Panenky se velmi podobají opravdovému živému miminku. Každý kus je originál. A jejich majitelé si jich nesmírně cení, proto je mnohdy na hraní ani nepoužívají. Vyrábí se jen v omezeném počtu.

„To, co se u nás kolem panenek dělo, se nedá slovy ani popsat. Jak klientky, ale i klienti reagovali, to se muselo zažít. Všechny jsme byly z jejich reakcí velmi překvapeny, dojaty, to jsme vážně nečekaly. Určitě se domluvíme na zopakování této návštěvy,“ prohlásila Kateřina Kapičková, ředitelka organizace Sociální služby města Mimoň.

Podle ředitelky Kapičkové šly během neobvyklé návštěvy mezi obyvateli domova umělá miminka z ruky do ruky. Každý si je chtěl pochovat, pomazlit se s nimi. „Najednou jsme slyšely klientky, jak na miminka mluví, jak jim říkají říkanky, pohupují je, některé se neubránily a daly panenkám pusu,“ popsala Kapičková.

Některé z ukazovaných panenek byly v zavinovačkách, jiné už ve věku batolat. Staré ženy i muži si mohli hračky „osahat“. „Kolegyně neváhaly a s některými panenkami šly i na pokoje za klienty. A reakce byla stejná. Opravdu to bylo velmi dojemné, něžné, taková terapie vzpomínáním. Vzpomínáním na doby, kdy jsme si hrály s panenkami na maminky, na doby, kdy jsme se staly maminkami,“ komentovala nevšední událost Kateřina Kapičková.

Mimoňské Retro muzeum vzniklo díky celoživotní sběratelské vášni jeho zakladatelky, Lenky Špačkové. V expozici lidé vidí kromě starých kočárků i dobové panenky, zavinovačky, chrastítka, hračky, oblečky pro miminka a kolébky.