Školu v Oknech dlouhodobě trápí nedostatek finančních prostředků, protože ji navštěvuje mnoho žáků. „Přerostli jsme možnosti obce. Ač má obec přibližně 320 obyvatel, tak školu dohromady se školkou navštěvuje již téměř 260 dětí,“ upozornil učitel Milan Bárta.

Do školy nedaleko Doks se sjíždějí děti ze širokého okolí, mnoho z nich ani nepatří do spádové oblasti. „Dvacet čtyři žáků je přímo z Oken na prvním a druhém stupni a 26 je ze spádových obcí. Zbytek dětí, které k nám chodí spádoví nejsou. Máte tu i Pražáky. Mají tu třeba chalupu. Rodiče jsou rozvedení a žijí v ní matky s dětmi,“ vysvětlil Bárta.

Podle něj velký zájem není jen v tom, že škola je široko daleko jediná, ale i to, že nabízí tak trochu jiný přístup ke vzdělávání. „Neslyšíte tady zvonek. Většina zaměstnanců si tu s dětmi tyká. Třídy jsou menší. Hodně se učí venku a také se nebráníme inkluzi,“ přiblížil rozdíly pedagog, který do Oken přešel z českolipského gymnázia.

„Je to tu klidnější, než když je 30 dětí ve třídě, takže to rodiče dětí se speciálními potřebami často raději zkusí u nás,“ řekl muž, který je v soukromém životě už dědečkem. „Máme tu například chlapce na vozíku, který má vlastní asistentku,“ přiblížil situaci na škole.

Právě kvůli velkém zájmu otevřeli ještě druhý stupeň. Ten se ale do staré školní budovy nevejde, a tak si škola pronajala prostory původní hospody. Ve spolupráci s rodiči a rovněž díky sbírce ji zaměstnanci přetvořili na školu. S obcí však uzavřeli dohodu, že nebudou požadovat žádné prostředky na provoz. „Vybrali jsme na darech asi osm set tisíc. Trávili jsme tu prázdniny a museli jsme se zavázat obci, že na nájem a věci související s provozem, si seženeme finance sami. Většinou je to z darů. Často děláme sbírky. Jako nyní Venca Francke, který zase přinese nějakou větší částku,“ vysvětlil učitel netradiční fungování oblíbené školy.

Jan Venca Francke, jeden z tatínků místního školáka, se v současnosti účastní závodu na Aljašce a lidé mohou přispívat částku za každý kilometr, který zdolá. Přispět však mohou i jednorázově. „Lidé nejčastěji posílají korunu na kilometr,“ upřesnil Bárta.

Zámek Sychrov. Ilustrační foto.
Bezděz bude slavit, Trosky čekají změny. Začátek hradozámecké sezóny se blíží

Jedná se o závod Iditarod Trail Invitational, kde se účastníci v extrémních mrazech na kole, pěšky nebo na běžkách vydávají nonstop napříč Aljaškou. To vše bez jakékoliv podpory. Trasa není předepsána, povinné jsou jen zastávky v několika kontrolních bodech. Závodníci se sami rozhodují, kdy a kde odpočívají, kdy je bezpečné pokračovat, co si vezmou sebou a jak moc budou riskovat.

Údajně jde o jeden z nejtěžších zimních závodů na světě. Vítězstvím je pouhé přežití bez úhony. Existují dvě varianty 560 km nebo 1600 km, přičemž účastníci delší trasy musí alespoň jednou absolvovat trasu kratší. Soutěž je památkou na epidemii záškrtu, po jeho trase totiž vezla psí spřežení sérum. „Původně soutěžila pouze spřežení. Postupně to rozšířili. Takže lidé jezdí buď se psy, na kolech, na lyžích nebo pěšky,“ vysvětlil Bárta.

Venca Francke si zvolil lyže. To zatím nikdo nezvládl. „Aby mé šlapání nemělo význam jen pro mě, ale aby bylo také k něčemu užitečné, rozhodl jsem se podpořit školu v Oknech počtem kilometrů, které ujdu v rámci závodu Iditarod Trail Invitational, 1600 km zimní divočinou Aljašky,“ uvedl sám dobrodruh.

Závod odstartoval 25. února 2024 a limit na dokončení je 30 dní. „Pevně doufám, že kilometrů bude co nejvíce, a že s vaší pomocí se podaří vybrat prostředky na nezbytné rozšíření školních prostor. Tahle škola za to stojí,“ představil svou motivaci, než vyrazil na cestu.

Stav poštovní budovy ve Stráži pod Ralskem vyvolává mezi místními rozpaky.
Kdy se to změní? Pošta ve Stráži hyzdí město. Místní trápí graffiti a nepořádek

Nyní už má za sebou 1130 kilometrů a vybral přes 100 000 korun. Teploty na Aljašce se pohybují okolo minus 40 stupňů. Pokud je slunečno a bezvětří, panují ideální podmínky.

„Moje nejhorší chvíle byla psychická krize v Ophir. Potom, když na mě útočil los a když mi uletěl stan,“ vzkázal Deníku na dálku a dodal, že motivací je pro něj rodina, škola v Oknech a kamarádi. Na svých lyžích má napsané vzkazy od dětí. Když je nejhůř, jsou to právě ony, které ho drží nad vodou.

Petra Francke nám povyprávěla o cestě svého manžela. „Do srubu Old Woman Cabin dorazil v opravdu mrazivých podmínkách , bylo to poslední místo před jeho vysněným pobřežím u Beringova moře. Na to, aby se k němu dostal, měl jeden den. Dnes se mu to podařilo a je šťastný,“ řekla a zasmála se. „Přišel do srubu, který nebyl vytopený a první, co musel udělat, bylo naštípat si dříví,“ prozradila kuriózní zážitek.

Podotkla, že nejvíce se potýká s fyzickou únavou a mentálními krizemi. Právě kvůli jedné z nich před dvěma lety závod ukončil. Nyní však má nový cíl. „Teď si stanovil svůj osobní rekord a myslím si, že se cítí dobře. Pořád má vidinu toho, že může jít dál a že ho nic zdravotně neomezuje,“ dodala jeho žena.

Poznáváte město na Českolipsku?
HÁDANKA z Českolipska: Poznáte místo na fotografiích a videu?

Také děti ve škole se ho snaží motivovat, seč můžou a na jeho podporu vznikají v průběhu vyučování různé projekty. Ve výtvarné výchově vytvořili žáci losa a podobiznou pana Franckeho vyzdobili schodiště. Další projekty vznikají například v přírodopisu, zeměpisu a tělocviku.

V pátek si žáci mohli vyzkoušet práci s trackerem, pomocí kterého dobrodruha na Aljašce sledují. „Děti jsme seskupily do deseti družstev po čtyřech. Se zavázanýma očima jsme je vysadili na stanovišti v lese a ony se musí do rána dostat zpátky do školy. My je budeme sledovat rovněž pomocí trackeru,“ vysvětlil Bárta.

Mobil mají děti sebou, ale zapečetěný v obálce s razítkem. Použít ho mohou jen v případě nouze. Podporu má muž na Aljašce tedy vskutku různorodou. Palce mu drží všichni. Někteří závodníci, zvláště ti jezdící se psy nebo na kole, jsou už v cíli. Na lyžích se to ještě nikomu nepodařilo.