Reformu stávajícího výcviku novopečených řidičů, ale i kvalitnější a celoživotní vzdělávání samotných učitelů autoškol se snaží prosazovat místopředseda Asociace autoškol České republiky Aleš Horčička. Výuce zájemců o řidičské oprávnění se věnuje na Mladoboleslavsku a Českolipsku, kde navazuje na dlouhou rodinnou tradici.

Pokračují vaše snahy o reformu vzdělávání řidičů v Česku a daří se vám nějakým způsobem posouvat pilotní projekt Start driving, který jste představili v loňském roce, nebo nyní autoškoly bojují o holé přežití?
Projekt Start driving měl být zahájen přesně týden poté, co jsme dostali jako autoškoly Nařízením vlády více jak 1,5 měsíční zákaz činnosti. Nicméně ještě před zákazem činnosti jsme měli v celé ČR více jak 150 přihlášených žáků, kteří si chtěli vyzkoušet rakouský systém vzdělávání žáků autoškoly po získání řidičského průkazu. Nyní se připravujeme na opětovné spuštění projektu a rád bych všechny začínající řidiče z Českolipska vybídl k přihlášení na www.startdriving.cz , protože pro tuto lokaci máme připravených pro uchazeče více jak 200.

Měli jste za nouzového stavu vůbec nějakou možnost pokračovat ve školení řidičů?
Autoškoly bohužel postihl absolutní zákaz činnosti. Nebylo tedy možné provádět teoretický či praktický výcvik žadatelů o ŘP, ale ani školit či jinak vzdělávat řidiče.

Na jaké nejvážnější problémy dnes poukazují vaši členové?
Aktuálně se nejvíce potýkáme s téměř dvouměsíčním výpadkem naší činnosti u které je již zřejmé, že se nám nepodaří do konce roku nahradit.

Nebojíte se, že řada vašich kolegů nyní bude muset z existenčních důvodů skončit?
Ani bych se v tomto směru příliš nedivil. Bohužel spousta autoškol zná jediný marketingový nástroj a tím je nízká cena kurzu. Díky tomuto přístupu nemají utvořenu dostatečnou rezervu a již po prvním měsíci zákazu činnosti se na nás někteří s existenčními problémy obraceli.

Co říkáte na konkrétní kroky vlády?
Samozřejmě nechci hodnotit vše komplexně, ale z pohledu provozovatelů autoškol jsme v tuto chvíli v pozici, že jsme téměř dva měsíce nemohli vůbec podnikat. Vládní subvence jsou jistě přínosné, ale neřeší vůbec probíhající náklady, které jsme museli hradit i přestože jsme nemohli mít žádné příjmy.

Můžete uvést některé konkrétní příklady?
Třeba tyto čtyři: Silniční daň téměř dva měsíce jsme nemohli používat vozidla a i přesto jsme za ně museli hradit silniční daň. Autobusy, nákladní automobily stojí na parkovišti a jen například naši firmu stálo toto období na silniční dani a pojištění vozidel 25 000 Kč. Druhý příklad je nájemné za učebny a výcvikové plochy. Ten samozřejmě nutně musíme hradit dle platných smluv.

A ten třetí a čtvrtý příklad?
Leasingy na vozidla Rovněž i ty je nezbytné hradit podle platných splátkových kalendářů. A poslední příklad je daň z nemovitosti. Shodou okolností dva dny po ukončení zákazu provozu autoškol mi dorazil předpis platby za nemovitost, kterou jsem měl 2 měsíce zavřenou. Ale takto bych mohl ještě pokračovat v mnoha případech. Stát tedy vyřešil u OSVČ, kam nespadáme, podporu cca 25 000 Kč, u zaměstnanců pokryl 80 % mzdy, zbytek jsme museli uhradit, a to je vše. Ostatní ztráty tedy musí pokrýt podnikatel z předchozích rezerv, případně půjček.

Jak reálně vidíte rozjezd výuky a výcviku nových adeptů řidičského oprávnění?
Od 27. dubna jsme se už vrhli do výuky. Pochopitelně ze strany žáků to jde trochu „ztuha“, protože více jak dva měsíce někteří neseděli za volantem. Zároveň máme obtíž s žáky, kteří v této době nejsou ve školách a internátech. Tedy dostavit se na praktické jízdy je někdy pro ně stokilometrový problém.

Zájemci nepochybně také „trpí“ a řadí se do pomyslné fronty. Budou mít po pandemii autoškolu dražší?
Stávající žáci rozhodně ne, snažíme se jim dokonce pomoci s financováním nadstavbových hodin, které jistě většina bude potřebovat a připravujeme pro ně balíčky kondičních jízdy „koronavirus“. U nových zájemců je zřejmé, že autoškoly budou muset pokrýt ztráty z tohoto problematického období a bude tedy jistě kurzovné stoupat. Nicméně nyní máme v ČR jednu z nejnižších cen v Evropské unii, která prostě ani není adekvátní HDP a kupní síle obyvatel. Je tedy prostor k růstu.

Vraťme se zpět k vašim projektům, snaze o snížení rizika nehod absolventů autoškol i mladých řidičů. Setkali jste se u ministerstva dopravy, případně poslanců a podobně, s vstřícným postojem, kroky a zájmem změny uskutečnit?
V tuto chvíli se nám nové projekty daří financovat přes Fond zábrany škod a troufnu si tvrdit, že jsme trochu dokázali pohnout situací. Jsem osobně členem pracovní skupiny „Autoškolství“, která byla zřízena na ministerstvu dopravy a snažíme se ve spolupráci s kolegy pohnout postupně problémy, které české vzdělávání řidičů má.

Vloni jste řekl, že Česká republika v systému vzdělávání řidičů zaspala dobu, co vás k tomu tvrzení vedlo?
Ano, bohužel máme již 20 let starý zákon, který vůbec nereflektuje moderní a inovativní prvky vzdělávání v jiných zemích. Zkoušíme v podstatě 50 let stejným způsobem, neřešíme vývoj žáka po ukončení autoškoly a podobně.

Inspirovali jste se v sousedním Rakousku, co se vám na jejich modelu líbilo nejvíce?
Osobně nejvíce oceňuji komplexnost celého systému. Tedy s novým řidičem se zabývají již před získáním řidičského průkazu, autoškoly mají nastavené vysoké kvalitativní standardy a dokonce se systémově zabývají žákem i po získání řidičského průkazu. Pokud se podíváme detailněji, tak v Rakousku umožnili zodpovědným rodičům podílet se legálně na přípravě ŘP svých dětí. Tím žadatel „najíždí“ zhruba 3 000 km ještě před zkouškou. U nás to je asi 500 km. V Rakousku také pochopili, že nejrizikovější skupinou řidičů jsou řidiči těsně po získání ŘP a systémově jim určili povinnost do roka po získání ŘP navštívit speciální kurz, který se skládá z jízd na polygonu, evaluačních jízd v provozu s učitelem autoškoly a dopravně psychologický workshop. Toto u nás ukazujeme na www.startdriving.cz.

Má jejich řidičský průkaz na zkoušku smysl i u nás?
V podobě jako připravuje ministerstvo dopravy, tedy pouze represivní, tak rozhodně ne. Je třeba komplexně provázat represi a edukaci rizikových skupin řidičů.

Usilujete také o prohloubení a pravidelné vzdělávání i vás samotných, učitelů autoškol. Proč a jaké jsou reakce vašich kolegů na tento plán?
Rozhodně. Mohu to v podstatě poukázat i na provozovatelích autoškol na Liberecku. Bohužel někteří kolegové získali své profesní osvědčení před mnoha a mnoha lety a nyní již nepovažují za důležité se nadále vzdělávat. Asociace Autoškol realizuje již nyní spoustu seminářů a vzdělávacích akcí, ale některé kolegy jsem na nich nikdy nepotkal. Zřejmě se budeme muset opět dostat do stavu, kdy vzdělávání učitelů autoškol bude muset být povinné. Je dnes absurdní, že školíme povinně řidiče dle zákona ale sami sebe vzdělávat nemusíme.

V autoškolách se připravovali k získání řidičského oprávnění i cizinci, konkrétně v případě Českolipska mám na mysli občany Mongolska, kteří sem přijeli ve stovkách za prací. Jak je veřejně známo, jen mizivá část z nich ovládá český jazyk. Lze pak v takovém případě zvládnout výuku a výcvik v autoškole? Co si o tom myslíte vy?
Podle zákona musí takový žadatel mít k dispozici tlumočníka. Často se stává, že tlumočník je dražší než celý kurz v autoškole. Zvládnout takový kurz určitě je možné, ale je třeba striktně dodržet všechna ustanovení zákona o minimálních počtech výuky a výcviku a je třeba je samozřejmě standardně a kvalitně vyzkoušet. Bohužel se v naší zemi stala příprava cizinců na získání řidičského oprávnění často předmětem tzv. „řidičákové turistiky“.

Aleš Horčička
Rodák z Českolipska (rok narození 1982).
Absolvent Obchodní akademie Česká Lípa a Technické fakulty ČZU v Praze.
Výuce v autoškole se věnuje od roku 2002, ale jeho rodina již více jak 50 let.
Od roku 2013 místopředseda Asociace autoškol ČR. Spoluautor projektu Start driving, který je zaměřen na zdokonalovací výcvik začínajících řidičů s řidičským oprávněním skupiny B.