„Fuxie a fuxové v doprovodu smečky i nóblfuxů hledají nadlišáka. Ten je následně za zpěvu karmín dovede do nory, kde pod dohledem Slavného vysokého a neomylného prezídia skočí přes kůži, a stanou se tak členy cechu hornického,“ zní popis starobylé tradice, kterou čeští havíři stále drží. 

Samotnému skoku předcházel rozjařený průvod členů hornického stavu ve slavnostních černých uniformách a s hornickou hudbou strážskými ulicemi. „Celý skok jako tradice má pevná pravidla, která se po staletí dodržují, čímž se jedná o jednu z nejstarších tradic na území České republiky. Skoky v podobné obdobě jsou praktikované i v zahraničí,“ nastínil předseda strážského Hornicko-historického spolku Václav Dorazil, který jinak pracuje jako vedoucí odboru sanačních prací státního podniku Diamo. 

„Na kůži si horník či havíř při práci v podzemí sedal, a proto přes ni studenti skáčou. V letošním roce však studenti-skokani chyběli kvůli rok uzavřeným vysokým školám z důvodu pandemie,“ uvedl Dorazil. 

Podle přísně dodržovaných pravidel musí studenti nejprve projít přípravou na Skok přes takzvané šachťáky, kde jsou učeni hornickým karmínám – písním, pochodům a dalším nutným peripetiím před vlastním Skokem, což v čase nouzového stavu a pandemie nebylo možné dodržet. Proto se organizátoři rozhodli pro změnu a požádali o „zlatý skok“ absolventy, kteří se tradičnímu rituálu podrobili už v roce 1983 v Mimoni. „Ve Stráži pod Ralskem celorepublikový skok nikdy nebyl, byl jen v roce 1983 v Mimoni,“ poznamenal Dorazil. V pořádání oslav se hornická města střídají. 

„Zlatého skoku“ se tedy teď zúčastnilo celkem sedm skokanů, kteří skákali v roce 1983 a sedm čestných skokanů. Skákal například ředitel státního podniku DIAMO, ředitel akciové společnosti Severní energetická, ale třeba také ředitel Akademie Vězeňské služby ČR, sídlící právě ve Stráži pod Ralskem. „Pozvání mě potěšilo a musím přiznat, že jsem z průběhu slavnosti měl opravdu nevšední zážitek. Jak z vlastního obřadu, tak i z toho jak si horníci i v dnešní době najdou čas na vzájemná setkání, zábavu a připomínají si své dávné tradice. To je moc dobře pro ně i pro nás ostatní,“ komentoval svoji účast ředitel akademie František Vlach. 

Na slavnosti nechyběli hrdí zástupci hornických spolků z celé České republiky, například členové Klubu přátel hornických tradic z Kladna, hosté z řad akademické sféry, těžebních organizací a státních firem, spojených s hornictvím. Ve Stráži pod Ralskem byla tradičnímu rituálu přítomna dokonce delegace ze Slovenska. Konkrétně Malokarpatský banický spolek z Pezinku.  

Kůži používali staří havíři jako součást pracovních a ochranných pomůcek. Každý Skok má svoji „kůži“, barevně vyobrazenou s datem konání a pořadím. Účastnící v sále sedí u „tablic“ – řady stolů. V čele stolu sedí „slavný vysoký mistr“, který má tablici na starost (hlásí se o slovo, uděluje napomenutí, dbá na klid a pořádek, srovnané sklenice od piva apod.). V popředí sálu je prezidiální tablice – zde sedí čestní hosté, představitelé města a významné osobnosti.

Na pódiu pak sedí „slavné vysoké a neomylné prezidium“, které řídí celý Skok. Zpívají se staré hornické a studentské písně v předem daném pořadí a jsou přednášeny „referáty“ s odbornou problematikou podanou humornou formou. Po skocích je vzpomenuto nežijících významných osobností, které se zasloužily o rozvoj hornických tradic a současně těch, kteří položili své životy při výkonu hornického povolání. Pak následují pivní souboje, „svěcení diamantu“ piva, které se popíjí během celé slavnosti. Celé setkání je ukončeno hornickou hymnou.