Zdroj: Deník„Pro mě má vítězství význam takový, že byla oceněna kompletní ruční práce, tradiční řemeslo, česká surovina a hlavně, že se česká vlna pomalu dostává opět do povědomí lidí,“ řekla v rozhovoru pro Deník regionální tvůrkyně.

Jaký příběh stojí za vznikem Tradičního venkova?
Vše začalo přestěhováním se na venkov před osmi lety. Ruční práce zvládám od dětství, tak jsem se rozhodla absolvovat rekvalifikační kurz „Tkadlena“, a při tom se mi potvrdilo, že tkaní je krásné řemeslo. Ale tkaní z pravé vlny je ještě krásnější. A pak už se to nabalovalo, výrobky se hromadily, tak jsem je chtěla poslat do světa mezi lidi. Setkávala jsem se i s problémy kolem využití vlny, s neznalostí a neinformovaností lidí o jejích kvalitách, o kvalitě ručního zpracování. A začala jsem se do toho všeho nořit a snažit se to napravit. A to i proto, že mě to s vlnou moc baví. Jen dotýkat se surového rouna je krásný terapeutický zážitek. Velmi to zklidňuje, a když z ní něco vyrobím, tak mě to naplní zvláštním pocitem štěstí a o to bych přišla, kdybych s vlnou nepracovala.

V čem vám vlna a její zpracování učarovaly?
Souvisí to právě s tkaním z vlny. Když jsem tkala svou závěrečnou práci, ručně tkanou kabelu z ovčí hrubé vlny, tak jsem si znovu připomněla materiál, na který jsem na dlouhé roky zapomněla, a přitom jsem vlnu měla ráda dávno předtím. A potom už to šlo rychle, jak to umí jen sociální sítě. Hledala jsem spřízněné duše, blogy, facebookové skupiny. Začínala jsem zkoušet vlnu prát, česat coby samouk a najednou vás osloví někdo, jehož blog doslova hltáte, že pro vás udělá kurz na ruční zpracování vlny. No páni! Pro mne! Tak jsem hned jela, a jak jsem ponořila ruce do vlny, tak jsem je už vlastně nevyndala.

Proč jste zvolila pro název své značky Tradiční venkov?
Dlouho jsem hledala název, protože jsem nechtěla nic v cizím jazyce nebo nic neříkající vymyšlené slovo. Mělo být všem jasné, že to má spojitost s tradicí, řemeslem a venkovem.

Můžete představit svou tvorbu? Je nějaký výrobek mezi zájemci nejoblíbenější?
Ručním tkaním, předením na kolovrátku a pletením vytvářím vlněné výrobky jako módní doplňky a oblečení v podobě šál, plédů, plédových ponč, svetrů, čepic, rukavic, nákrčníků či ponožek. Zaměřuji se i na bytový textil, který tkám nejen z vlny, ale i z bavlny a lnu. Část výrobků mám i z průmyslově zpracovaných vlněných přízí, které jsem si na začátku pořídila a je potřeba je zpracovat. Těžko říct, které produkty jsou nejoblíbenější. Většinou dojde k tomu, že si zákazník koupí jeden výrobek, třeba svetr a později si dokoupí další, třeba čepici, rukavice, ponožky a tak dál pokračuje, protože nepotřebuje mít hromadu svetrů a čepic, ale od každého mu stačí jen jeden dva kusy.

Vítězka Zuzana Froňková
Zuzana Froňková ovládla se svým pončem soutěž Regionální českolipský výrobek

Jestli to chápu správně, snažíte se vytvářet výrobky s příběhem?
Ano, to je můj hlavní směr tvoření z vlny. Výrobek s příběhem je výrobek zpracovaný od základu, tedy v mém případě od ostříhání roun z ovečky po vytřídění, praní, barvení, česání, předení a následné tkaní nebo pletení, a to vše ručně. Takže kompletní ruční řemeslná práce, protože postupy jsou původní, staré, tradiční, řemeslné. Samozřejmě některé nástroje jsou už zmodernizované. Například kolovrátek už má dva pedály pro obě nohy, což je pohodlnější a o něco rychlejší, protože to zaměstná obě nohy a námaha se rozloží. Máme nejen klasické kartáče - krample, ale i bubnovou česačku ruční, na kliku, ale i elektrickou a tkalcovské stavy disponují různými vychytávkami, které zlehčují práci. Ale ve výsledku daný výrobek s příběhem zpracovávají mé dvě ruce. Práce je to dlouhá, časově náročná, ale výsledek má vyšší využitelnou kvalitu vlny, což je na obsáhlý rozbor, ale také je to jedinečný originál, který má jen jeden člověk. Žádné dva výrobky nejsou stejné, to nemohou prohlásit předražení značkoví výrobci, ani výrobci vyhlášené haute couture.

Myslíte si, že lidé jsou ochotní investovat do originální a udržitelné módy?
Na tom je potřeba ještě hodně intenzivně pracovat. Je potřeba lidem vysvětlovat, proč je to lepší a proč to má smysl, pak se nebudou zdráhat zaplatit za ručně pletenou čepici z ručně zpracované české ovčí vlny jeden až dva tisíce korun. Kdyby se počítala skutečná mzda, stála by tato čepice čtyři a více tisíc korun. A už by nekupovali akrylové čepice různých známých značek vyrobené v asijských zemích právě za ten jeden až dva tisíce. Tady je ta nerovnost a hlavně neznalost lidí. Člověk by měl přesně vědět, co kupuje, a dokázat si srovnat rozdíly v kvalitě a přínosnosti.

Za sérii ručně tkaných plédových ponč nazvanou Čtyři roční období jste získala ocenění Regionální českolipský výrobek 2022 a stala se absolutní vítězkou soutěže. V čem vidíte největší přínos tohoto ocenění?
Pro mě má význam takový, že byla oceněna kompletní ruční práce, tradiční řemeslo, česká surovina a hlavně, že se česká vlna pomalu dostává opět do povědomí lidí. Ti se, doufám, zamyslí nad tím, co nosí, jestli jsou ty materiály dobré pro ně, jejich tělo, kůži, ale i pro přírodu a pro naši zemi. Vítězství jsem nečekala, ale tajně jsem doufala. Já sama jsem měla jiného favorita.

V loňském roce vyhrála textilní dekorativní panenka Nanynka od Věry Najbrtové.
Panenky, které nevyzradí tajemství. S Nanynkami uspěla tvůrkyně v soutěži

Na co využijete finanční odměnu spojenou s vítězstvím?
Určitě na tkalcovské vybavení, a když se mi podaří došetřit, tak na nový stav.

Není to ale jediné ocenění, kterého jste držitelkou, že?
Této soutěže jsem se zúčastnila poprvé v loni a v textilní tvorbě jsem byla třetí, což mě motivovalo ještě více se snažit.

Mají podle vás tradiční řemesla budoucnost?
Věřím, že mají budoucnost. Právě u zpracování a využití vlny naši předci dokázali využít všech jejích neskutečných vlastností v jednom výrobku, což moderní materiály nedokážou. Zatím se nepodařilo vlastnosti vlny dostat do jednoho umělého materiálu všechny. Uvedu jeden příklad. Při průmyslovém zpracování vlny se chemickou cestou vlna zcela zbaví lanolinu, takže její skvělá hydroskopická vlastnost je minimalizována. Existují tzv. vlněné mlýny, což jsou malé manufaktury na zpracování vlny v zemích, kde tato tradice nebyla docela zničena a přetrvává, které malou část lanolinu ve vlně nechávají, a pak jsme my ruční zpracovatelé, kteří to umíme postaru vyprat tak akorát, aby byla zachována správná funkce této vlastnosti, aniž bychom použili chemii. Jde to, je to časově velmi náročné, ale výsledek stojí za to. Stále se mluví o ochraně přírody, a jak tomu mohu pomoci lépe než výrobními postupy, které ji nezatěžují? Mnoho lidí namítne, že se takto nezvládne obléct takové množství lidí. Je ale nutné mít ve skříni deset svetrů, čepic, šál nebo je každý rok vyhodit do popelnice a koupit nové? Stačí klidně dva svetry, které po úplném zničení můžete klidně zkompostovat, protože vlna je materiál bezodpadový. Navíc až skončí tradiční řemesla, zemře tradice. Na co pak budou lidé vzpomínat, když ani nebudou vědět, jak to fungovalo a proč?

Jaké máte plány do budoucna?
Chci se soustředit především na zpracování vlny od oveček chovaných v Čechách. Nyní je vlna klasifikována jako nebezpečný odpad a ti chovatelé, kteří ji někde neudají, jsou nuceni ji dát do spalovny a beze zbytku zlikvidovat. Nechápu to, protože vlna se dá zcela využít. Ať už na oblečení, módní doplňky, bytové doplňky nebo ty úplně nejhorší části jako vynikající hnojivo buď v surovém stavu do kompostu, pod sadbu brambor, jako mulč nebo ve formě pelet na hnojení. Pro mě je to nehorázné plýtvání cenným přírodním materiálem, a to chci změnit. Nebudu firmu nijak rozšiřovat, stačí mi mé dvě ruce, ale budu se snažit alespoň trochu změnit pohled na vlnu a tím i na její využití. Ovce se v Čechách zatím pasou, ale když pro ně nenajdou chovatelé přijatelné zužitkování, možná zmizí z našich strání docela, a to nechci.