Komu se podařilo vyrůstat v rodině, v níž se mluvilo dvěma jazyky, má pro život vystaráno. Naučil se obě řeči naprosto přirozeným způsobem. Nám ostatním musí vystačit jazykové kurzy či školní výuka. Ta ale může mít různé formy. Ideální je právě taková, která využívá rodilých mluvčích a vytváří tak přirozené dvojjazyčné prostředí.

Čím dřív, tím lépe

Většina z nás se poučila, že čím dřív s jazykem začala, tím víc se mu v hlavě usadil. Obecnou zkušenost potvrzují i nejnovějších lingvistické a psychologické výzkumy, podle nichž je ideální dobou pro osvojení si cizího jazyka období mezi třetím až sedmým rokem života dítěte.

Jde totiž o vývojový úsek, v němž je dítě vlastně „naprogramováno“ k tomu, aby se učilo řeč. A to přirozenou, nenásilnou cestou. „Pokud si v této době dítě vytvoří vedle svého rodného jazyka v mozku další řečové centrum, je to dar, který bude zužitkovávat po celý svůj další život,“ říká profesor Karel Kamiš, vedoucí Katedry primární jazykové výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Právě na toto zjištění vsadila Liberecká jazyková školka. První a zatím jediná v rámci Libereckého kraje, která nabízí dětem ideální dvojjazyčné prostředí. O děti se tu totiž starají jak české učitelky, tak kvalifikovaní rodilí mluvčí. A děti se tak naprosto přirozenou cestou učí oba jazyky, češtinu i angličtinu. „Do you understand…?“

Na rozdíl od školek, které si do výuky angličtináře zvou, jsou děti v Liberecké jazykové školce v kontaktu s rodilými mluvčími celodenně. Hrají si s nimi, zpívají, sportují, vše podle osvědčené metody Wattsenglish akreditované ministerstvem školství. Vedle toho probíhá paralelně český program. I ten je oproti běžným možnostem nadstandardní. „Snažíme se klást velký důraz na vytvoření přátelské, motivující atmosféry a hlavně na individuální přístup. Zatímco v ostatních školkách připadá jeden pedagog na 24 dětí, u nás má jeden učitel na starosti pouze 6 - 8 dětí,“ potvrzuje Blanka Pleštilová, ředitelka školky.

Ve světě se děti dorozumějí

Rodiče dětí oceňují nejen rodinný přístup školky, ale také její otevřené klima. Vybírají si ji nejčastěji Se svými dětmi často cestují, ať už pracovně, nebo o dovolených, takže si jejich schopnost komunikovat mohou ověřit přímo v reálných situacích. „Pro děti naprosto není problém dát se do hovoru s anglicky mluvícími protějšky – nemají zábrany, které velice dobře zná každý z dospělých, zejména střední a starší generace,“ říká ředitelka školky Blanka Pleštilová.

Ve školce jsou velmi populární i tak zvané cestovatelské dny, při nichž se děti zábavnou formou seznamují s životem v jiných koutech světa. „V průběhu pětileté existence školky tak děti již „navštívily“ třeba Egypt, New York, Paříž, Velkou Británii, Irsko, Srí Lanku či Japonsko. Nyní se těšíme na výlet do Kanady,“ doplňuje ředitelka.

Návaznost na základky

Pro většinu dětí bývá problém přechod z jazykové školky na základní, kde si většinou opakují už nabyté znalosti. Ne tak ale v tomto případě. „Po absolvování Liberecké jazykové školky naprostá většina dětí v angličtině pokračuje i dál, nejčastěji na základních školách Husova či Na Perštýně. U zápisu patří děti mezi nejlépe hodnocené,“ chlubí se Pleštilová.

„Děti z Liberecké jazykové školky jsou velmi dobře sociálně připravené, samostatné, zvyklé na pobyt v kolektivu a excelentně jazykově vybavené,“ chválí si prvňáčky například ředitelka ZŠ Husova Blanka Reindlová. Školka také s těmito školami úzce spolupracuje a pro děti je zde v součinnosti se společností Wattsenglish připraven návazný program s rodilými mluvčími. Zápis do soukromé Liberecké jazykové školky je v pátek 28. ledna od 14 do 17 hodin.

Liberecká školka a Steve Watts

„Dělej cokoliv, hlavně se nestaň učitelem,“ tak tohle mi říkala moje máma. „Mnoho let učila lidi, kteří neměli šanci studovat, když byli mladí. Od ní jsem taky získal nejvíc zkušeností,“ říká jeden ze zakladatelů Liberecké jazykové školky a autor unikátní metody Wattsenglish Brit Steve Watts.

Do Liberce přišel složitou cestou. „Když mi bylo asi tak 16, odjel jsem na výměnný pobyt do Francie. Matka tam jela jako učitelka a já s ní. Ve francouzštině jsem naprosto plaval, nerozuměl jsem nikomu a vůbec se nedokázal domluvit. Cítil jsem se hrozně. Postupně jsem ale v každé větě chytil jedno dvě slova a naučil se odhadovat význam z útržků. Měl jsem obrovskou radost, že začínám rozumět, což zvyšovalo moji motivaci do dalšího učení. Je to vlastně totéž, co děláme s našimi dětmi. Dokážou pochopit, co myslím, co říkám,“ poodkryl svoji metodu.

Po univerzitě odjel Steve už jako učitel angličtiny do Japonska. Rodinné důvody ho ale přiměly k návratu do Evropy a touha poznat jinou kulturu pak do Česka. „ Náhodou jsem přitom narazil na inzerát Liberecké jazykové školy, kde chtěli rozjet školku, a tak jsme se dali dohromady,“ popsal cestu, která ovlivnila zásadně jeho život, Steve Watts.