Pondělí bude velkým dnem pro nezaměstnané skláře z novoborského Crystalexu. Chystají se totiž na demonstraci před úřadem vlády a hodně nahlas všem řeknou, co si myslí. Důvod k tomu mají jasný. Přišli o práci a stát ani kraj jim nedokáže zajistit budoucnost a dokonce ani přítomnost.

Mnoho z nich nemá totiž peníze na holý život. Poslední výplatu od zaměstnavatele dostala většina z nich v prosinci a nyní čekají na první podporu v nezaměstnanosti, která jim na účet dorazí až v březnu.

Na patnáctý březen čeká jak na smilování boží i Radomír Dvorský, který v Crystalexu pracoval od ukončení základní vojenské služby a strávil zde téměř pětadvacet let svého života. Místo aby se dočkal tradiční věrnostní odměny za pětadvacetiletou službu, dočkal se krachu podniku a hromadného propouštění.

„Stejně jako ostatní jsem ani já pád Crystalexu nečekal. Bylo to jak zlý sen. Co ale přišlo pak, mě doslova zmrazilo. Nikdo se o nás nepostará. Tři měsíce jsme bez peněz a nikdo s tím nic nedělá,“ řekl Radomír Dvorský. „Neustále jen mluví o tom, jak se něco připravuje. Rekvalifikace, změny zákonů, podpora zaměstnanosti a mnoho dalšího. Jsou to hezké řeči ale bohužel zůstává jen u nich. Za tři měsíce není žádný konkrétní výsledek.“

Podle svých slov chápe, že vyřešit neutěšenou situaci nejde ze dne na den. O to víc ho ale překvapují rozhodnutí, která ze dne na den udělat jdou. „Pouhých čtrnáct dní trvalo přemýšlení našich zákonodárců o tom, jak se vypořádat s nezaměstnanými cizinci. Dostanou kapesné 500 euro a navíc letenku domů. Proč něco takového není i pro nás?“ Ptá se.

Další podobné bleskové rozhodnutí mu pak vyrazilo dech na zasedání libereckého krajského zastupitelstva. „Schválili patnáct milionů pro Dagmar Patrasovou, Michala Davida a jim podobné, kteří potěší svým vystoupením návštěvníky Mistrovství světa v klasickém lyžování. Jeden ze zastupitelů tam řekl, že to jsou naprosto projedené peníze. Nemohu jinak, než s tím souhlasit.“

Od známého dostal dokonce i vstupenky na mistrovství. Podívat se tam ale nepojede. „Je sice hezké, že mám vstupenku, ale co pak? Nějak bych se tam musel dostat. To jsou tři stovky za benzín. Další peníze za parkování a abych tam nebyl o hladu, tak bych si musel dát na krk cedulku s nápisem Propuštěný sklář, prosím přispějte!“ Peníze na cestování do Liberce podle svých slov prostě nemá.

„Dostali jsme s manželkou sice příspěvek v hmotné nouzi, ale ten stačí sotva na pokrytí nákladů spojených s bydlením. Raději bych ale pracoval. Místo toho oba neustále stojíme někde ve frontách a čekáme na pomoc, která nepřichází. Hledáme samozřejmě i práci. Každé ráno vyhlížím pošťačku, zda nenese odpověď na žádost o zaměstnání, kterých jsem odeslal už mnoho a zúčastnil jsem se i několika výběrových řízení a konkurzů. Párkrát už takový dopis přinesla. Stálo v nich ale, že jsou rádi, že chci pracovat, ale litují, vybrali někoho jiného. Celonoční přemýšlení o budoucnosti a víra ve změnu se pak vždy hned změní ve zklamání a beznaděj.“

Pak přichází opět krutá realita. S manželkou jde do fronty pro příspěvek v hmotné nouzi a potkává se zde s lidmi, kteří nikdy nepracovali a pracovat nechtějí a zároveň se svými bývalými kolegy a podřízenými, se kterými je i nyní na stejné lodi. „Když všichni jen mluví a nic pro nás nedělají, budeme nyní mluvit i my, a to hodně nahlas před úřadem vlády.“

O tom, že bude demonstrace hodně hlasitá svědčí i počet lidí, kteří se sem chystají. „Nebudou tu jen odboráři, ale i zaměstnanci skláren a porcelánek,“ uvedl František Kuric. Jen od Crystalexu odjíždí tři autobusy, z nichž dva jsou již naplněné. Podle předpokladu Františka Kurice ale i třetí autobus pojede plný, protože přijdou i lidé, kteří se předem nenahlásili. Celkem by se pak před úřadem vlády mělo sejít odhadem kolem pěti set lidí.