Kliknutím zvětšíteS úderem desáté hodiny procházím turniketem a těším se, že má vrozená zvídavost a vnitřní dítě budou uspokojeny. „Vítám vás v nejstarší zoo v České republice. Loni jsme zjistili, že zoo není stará sto let, nýbrž 115 let. Její založení se datuje do roku 1904,“ sděluje na úvod průvodkyně a lektorka environmentální výchovy Zuzana Šafaříková s tím, že na začátku zde fungoval ornitologický spolek libereckých Němců.
Poník dřív tahal vozíky s uhlím
Od vchodu se přesouváme do první části zoologické zahrady, která se zaměřuje na kopytníky. Ti možná nejsou z návštěvnického hlediska tak atraktivní, přitom z pohledu zoologického patří řada z nich mezi velmi ohrožené druhy a hrozí jim vyhubení. Míjíme zebru Chapmanovu a přicházíme k ponymu shetlandskému. „Ač se to nezdá, drobný poník má sílu a v předminulém století ho na Shetlandech používali v uhelných dolech na tahání vozíků s uhlím. Zvířata často neviděla denní světlo a bývala slepá,“ informuje lektorka s tím, že jeho mláďata se rodí tmavá a v dospělosti zesvětlají.
U sousedních velbloudů nás upozorňuje na to, že jejich hrby opravdu neobsahují vodu, ale tuk, ze kterého jsou schopni si ji a další živiny vyrobit. Bez vody dokážou vydržet tři týdny až měsíc a před písečnou bouří jejich oči chrání husté řasy. „Dále můžete vidět osla somálského, který je jasnou ukázkou toho, že hlavní prioritou zoologických zahrad je ochrana vzácných a ohrožených druhů. Za zmínku určitě stojí to, že po jedenácti letech se páru narodila samička, což vnímáme jako velký chovatelský úspěch,“ pokračuje ve vyprávění Šafaříková.
A jakoby zvířata tušila, že je o nich řeč, ozve se z jejich ohrady typický hrdelní ryk. „Rozmnožování zdejších zvířat není nahodilé, koordinátoři chovu ploutvonožců, dravých ptáků či kopytníků ho regulují a hlídají. Prostory zahrady nejsou nafukovací,“ odpovídá na dotaz jednoho z návštěvníků průvodkyně.
Velký ruch panuje u výběhu se slony, kde pobývá nejstarší obyvatelka zoo, slonice Rání. Její jméno znamená v překladu královna, žije zde od roku 1967 a letos jí bude 57 let. Společnost jí dělá slonice Bala, kterou v původní zoo skupina nepřijala. „Slonice mají nejdelší dobu březosti, 20 až 22 měsíců, a skupinu vede nejzkušenější či nejstarší samice,“ líčí zajímavosti lektorka. Ta v liberecké zoo pracuje už šestnáct let a představovat zvířata a přibližovat je návštěvníkům jí dělá radost. „Moje práce mě prostě naplňuje,“ dodává Šafaříková. Je to na ní poznat. Ve výkladu se totiž nezaměřuje jen na faktické informace, ale i na řadu perliček ze života zvířat.
Míjíme žirafy, procházíme kolem takina čínského, kterému se dříve říkalo zlatý kvůli barvě srsti a zjišťujeme, že u sobů lesních se podařil prvoodchov. „Podobná situace je i u mravenečníka, kde samice vozí mládě na zádech. Mravenečník má přední končetiny zakončené mohutnými drápy, které používá k rozhrabování termitišť, půdy či ztrouchnivělých kmenů,“ doplňuje výklad Šafaříková.
Kung Fu Panda nebo Harry Potter
Velký zájem vzbuzuje panda červená, řada dětí má tohoto živočicha spojeného s filmem a seriálem Kung Fu Panda. „Panda často připomíná návštěvníkům plyšáka a děti by si ji nejraději odnesly domů. Je to šelma, ale neživí se lovem. Mezi hlavní složku potravy patří bambus. Panda se pohybuje pomalu a často odpočívá, aby měla co nejmenší energický výdej,“ přibližuje průvodkyně.
U dětských návštěvníků největší emoce vzbuzují právě zvířata, která jsou nějakým způsobem aktivní. Ať už se jedná o hravé surikaty, nebo lachtany. Dále je ohromí ti, kteří jsou v něčem nej, jako například největší slon, nejvyšší žirafa či nejdelší krajta. A pak samozřejmě šimpanzi.
Následuje ucelená kolekce dravých ptáků, kdy návštěvníci často přezdívají sovu sněžnou jako Hedviku z Harryho Pottera. „Z etických důvodů zoologické zahrady zvířata zásadně neprodávají, i když mají účetní hodnotu. Buď je vyměňují, darují, nebo zvolí deponaci. To znamená, že zvíře zůstává v majetku domovské zoo, ale může klidně dožít v jiné,“ upřesňuje Šafaříková.
Přesouváme se dál. „Levhart sněžný neboli ibis je samotář. Ale jelikož je nyní období říje, jsou ve výběhu samec i samice. V jiné době by hrozilo, že samec ji zabije,“ říká průvodkyně. To už jsme se dostali do druhé, původní části liberecké zoo. Jelikož nesvítí sluníčko, surikaty nejsou venku k vidění. „Tyto drobné promykovité šelmy jsou velmi hbité a obratné, vyhrabávají si nory a loví jedovaté pouštní hady a štíry,“ dodává průvodkyně.
Procházíme kolem paviánů, v jejichž smečce panuje přísná hierarchie. „U surikat se jdou první nažrat mláďata, naopak u paviánů první samci, poté samice a nakonec mladí,“ podotýká Šafaříková.
Plameňáci zrovna hnízdí a zobáky vytváří mělké prohlubně, kam snáší vajíčko. To když se vykulí, tak o mládě přijdou. Jako vždy je v obležení bazén s lachtany a výběhy tygrů.
Devadesát minut uběhlo jako voda a komentovaná prohlídka se chýlí ke konci. „Když mám vyloženě dětskou skupinu, bývá ještě delší, protože máme i připravené pracovní listy,“ uzavírá Zuzana Šafaříková.
38
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
