„Nebyla to inciativa, která by vzešla od někoho z České Lípy, ale ti studenti tehdy systematicky objížděli větší města mimo Prahu a chtěli vystoupit i u nás,“ vzpomněl v roce 2014 Roland Schür, který byl v roce 1989 ředitel Správy kin v České Lípě.

Vzpomínal, že vystoupit právě v kině byl od studentů dobrý tah. „Zrovna se totiž hrál nějaký atraktivní film, takže někdejší Velké kino bylo nabité,“ řekl tehdejší šéf kina.

Pražští studenti mu oznámili, o co jim jde, a žádali, aby mohli ještě před začátkem promítání k divákům promluvit a sdělit jim, co se v Praze děje. „Chvíli jsme tehdy váhali, jestli jim to dovolit. Někteří členové z výboru tehdejšího Filmového klubu mě od toho zrazovali. Nakonec jsme se rozhodli, že to uděláme tak, že se zeptáme diváků, jestli by informace od studentů chtěli slyšet. A všichni byli pro,“ řekl Roland Schür. Tak se do České Lípy poprvé a od přímých aktérů dostaly informace o tom, co se děje v Praze a co lze v nejbližších dnech očekávat.

V Novém Boru se první informace o tom, co se děje v Praze, začaly šířit prostřednictvím shromáždění, která se podobně jako v České Lípě začala pravidelně konat na hlavním náměstí. U jejich zrodu stáli kromě studentů také místní signatáři petice Několik vět, zejména evangelický farář Miloslav Vašina (který byl i signatářem Charty 77) nebo lékařka Lenka Šepsová a její manžel Miroslav Šeps.

„Vůdců revoluce“ bylo v Novém Boru více. Například v Crystalexu, největší fabrice ve městě, stál v čele převratných momentů pozdější dlouholetý odborový předák koncernu a sociální demokrat František Kuric.