„Považujeme za čest uvést tohoto velkého umělce do síně slávy IGS,“ komentoval hold starosta Nového Boru Jaromír Dvořák.

České a světové autorské sklo malíř a sklářský výtvarník Kopecký obohatil nejen výchovou svých studentů k absolutní tvořivosti, ale především svými díly a malbou na skle, v níž se objevují jeho minimalistické, ale současně velmi expresivní ideje. Ikona českého uměleckého skla oslaví 26. listopadu letošního roku 90 let. Jedinečnou příležitost vidět profesora Kopeckého při práci budou návštěvníci IGS mít v novoborském sídle společnosti Lasvit, kde je pro něj speciálně připravena improvizovaná malířská dílna.

Přes úctyhodný věk zůstává profesor Kopecký věčně mladým doyenem českého sklářství a současně dnes jedním z nejvíce ceněných českých umělců malby, grafiky, instalace a performance. Vysoce hodnocené jsou i jeho sklářské práce do architektury doma i v zahraničí, například v USA, Holandsku, Japonsku, Německu i jinde. Své znalosti a dovednost získával na sklářských školách v Kamenickém Šenově a v Novém Boru. Později na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové (1949 - 1955), kde od začátku patřil k nejvýznamnějším žákům legendárního profesora Josefa Kaplického.

Sklářské muzeum v Novém Boru, kontaktní místo pro účastníky 14. Mezinárodního sklářského sympozia (IGS).
Událost roku na Novoborsku. Sklářský festival IGS právě začíná

Od padesátých let minulého století, kdy získal své první z mnoha ocenění - Zlatou medaili na EXPO ´58 v Bruselu - se stal svým uměním známým i v zahraničí. Jeho dílo je zastoupeno ve třech desítkách nejvýznamnějších českých a zahraničních sbírek moderního umění a skla, za všechny jmenujme Národní galerii v Praze, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Museum v Corningu, USA, Museum v japonské Toyamě. Pro své posluchače, které učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze mezi lety 1990 – 2008, se stal ikonou, kterou respektují pro jeho umělecké výsledky, milují pro jeho rozhled, laskavost, nekonečnou podporu i dar slova, díky kterému je také považován za filozofujícího básníka.

„Sklo pro mne není subjektem mého vyjádření, je pouze prostředkem k dosažení neznámých cílů… Sklo neglorifikuji. Je možné s ním nakládat různě, i proti zaběhnuté představě o něm, tedy i ošklivě - sám jsem termín OŠKLIVÉ SKLO na začátku šedesátých let razil. Tím ale nemyslím, že sklo vždy takové musí být. Chci říci jen to, že jdu-li za výraznou myšlenkou, ne ozdobou, tak tedy bezohledně, že z toho skla i kůži sedřu, až na krev, bude-li třeba,“ sdělil Vladimír Kopecký.