Panenky se velmi podobají opravdovému živému miminku. Každý kus je originál. A jejich majitelé si jich nesmírně cení, proto je mnohdy na hraní ani nepoužívají. Vyrábí se jen v omezeném počtu.

„To, co se u nás kolem panenek dělo, se nedá slovy ani popsat. Jak klientky, ale i klienti reagovali, to se muselo zažít. Všechny jsme byly z jejich reakcí velmi překvapeny, dojaty, to jsme vážně nečekaly. Určitě se domluvíme na zopakování této návštěvy,“ prohlásila Kateřina Kapičková, ředitelka organizace Sociální služby města Mimoň.

V Sosnové burácely motorky. Proháněli se na nich učitelé z autoškol
V Sosnové burácely motorky. Proháněli se na nich učitelé z autoškol

Podle ředitelky Kapičkové šly během neobvyklé návštěvy mezi obyvateli domova umělá miminka z ruky do ruky. Každý si je chtěl pochovat, pomazlit se s nimi. „Najednou jsme slyšely klientky, jak na miminka mluví, jak jim říkají říkanky, pohupují je, některé se neubránily a daly panenkám pusu,“ popsala Kapičková.

Některé z ukazovaných panenek byly v zavinovačkách, jiné už ve věku batolat. Staré ženy i muži si mohli hračky „osahat“. „Kolegyně neváhaly a s některými panenkami šly i na pokoje za klienty. A reakce byla stejná. Opravdu to bylo velmi dojemné, něžné, taková terapie vzpomínáním. Vzpomínáním na doby, kdy jsme si hrály s panenkami na maminky, na doby, kdy jsme se staly maminkami,“ komentovala nevšední událost Kateřina Kapičková.

Mimoňské Retro muzeum vzniklo díky celoživotní sběratelské vášni jeho zakladatelky, Lenky Špačkové. V expozici lidé vidí kromě starých kočárků i dobové panenky, zavinovačky, chrastítka, hračky, oblečky pro miminka a kolébky.