„Scházíme se asi patnáct let,“ předeslal Milan Jankůj, předseda Parateamu, který tato setkání na Českolipsku organizuje a doplnil: „Jsou to srazy lidí, parašutistů veteránů, z celé republiky.“

Atmosféra byla opravdu rodinná, všichni se znají a hovory plynuly příjemně, že odpoledne nikdo nechtěl ukončit. „Když k nám někdo přijde, tak přijde, my jsme otevřené společenství a jezdí k nám třeba z Děčína, Ústí nad Labem nebo Železného Brodu. Nejvíce se ale scházíme s lidmi z Podještědské župy, jak jsme tomu říkali,“ řekl Milan Jankůj.

Padákem i v sedmdesáti

Mezi paraveterány najdeme například bývalého tajemníka ČSTV, jenž reprezentoval Českou Lípu, mistryni světa nebo mistry republiky. Pravdou však je, že aktivně skáče s padákem už jenom Milan Jankůj.

„V květnu budu muset k leteckému doktorovi, je mi šedesát šest, a tak teď už musím každý rok na kontrolu, ale zatím je vše bez problémů,“ prozradil předseda Parateamu a s hrdostí připomněl: „Kamarád Jarda Vorlíček skákal ještě v necelých sedmdesáti a do osmi set seskoků mu chybí pouze jediný seskok.“

Sportovní parašutisté nedělají seskoky na kulatých padácích, seskakují na padáku typu křídlo. „Má sice náročnější řízení, ale přistáváte s ním jako baletka. Kulatý mám jako záložák a ten jsem použil poprvé minulý rok na jaře,“ svěřil se Milan Jankůj.

Všichni paraveteráni začínali za dob Svazarmu, kdy celý výcvik probíhal půl roku. Posléze se zkrátil na tři měsíce a nyní trvá pouhých čtrnáct hodin. Zájemci o parašutismus a seskoky dostanou složený bezpečný padák a navádí je vysílačka.

Občas se stává, že nováček z letadla nevyskočí a udělá si tak pěkný vyhlídkový let. Podle slov Milana Jankůje jsou většinou ti, jenž létají na paraglidu, zaskočení výškou. Pryč jsou ale doby, kdy se zájemci vystrkovali z letadla. „Parašutismus, když vás chytne, je horší než droga. Ta vás nikdy nepustí a škodí. Od tohohle můžete kdykoliv odejít, ale málokdo to udělá, “ dodal Milan Jankůj.

Mistryni světa v parašutismu našli ve škole

Zdena Málková a Věra Folprechtová. Dvě velmi příjemné ženy, do kterých by, když je potká na ulici, nikdo neřekl, že mají za sebou velké úspěchy ve sportovním parašutismu. Sportu, kterému, podle standardního mínění, holdují více muži.

Zdena Málková je mistryní světa a nejen to. Jen namátkou. Na mistrovství Československa v seskoku padákem v roce 1979 v Holešově obsadila 2. místo v akrobacii, v bulharském Kazanlaku v klasických disciplínách obstála v konkurenci padesáti osmi žen a skončila jedenáctá. Věra Folprechtová je mistryní ČSSR v parašutismu a výčet úspěchů na tuzemských soutěžích by byl stejně dlouhý.

„V sedmnácti letech mě utáhli v náboru na škole. Každý instruktor měl tehdy povinnost naplnit počty nováčků,“ vzpomíná Zdena Málková. Ve vrcholovém sportu se musely splňovat nároky. Pokud byli sportovci, parašutisty nevyjímaje, vysláni na jakékoliv klání, očekával se dobrý výsledek. To hrálo důležitou roli, pokud se sportovec chtěl zúčastnit závodu mimo republiku.

Vzhledem k tomu, že Zdena Málková byla profesionální sportovec, má na svém kontě téměř tři a půl tisíce seskoků. Věra Folprechtová jich má o něco méně, dvě stě za každý rok aktivní činnosti.

Do práce, tak jak ji chápe většina, nechodily. Věnovaly se vrcholovému sportu. To ale neznamená, že by se probouzely v deset hodin dopoledne a měly připravenu snídani na vidličku. Naopak. Vstávaly ve čtyři hodiny ráno, vzaly padáky a šly skákat.

Přátelství přetrvalo, i když v současnosti obě dámy na návrat k aktivnímu seskoku nepřemýšlí. „Tehdy to bylo jednodušší, protože Svazarm všechno platil. Když jsme jeli na soutěž, o nic jsme se nestarali, ani o jídlo, ubytování nebo dopravu. Pokud dnes chce někdo provozovat jakýkoliv sport, pak musí mít dobré finanční zázemí. Dnes se platí vše. Od výstroje, přes sportovní pomůcky a oblečení, až po zajištění účasti na soutěži nebo mistrovství,“ srovnala Zdena Málková.

„Jsme rády, že jsme si zaskákaly s padákem to, co jsme si naskákaly,“ doplnila ji Věra Folprechtová. I když se jim koníček stal povoláním, jejich děti lásku k padákům nezdědily. „Mají jiné aktivity. A to jsme si plánovaly společnou rodinnou soutěž v seskoku,“ prozradila Věra Folprechtová.

Autor: Tomáš Mařas