Podle Ivana Volmana, kastelána a nájemce hradu, spočívá jeho jedinečnost v prolínání výtvoru přírody a člověka a dále v prolínání monumentality a malebnosti.

„Je nadzemský. Nový návštěvník neví, že „tam nahoře“ najde něco víc než vyhlídku. Prostory vytesané do hloubi skály, které náhle zří, jsou nečekané. V podstatě jde o podzemí, které je vysoko nad zemí. Ale i vnější prostory, například skalní třípatrové terasy s vinicemi, rozárii, skalními větrolamy, zákoutími, schodišti nahoru dolů a dalšími pitoreskními detaily jsou až dojemně malebné,“ komentoval kastelán. A když srovnává dosavadní letošní návštěvnost s předcházejícími roky, nemůže si stěžovat, přestože v období horkých dnů jsou turisté v letovisku spíš na koupališti.

„Zájem o náš hrad je stabilní. Hodně k nám přichází rodiny s dětmi, které hrad ve skále baví víc než zámecké komnaty. Navíc ve zdech, když je hic, je pořád příjemné klima,“ řekl Ivan Volman.

Skalní hrad je jeho životem a osudem už od roku 1977. Jak také komentoval, dnes k němu přijíždí méně autobusových zájezdů a naopak zde zastavuje mnohonásobně více aut. „Stále častěji přichází rodinné komunity. V dobrém smyslu tlupy maminek s malými dětmi, střídané tlupami tatínků s dětmi o něco většími. Náš hrad vždy patřil dětem. Jinak lidé jsou víceméně stejní, dříve i nyní, a až na malé výjimky jsou slušní a ukáznění,“ řekl Volman s tím, že standardní prohlídky památky v doprovodu průvodce jednotliví návštěvníci příliš nevyužívají. Průvodce dostávají dětské skupiny a zájezdy. „Čím větší vedro, tím méně chtějí lidé přemýšlet a něco poslouchat,“ podotkl kastelán.

Práce na údržbě je v skalním areálu stále hodně. Od loňského roku se navíc pustil do realizace dřívějšího záměru – chce vytvořit nový vstup do hradu ze severní strany.

Návštěvníci, kteří se do Sloupu v Čechách podívají, se na hradě dozví, že typickou skálu, kde později vznikl hrad, využívali lidé jako bezpečné útočiště už v době kamenné. Značně erodovaný pískovcový skalní suk se svislými až převislými stěnami a rozlehlým horním plató je ve výšce asi 35 metrů nad okolním terénem. Délka skály činí 100 metrů a šířka 60 metrů.

Skála byla v průběhu historie značně přizpůsobována a postupně doplňována o další objekty. Množství skalních prostor, světského i sakrálního určení, je vytesáno a dostavováno jak uvnitř skály, tak i na jejím povrchu. Tyto skalní objekty jsou vzájemně důmyslně propojeny. Objekt náležel k majetku řady šlechtických rodů, naposledy držitelům zdejšího panství Kinským. Část návštěvníků láká i fakt, že filmaři zdejší prostředí využili k natáčení známých pohádek S čerty nejsou žerty (1984) a Z pekla štěstí (1999).