V Železné ulici v Liberci sídlí rodinný obchůdek Výtvarky, který na první pohled zaujme svými výlohami. Může se pochlubit širokým výběrem potřeb pro kreativce i umělce. Jeho zakladatelka Andrea Anna Ježková, která v něm spolu s dcerou obsluhuje, nedávno získala titul Živnostník roku 2021 Libereckého kraje. „Původně jsem plánovala otevřít prodejnu s vybavením pro aranžéry. Sama jsem se vyučila aranžérkou a věděla jsem, jaký byl tehdy problém podobné zboží sehnat,“ přiblížila své začátky majitelka libereckých Výtvarek v rozhovoru pro Deník.

Vnímáte ocenění jako důkaz toho, že svou práci děláte dobře?
Upřímně jsem byla hodně překvapená. Na to vyhlášení jsme s dcerou mířily hned po práci z obchodu, takže jsem ani nevnímala, že jdu na takovou událost. Prostě jsem to brala jako další pracovní schůzku. Nakonec to bylo hezké, opravdu jsem to nečekala. Pořadatelé soutěže nás zvali čtyři roky po sobě, předtím jsem odmítala, nebyl na to čas. Žijeme ve své vlastní bublině, obchodě. To je pro nás to hlavní. Všichni byli nakonec neuvěřitelně empatičtí a milí. Překvapilo mě, kolik přišlo po vyhlášení gratulací přes sociální sítě. Zákaznice nám gratulovaly i v obchodě a přinesly nám květiny. Ta podpora byla neuvěřitelná a moc za ni děkuji.

Z krajského jste postoupila do celostátního kola, jehož vyhlášení proběhne 7. prosince v Praze. Co to obnáší?
Každý z vítězů měl nedávno přijet do Prahy, předstoupit před porotu a představit svůj příběh. Možná budu vypadat nevděčně a že si ocenění nevážím, ale já jsem tam nedorazila. Hodně jsem s tím vnitřně bojovala. Za prvé nejsem člověk, co rád vystupuje na veřejnosti. Jsem introvert. Jakmile je někde více než pět lidí, uzavírám se do sebe a nemluvím. A hlavně pro mě bylo v tu chvíli strašně důležité být v obchodě. Jsme na něj s dcerou samy a nemohla jsem ji tam nechat a odjet si na výlet do Prahy. Takové mám priority. Všem jsem napsala e-mail a v něm se omluvila a vysvětlila, co mě k tomu vedlo.

Cvičení horských záchranářů a hasičů ve Skiaerálu Ještěd.
Šplhali po laně. Horští záchranáři nacvičovali evakuaci z lanovky na Ještědu

Co se dělo dál?
Reakce byla neuvěřitelná. Pořadatelé respektovali mé rozhodnutí a umožnili mi setkání on-line. A musím říci, že se mi ohromně ulevilo. Přemýšlela jsem nad tím, jak to bude vypadat, jestli se nechovám nevděčně, když jediná nepřijedu. Ale nakonec to dopadlo dobře a teď už se čeká jen na vyhlášení výsledků.

Zdroj: DeníkZmínila jste, že máte introvertní povahu. Nevylučuje se to s vedením obchodu a prodejem v něm?
To je práce, to mi nevadí. Než jsem začínala s obchodem, měla jsem reklamní agenturu. Dařilo se mi, pracovala jsem na zajímavých zakázkách, bavilo mě to. Upřímně bych nemohla dělat něco, v čem bych nenašla zalíbení. Pohybovala jsem se v mužském kolektivu a ta komunikace s muži byla jiná a jasná. Na začátku jsem se děsila, že budu muset nějakým způsobem komunikovat se ženami, že nedokážu naplnit jejich přání, očekávání. Nejsem ten typ člověka, co jde s kamarádkami na kávu a tlachat. Za ty tři roky, co jsme v obchodu s dcerou samy, jsme získaly mezi zákaznicemi celou řadu přátel. To jsem si opravdu neuměla na začátku představit a teď jsem za to ráda.

Můžete přiblížit začátky Výtvarek?
Původně jsem plánovala otevřít prodejnu s vybavením pro aranžéry. Sama jsem se vyučila aranžérkou a věděla jsem, jaký byl tehdy problém podobné zboží sehnat. Během půl roku sklouzly myšlenky k jinému sortimentu a vznikly tak Výtvarky. Od začátku jsme se nechtěly profilovat jako papírnictví. Nikdy jsme nechtěly mít sešity, kancelářské potřeby a podobné zboží. Pravdou ale je, že to, jak to děláme poslední tři roky, se proti předchozím letům liší.

Svatomartinský trh v Liberci.
Svatomartinská vína, jídlo a zábava. V Liberci proběhl tradiční trh

V čem?
Před třemi roky nám relativně ze dne na den odešly prodavačky a nové se neosvědčily. Doteď si to přesně pamatuji. Bylo 17. prosince a stály jsme s dcerou samy uprostřed obchodu a přemýšlely, co budeme dělat. Po dvou měsících dcera přestala učit, našla se v krámku a já jsem se vzdala agentury a naplno se začala věnovat Výtvarkám. Loni jsme spolu navštívily veletrh ve Frankfurtu nad Mohanem a byly jsme naprosto uchvácené. Jeden kreativní pavilon jsme procházely šest hodin, fotily a dělaly si poznámky. A podařilo se nám navázat spolupráci s novými dodavateli.

Jedná se o rodinný obchod, kde se povinnosti dělí pouze mezi dva lidi, vás a dceru. Má to i nějaké nevýhody?
Každá máme jen dva týdny dovolené za rok. Také se těšíme na každý státní svátek, který připadá na pátek. Máme pak prodloužený víkend, hurá (smích). Navykly jsme si, že od října do prosince chodíme o hodinu i více dřív, abychom vše stihly. Únava bývá velká. Máme minimálně 8 000 položek a tolik dodavatelů, že někdy zapomenu zboží doobjednat. A někdy bývá náročná i komunikace se zákazníky. Ale nestěžuji si, pouze konstatuji.

Myslíte si, že vaše síla spočívá v tom, že míříte na kreativní duše, které dokážete uspokojit?
Doufám v to! Zároveň jsou pro nás zákazníci inspirací. Zeptají se párkrát na barvy v tubičkách a my začneme hned hledat, zda by nešly sehnat u nějakého dodavatele. Aktuálně platí, že dvě třetiny zboží jsou kreativního zaměření a třetina uměleckého.

Kája.
Kája z Liberce si poranila míchu při nehodě. Na její příběh upozornili během

Blíží se nejkrásnější období v roce. Jak se připravuje na advent?
S Vánocemi začínáme už 1. října. Chodí k nám zákaznice, které určitou věc vyrábějí po sto kusech, tak na to potřebují mít čas. Milujeme tu atmosféru, když slyšíme, jak návštěvníci obdivují zboží. Máme ale minimum hotových věcí připravených okamžitě k použití. Lidé si je musí vyrobit. Příkladem mohou být adventní kalendáře či adventní věnce. Nabízíme jednotlivé komponenty, které jsou potřeba k jejich výrobě. A letos máme tři stoly s vánočním zbožím. Jeden laděný do přírodně bílé, druhý zlato-stříbrný a třetí červeno-zelený.

Všiml jsem si, že nejenom v době epidemie koronaviru jste byli aktivní na sociálních sítích. Kdo je má na starost?
Jelikož si zakládáme na kamenné prodejně, bereme je jako nutné zlo. Stará se o ně dcera, ale není z toho úplně nadšená. Není ten typ, co by trávil hodiny na sociálních sítích. Na druhou stranu ráda fotí. Jednou si domů vzala fixy, naaranžovala je, vyfotila a snímek dala na Instagram. Uběhlo půl roku a všimly jsme si, že fotku použila italská firma. A to ji přitom pořídila v obýváku na konferenčním stolku. (smích)

Jak jste vůbec vnímala omezení způsobená epidemií koronaviru?
Obě jsme měly a máme k celé této situaci respekt. Upřímně nám vyhovovalo, když loni v zimě platilo omezení počtu osob na metr čtvereční. Mohly jsme se zákazníkům v prodejně naplno věnovat. Mě stresuje, když je nedokážu plnohodnotně obsloužit a vidím, že zákazník po chvilce sám odchází. Lidé tehdy trpělivě stáli ve frontě a omezení respektovali.

Mezi oceněními byl i Radek Kysela (třetí zleva)..
Hrdinové získali ocenění za své skutky. Mezi nimi i průvodčí lanovky na Ještěd

Snažíte se podporovat regionální tvůrce či dodavatele?
Určitě ano. Máme na prodejně zboží několika regionálních tvůrců. Navázaly jsme spolupráci s drobnými dodavateli napříč celou republikou. Máme s nimi hezké vztahy. S ateliéry máme zase domluvu, že po předložení kartičky mají účastníci jejich kurzů slevu na zboží.

Co plánujete do budoucna?
Chystáme rozšíření a úpravu sklepa. Chceme z něj udělat pod obchodem sklad. A v neposlední řadě plánujeme spustit e-shop. Dlouhou dobu jsme se tomu bránily, stále sázíme na kamennou prodejnu. Ale nakonec tomu pomohla i epidemie koronaviru a s ním nucené uzavření. To jsme sice ustály i bez něj díky výdejnímu okénku, ale rozhodly jsme se, že se vydáme i touto cestou.