Epidemie koronaviru sice narušila řadu akcí, Ptačí hodinka pořádaná Českou společností ornitologickou (ČSO) k nim ale nepatří. Její třetí ročník proběhne od pátku 8. ledna do neděle 10. ledna a zájemci tak mohou obnovit kontakt s přírodou. Nepotřebují k tomu odborné znalosti, samotný postup při sčítání ptáků u krmítek je snadný.

„U každého ptačího druhu zapisujeme vždy nejvyšší počet jedinců spatřených najednou. Vidíme například tři sýkory modřinky, za chvíli je jich tam šest a po chvíli už jen jedna? Zapišme si u modřinky šestku. V úvahu přitom bereme všechny ptáky, které během své jedné hodinky spatříme. Nejen ty, kteří přistanou přímo na krmítku,“ popsala princip akce Dita Hořáková z ČSO.

Během víkendu je možné sledovat stav sčítání on-line na ptacihodinka.birdlife.cz. Lidé mají čas na vložení výsledků on-line do pátku 15. ledna. Ti, kteří nemají možnost elektronického odeslání, mohou výsledky poslat poštou pomocí sčítacího formuláře, který je ke stažení na zmíněném webu.

Koordinátorka občanské vědy v České společnosti ornitologické Alena Skálová věří, že nynější situace se na nižší účasti neodrazí. „Máme z posledního tři čtvrtě roku zkušenost, že zájem lidí o přírodu a její ochranu v souvislosti s epidemií naopak stoupá, což by mohlo vyústit právě ve vyšší účast,“ podotkla. Podle ní ale klesne zapojení škol a školních družin. „Velmi nás to mrzí, že kvůli uzavření většiny z nich je pro ně účast velmi komplikovaná, ba nemožná,“ dodala s tím, že loni se do Ptačí hodinky zapojilo sedm škol z kraje.

Liberecký kraj má velký podíl hor, horských lesů a relativně málo orné půdy a typické zemědělské krajiny. Tím pádem se zde více daří ptákům vázaným na lesy a vyšší polohy. Méně se tu naopak vyskytují ptáci zemědělské krajiny. „To se projevuje i u krmítek. Zatímco v celostátních výsledcích se na stupních vítězů za sýkorou koňadrou umístily oba druhy našich vrabců, v Libereckém kraji je přeskočila sýkora modřinka,“ nastínil situaci liberecký ornitolog Martin Pudil působící v Severočeském muzeu. Na většinu krmítek zalétá také kos černý a brhlík lesní, poměrně častý je také strakapoud velký.

Jakmile teploty klesnou pod nulu, je podle ornitologů vhodné vyvěsit krmítko a začít s přikrmováním. „Krmítko musí být alespoň metr a půl nad zemí, ideálně na závětrném a nerušeném místě. Potrava musí být vždy chráněna před sněhem a deštěm. Do krmítka doporučujeme slunečnici, oves, proso, pšenici a další obiloviny či luštěniny. Kosy a drozdy potěší pár jablek či jeřabin; strakapoudy, brhlíky a sýkory tuková směs,“ sdělila Hořáková.

Velký nešvar vidí Martin Pudil v nevhodném přikrmování ptáků. „Stále se totiž setkávám s tím, že lidé přikrmují ptáky třeba pečivem nebo zbytky jídla. Neuvědomují si, že jim nepomáhají, naopak je postupně zabíjejí,“ zdůraznil ornitolog.

„Podobné akce samozřejmě vítám a podporuji. Sám přikrmuji ptáky celá léta a rád je na krmítku pozoruji. Tato akce i přes mnohá úskalí určování druhů méně zkušenými pozorovateli má přínos v tom, že nám dává jakýsi obrázek o tom, zda ptáci v zimě mizí nebo přibývají,“ zmínil Martin Pudil s tím, že pozorování ptáků na krmítku je prostě zábava.