Poválečný odsun sudetských Němců, téma, které i po mnoha letech vyvolává kontroverze. S touto nechvalně proslulou kapitolou moderních českých dějin se v letošním kole projektu Příběhy bezpráví seznámili i žáci deváté třídy českolipské Základní školy Pátova. Dvanáctého ročníku projektu se letos zúčastnilo zhruba šest set škol po celé republice. Na výběr měly letos témata týkající se lidí, kteří v minulém století z různých důvodů opustili své domovy.

„Naše moderní dějiny jsou mimo jiné dějinami útěků a vyhánění, což si možná málo uvědomujeme a připomínáme," říká Karel Strachota, ředitel vzdělávacího programu Jeden svět na školách, ze společnosti Člověk v tísni, která projekt pořádá.

„Téma si školy vybírají samy, my si letos zvolili poválečný odsun sudetských Němců, protože to má souvislost s tímto regionem," říká Zdeněk Bártl, učitel dějepisu ze ZŠ Pátova.

Zabíjení po Česku

Program zahájil učitel dosazením tehdejších událostí do historického kontextu. Poté žákům promítl dokumentární snímek režiséra Davida Vondráčka Zabíjení po česku. Ten pojednává hlavně o událostech ze severočeského Žatce. Tam byli po válce vyhnáni čeští Němci včetně starousedlíků a členů smíšených rodin. Část z nich se v době takzvaného divokého odsunu nedostala dále než do sousedních Postoloprt, kde nalezlo smrt nejméně 763 civilních osob.

Odsuny doprovázené hromadnými popravami, mučením a drancováním majetku prováděla československá armáda a národní gardy s podporou nové politické reprezentace.

Po dokumentu následovala přednáška českolipského historika Ladislava Smejkala. „Host by měl být vždycky pamětník, autor dokumentu, nebo regionální historik, což je náš případ," podotýká Bártl s tím, že se snaží o vyváženost, neříkají jestli to bylo dobře, nebo špatně. Chtějí vyvolat mezi žáky diskuzi.

„Dětem je potřeba vysvětlit, že ačkoliv tyto filmy v podstatě říkají, že jsme zločinci, je nutné zdůraznit, že se jednalo jen o určité lidi. Procento vyšinutých, agresivních a bláznivých lidí je ve společnosti pořád stejné jako tenkrát," říká Ladislav Smejkal s tím, že tehdejší doba těmto lidem nahrávala, aby se dostali do popředí. „Neznamená to, že národ, nebo jeho větší část, se do tohoto namočil," dodává historik, který žákům popsal i některé události, které se tehdy udály na Českolipsku (viz. niže).

Z přednášky Ladislava Smejkala: Popravy v Novém BoruDo Nového Boru 2. června 1945 přišla Svobodova armáda a čeští vojáci z České Lípy. Je zajímavé, že si s sebou vezli vozíčky, protože počítali, že neodjedou s prázdnou. I když tam prý ve skutečnosti jeli na rozkaz, že v Novém Boru nebyly dle příkazu odevzdány všechny zbraně, které mělo německé obyvatelstvo u sebe. Město se částečně uzavřelo a vojáci chodili po domech, kde hledali zbraně.

Podařilo se jim najít celkem dvě pistole a jeden bajonet z roku 1866, který patřil jistému pánovi, řediteli sklářského podniku. Ten měl zbraň u sebe jako památku na dědečka, který sloužil v Rakouské armádě. Tento člověk, kterému bylo osmdesát let a další, kterému bylo rovněž osmdesát let, byli vyvedeni na náměstí společně se sedmi dalšími. Byly mezi nimi i dvě ženy, matka s dcerou. Matka prodávala u řezníka a měla se vyjádřit, že „Čechům nic nedávejte, ať chcípnou". To je hnusná věc, jistě, ale tento výrok přeci nemůže být podkladem k tomu, aby byla usmrcena. Všichni tito lidé byli celý den na náměstí týráni a potom byli popraveni.

Po válce byly jejich osudy utajeny. Až v roce 2005 nechalo několik potomků těchto lidí ve spolupráci s místním městským úřadem vybudovat u tamního hřbitova pomník, který události připomíná.