvětšíteDesignérka Lenka Srbková sice nejprve vystudovala sklářské výtvarnictví, ale pak se zaměřila na návrhy interiérů. Druhý rok ovšem kouzlí s použitým, vysloužilým nábytkem. V rámci sociálního podniku Dáme věcem další šanci, který provozuje v Novém Boru, ve Wolkerově ulici Charita Česká Lípa vede truhlářskou dílnu Provoz 13. Vymýšlí novou podobu i využití pro již zdánlivě nepotřebné kusy nábytku z minulých desetiletí. Navrhuje a kompletně realizuje interiéry domů, bytů či kanceláří. Zájem je velký a zákazníci oceňují originalitu a kvalitu oživených exemplářů.
Představte nám projekt Provoz 13. Čím je unikátní?
Provoz 13 je projekt Charity Česká Lípa. Tento projekt s patřičným názvem Dejme věcem další šanci! je sociální podnik, truhlářská dílna, která se zabývá renovacemi starého nábytku, také výrobou nového nábytku, návrhy nábytku a interiérů. Zaměstnává zdravotně nebo sociálně znevýhodněné lidi, kterým pomáhá začlenit se do běžného života. Dáváme tak šanci nejen nábytku, ale také poskytujeme smysluplnou práci lidem, kteří by těžko hledali uplatnění na trhu práce. Možná právě proto si své práce nesmírně váží a chodí do ní rádi. Unikátní jsme zejména v tom, že ta radost a nadšení jde z naší práce cítit. Osobně i já vnímám své působení v Provozu 13 jako svou další životní šanci a je mi nesmírnou ctí být součástí Charity a naší truhlářské dílny.
Jak jste se stala jeho součástí?
Do projektu jsem byla oslovena po roce jeho působení. Nastoupila jsem tedy do rozjetého vlaku, který v té době obrazně řečeno stál na kolejišti a tak úplně nevěděl, jakým směrem se rozjede, koho poveze a kam dojede. Byla to pro mě obrovská výzva a zkušenost. Najednou ze mě byla strojvedoucí, která měla velkou zodpovědnost, nechtěla nikoho zklamat a možná i sama sobě potřebovala něco dokázat.
Na čem aktuálně pracujete?Aktuálně realizujeme řadu zakázek pro právnické i fyzické osoby. Dokončujeme jeden z našich největších projektů, komplex několika kanceláří, s jednací a denní místností pro zaměstnance, které dle mých návrhů vyrábíme. Po úspěšné realizaci studentského nábytku pro českolipské gymnázium a Středisko výchovné péče ve Frýdlantu, nyní opět navrhuji studentský nábytek pro školu. Dále v naší dílně renovujeme nábytek pro několik nádherných a starých chalup, ale také do menších městských vilek. Nábytek také čalouníme, o což je v poslední době velký zájem.
Co máte na této své práci nejraději?
Mám veliké štěstí, že práce je mým koníčkem, těší mě a naplňuje. Mohu se zde plně realizovat po umělecké stránce, dělat radost sobě i druhým, pomáhat. Miluji tu vůni dřeva, když přijdu ráno do práce a vcházím do truhlárny. Ale těším se také na své kolegy v dílně, skromné, hodné, vděčné a pracovité lidi, kterých si nesmírně vážím. Také máme štěstí na úžasné a milé zákazníky, kteří se k nám pravidelně vrací a to je ta největší odměna!
O jakém povolání jste snila v dětství?
Už v dětství jsem si kreslila a navrhovala rodinné domy. Bydleli jsme v paneláku, takže jsem si neustále kreslila svůj vysněný dům a dětský pokojíček. Už jako malé holce mi tyto návrhy vytiskli v novinách, takže tam asi nějaký potenciál byl. Malovala jsem si všude a neustále. Snila jsem o umělecké škole a povolání, kde bych si mohla kreslit, tvořit a realizovat se, takže se mi vlastně splnil můj dětský sen.
Proč jste se rozhodla pro studium na sklářské škole a k čemu vás tam vedli?
Chtěla jsem jít studovat UPRUM do Prahy, ale má učitelka na ZUŠ mi to tenkrát pro nedostatek talentu nedoporučila, což mi vzalo všechny naděje a hlavně sebevědomí. Se vší skromností jsem tedy zkusila talentové zkoušky na SUPŠS v Kamenickém Šenově a vůbec nedoufala v přijetí. Nakonec jsem v celkovém umístění skončila na 1. místě a bylo jasno. Ona paní učitelka tedy takto ovlivnila mou životní cestu, za což jsem ji v budoucnu osobně v dobrém poděkovala, protože si myslím, že studium na této škole bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Hodně jsem se zde naučila a bavilo mě to.
Existuje někdo, kdo pro vás byl vzorem, kdo vás v oblasti designu, umění nejvíce ovlivnil či ovlivňuje?
Právě tato škola a umělci zde vyučující odborné předměty mě velmi ovlivnili a inspirovali. Přičichla jsem zde nejen k úžasnému sklářskému řemeslu, ale také se naučila na sobě pracovat. Žila jsem krásným uměleckým životem. Učila se dějinám umění, podnikala výpravy za poznáním historických památek, navštěvoval různé výstavy a podobně. Díky tomu, že jsem tehdy chodila do kostela, dostala jsem se i do míst, historických objektů, kostelů a klášterů, která ostatním lidem běžně přístupná nebyla. Kreslila jsem portréty řádových sester nebo směla být sama v kostele a kreslit zde sochy svatých a interiéry z různých perspektiv. Znalosti perspektivy jsem později využila při studiu na Škole interiérového designu, kterou jsem v Praze vystudovala a začala tak dráhu profesionální bytové designérky.
Na jaké práce, na kterých je váš „rukopis“, jste nejvíce pyšná?
Konkrétně asi neumím říci, ale jsou to vesměs všechny interiéry, kterých jsem se díky své práci stala součástí. Vždycky se tak trochu stanete členem rodiny v domě, který právě navrhujete. Každý člověk, byt či dům mají svůj příběh a já tak mohu spoluvytvářet pokračování příběhu, většinou tedy nějakého nového začátku. To mě na tom baví. Pokaždé zde zanechám kus sebe. Ke všem interiérům bez rozdílu vždy přistupuji tak, jako bych je navrhovala sama pro sebe, samozřejmě vždy s ohledem na klienta a jeho potřeby.
Kam všude se vaše realizace dostaly? Kde ve veřejných prostorách je lze vidět?
Pokud se bavíme o realizacích Provozu 13, tak naše realizace jsou k vidění ve Středisku výchovné péče ve Frýdlantu, českolipském gymnázium, ale většina z nich se nachází v soukromých objektech. Naši práci tak asi nejlépe uvidíte na našich facebokových a instagramových stránkách.
Odkud získáváte materiál, komponenty pro svou činnost?
V Provozu 13 pracujeme s nábytkem, který je charitě darován. Kolikrát jsme zachránili nábytek, který měl být odvezen do sběrného dvora nebo spálen. Spousta lidí je pak velmi překvapena, co vše lze zachránit a může i nadále sloužit. Když říkáme, že nábytku vdechujeme nový život, tak to opravdu doslova. Pokud má nábytek svého majitele, jsme všichni kolikrát až dojatí, když víme, kolik krásných vzpomínek jsme vlastně zhmotnili a kolik vzácných památek zachránili.
Máte v oblibě nějaké konkrétní kusy nábytku, styly – například 50., 60. či 80. léta minulého století?Nejsem omezena stylem ani časem. Mám ráda jednoduchý, praktický a kvalitní nábytek. Styly ráda kombinuji a někdy k sobě záměrně spojuji prvky, které se zdánlivě k sobě nehodí, ale nakonec společně vytvoří originální a zajímavé bydlení. Ráda kombinuji nový, funkční a moderní nábytek se starými věcmi, které zas v interiéru navodí úplně jinou atmosféru. Důležité je umět to vše sladit, zkombinovat styly, materiály a barvy s citem a elegancí. Mým cílem je vytvořit harmonické bydlení s důrazem na originalitu, ale hlavně pohodlí.
Vyhovují vám prostory, kde fungujete? Jaká je jejich minulost a je pro vás osobně důležité místo, kde tvoříte?
Naprosto. Truhlárna se nachází v Novém Boru ve Wolkerově ulici. Kdysi zde sídlila jedinečná ruční výroba skla slavného provozu novoborského Crystalexu, známého pod označením Třináctka. Provoz 13 tak nejen svým názvem navazuje na odkaz této dílny. Věříme v genius loci tohoto místa.
Spolupracujete na jeho proměně hned od počátku se svými kolegy, zaměstnanci Provozu 13?
Do Provozu 13 jsem nastoupila zhruba před rokem a půl. Za tu dobu jsme ušli obrovský kus cesty. Začátky nebyly vůbec jednoduché. Hodně lidí nás podceňovalo a nevěřilo, že něco takového může fungovat. O to více jsem to chtěla dokázat a nezklamat Charitu, paní ředitelku, která projekt vymyslela, a také kolegyně z Charity, které byly toho všeho součástí a pomáhali nám. Dala jsem do toho opravdu vše, veškerý volný čas, kus sebe a hlavně srdce. Ale to, že se nám podařilo tímto způsobem rozjet ten vlak, je o týmové spolupráci nás všech.
Lze už s odstupem času říci jak se osvědčili, jsou šikovní, spolehliví?
Podařilo se nám vytvořit dobrý a stabilizovaný tým. Kluci v dílně mě nikdy nezklamali. Vážím si jejich práce a mám je moc ráda. Jsou pracovití a pod vedením našeho mistra truhláře se velmi zdokonalili. Vždycky jsem se na ně mohla spolehnout a také zákazníci si je velmi chválí.
Nejste zcela běžná firma. Fungujete na základě projektu Charity Česká Lípa, tedy musíte plnit stanovené „mantinely“ projektu… Co je z nich nejtěžší?Tak tohle už od počátku byla pro mě ta jediná a nemilá stránka věci. Ta odpovědnost za to, aby se podmínky projektu splnily a dodržely, byla veliká. Provoz 13 je projekt dotovaný z prostředků Evropské unie a je tedy potřeba řídit se danými pravidly. Naštěstí jsem měla vždy velkou oporu v paní ředitelce, projektové manažerce a ekonomickém oddělení. Nakonec si myslím, že jsme to společně zvládli nad naše očekávání.
Za jakých podmínek lidem nebo organizacím nábytek vyrobíte, zrestaurujete?
Fungujeme naprosto stejně jako ostatní firmy, truhlárny či studia. Po dohodě s klientem zpracujeme jeho požadavky, vytvoříme cenovou nabídku, v případě zájmu 3D návrh nebo vizualizaci interiéru. K zakázkám a klientům přistupujeme individuálně, jinak to vlastně ani není možné.
Co považujete za nejdůležitější, aby Provoz 13 mohl pokračovat i v dalších letech, aby plnil nejen podnikatelský a „tvůrčí“, ale zároveň ten sociální rozměr?
To je spíše otázka na naší paní ředitelku, která se tím teď intenzivně zabývá. Od začátku víme, že je tento projekt časově omezen a zpracován pro určité období s podporou EU. Všichni bychom si moc přáli Provoz 13 udržet. Ohlasy na naši práci máme úžasné a zájem o naše služby stoupá. Provoz 13 se stal v Novém Boru a jeho okolí pojmem a my víme, že za sebou necháváme kus krásné, smysluplné a poctivé práce.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
