VYBRAT REGION
Zavřít mapu

S tátou pracuji často. Čeká se to od nás a baví nás to, říká designér Preciosy

Kamenický Šenov - Druhá část rozhovoru s Jaroslavem Bejvlem mladším, šéfdesignérem společnosti Preciosa Lustry a autorem mnoha klasických i moderních světelných projektů po celém světě.

10.12.2012
SDÍLEJ:

Jaroslav Bejvl mladší, šéfdesignér Preciosy.Foto: Deník/Vít Černý

Ti, kteří se o daný obor tolik nezajímají, ho možná vůbec neznají. On přitom patří mezi několik málo lidí, kteří mají významný vliv na podobu, úspěchy a renomé českého sklářství ve světě.

Kdo během letošního sklářského sympozia v Novém Boru zavítal do skalické sklárny TGK, mohl Jaroslava Bejvla mladšího vidět na živo při práci. Muže, ověnčeného mnoha cenami, který v Kamenickém Šenově se svým týmem vymýšlí pohádkové křišťálové lustry pro šejky i moderní svítidla, přivedl k lásce ke sklu jeho otec. Jaroslav Bejvl starší nedávno oslavil půlstoletí práce Preciose, kde stále pracuje v týmu designérů, který vede právě jeho syn. Také o tom, jaké to je jít v otcových stopách, je tato druhá část rozhovoru. Úvodní část vyšla 1. prosince.

Kdy jste si uvědomil, že chcete jít ve stopách svého otce? Chodil jste sem za tátou do fabriky?

To bylo ještě v době, kdy vývojáři seděli nahoře v Kamenickém Šenově v bývalé školní jídelně. Pamatuju si, jak jsem tam jako malý chodil hrát fotbal s lidma, kteří tam měli kreslit konstrukce. Ale vážně, po pravdě to bylo tak, že jsem tohle vůbec nechtěl dělat. Spíš se mi líbila architektura. Hodně dlouho jsem se neuměl rozhodnout, nakonec ovšem přijely tety ze Šumavy a ty řekly: Ty bys měl dělat sklářskou školu. A tím to začalo. Na škole se to pak ve mně rozjelo, protože od táty jsem znal spoustu věcí, věděl jsem, jak on to dělá, žil jsem v tom odmalička. Takže jsem se k tomu dostal určitě přes tátu.

Rozhodnutí tedy padlo, když vám bylo takových čtrnáct?

Ano. Ještě jsem také mohl hrát na harmoniku. Moje paní učitelka pořád říkala: Ty bys měl jít do Roudnice na vojnu na vojenskou hudební školu a tam bys měl hrát na harmoniku.

Opravdu jste hrál?

Když mi bylo šest, byl jsem tady v letním kině s rodiči na Alexandrovcích a tak mě zaujalo, jak hráli na tu garmošku, že jsem začal hrát taky. Kvůli Alexandrovcům. A zajímavé je, že asi před pěti lety jsme s Preciosou měli v Moskvě dělat svítidla do hlavního sálu Alexandrovců. Dlouho se to ale nevyvíjelo, my jsme udělali několik návrhů a oni pořád nevěděli, co přesně chtějí. Nakonec mi náš zástupce v Moskvě říkal: Tak sem přijeď a zkusíme je přemluvit. Takže jsem se účastnil jednání u jejich nejvyššího šéfa, generála. Tam je vojna i pro členy souboru tvrdá jako řemen, proto jsou i tak disciplinovaní a jejich koncerty tak úžasné. A já jsem tam začal vyprávět ten příběh o tom, že když mi bylo šest let, že jsem kvůli nim začal hrát na harmoniku, protože jsem z nich byl úplně unešený. Moje vyprávění pana generála úplně proměnilo. Najednou se rozzářil, já jsem dostal dvě dévédéčka a tři cédéčka a hned jsme sepsali kontrakt.

První část rozhovoru ZDE: Klasický křišťálový lustr je jako vyznamenání

V Horových sadech v Novém Boru má vyrůst váš obří skleněný objekt. Jak to vzniklo?

To je taková spontánní akce lidí kolem Ajeta, kteří jsou velkými nadšenci a propagátory českého skla. Bez Petra Novotného (zakladatele a spolumajitele sklárny Ajeto v Lindavě a Novém Boru pozn. red.) by před třemi lety nebylo sympozium. To je jasná věc, to je definitivní. Tehdy se spojil s Jardou Šváchou (majitelem skalické sklárny TGK pozn. redakce) a v podstatě oni to před těmi třemi lety táhli. Letos už jich na to bylo víc a o to víc lidí se sympozia zase účastnilo, ale Petr Novotný a Jarda Švácha pořád zůstávají těmi tahouny. Dávají i vlastní prostředky na to, aby vzniklo něco hezkého, co udělá reklamu českému nebo potažmo novoborskému sklu. Mám velký respekt před těmito lidmi.

Ve svém týmu máte sedmnáct designérů a pětadvacet konstruktérů. Jak vlastně probíhá spolupráce mezi těmito lidmi?

Záleží na typu projektu. Velké a náročné projekty se rozdělují na několik segmentů a vytvoří se týmy lidí, kteří spolupracují na té jedné části a komunikují mezi sebou. Pak jsou ale také projekty, které umožňují, že jednotliví designéři mohou samostatně pracovat. Takže vždycky je to hodně živé a snažíme se i živě pracovat s naším týmem. Práce ve skupinách má výhodu, protože když mladí lidé mají vedle sebe někoho zkušeného, kdo jim umí poradit, tak dochází k předávání a získávání zkušeností. A příště už ti mladí lidé mohou pracovat sami. Ale nemůžu říct, že by forma spolupráce byla pořád stejná, protože projekty, na kterých pracujeme nikdy nejsou stejné. A i když už v tom někteří pracujeme hodně dlouho, tak zítra klidně může přijít projekt, u kterého budeme ze začátku všichni vyvalení z toho, co to zákazník vlastně vůbec chce a co nám to dal za interiér, do kterého máme něco udělat.

Ve vašem týmu je i váš otec. Spolupracujete spolu víc, než s jinými lidmi v týmu?

Asi ano. Ono se to od nás i trochu očekává, že budeme spolupracovat víc. Je pravda, že lidé se nás kolikrát ptají, jestli si vůbec rozumíme, když je mezi námi rozdíl generace. Každý z nás přemýšlí jinak, ale jsme schopní se domluvit a obohatit se vzájemně svými myšlenkami a nápady. I když třeba vím, že například na tvarování skla má táta jiný pohled než já, tak stejně vždycky když to pak dáme dohromady tak, že z toho vznikne něco dobrého. Děláme spolu častěji. Ono nás to totiž baví.

Autor: Michael Polák

10.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Videosouhrn Deníku – pondělí 11. prosince 2017

Podruhé narozen pod koly tramvaje a padlý symbol Vánoc: nejlepší videa dne

Pokusy s prototypy třiček v českolipském Centru textilního tisku.
5

Patrioti z Lípy mají na triku obtisk kanálu

Nezaměstnanost klesá pomaleji. Hrozí úplné zastavení

Českolipsko – Méně lidí bez práce bylo na Českolipsku naposledy před dvaceti lety

Hokejisti České Lípy byli v Turnově blízko k výhře

Liberecký kraj - Více než vyrovnanou partii s lídrem Krajské ligy mužů odehráli hokejisté České Lípy ve 13. kole na ledě Turnova.

Pojištění pracovní neschopnosti může vytrhnout trn z paty

Dlouhodobá léčba nemoci nebo úrazu zamává nejen s psychikou člověka, ale také s jeho peněženkou. Pokud nemáte našetřenou solidní rezervu, zamyslete se nad připojištěním pracovní neschopnosti. Může vám přijít vhod. Co byste o připojištění měli vědět prozrazuje David Kučera, finanční poradce Partners.

Bor po mnoha letech dosáhl svého

Nový Bor - Sbírky novoborského sklářského muzea mu konečně i patří. Další muzea spravující papírově cizí předměty budou následovat.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT