Žatecký lev se našel ve Starých Splavech po sedmdesáti letech

Mysleli si to všichni. Historici, pamětníci, i lidé, kteří se zajímají o minulost Žatce. Mělo se za to, že socha lva, která byla součástí pomníku obětem první světové války, po té druhé zmizela někde ve sběrných surovinách, byla roztavena a nenávratně zmizela. Omyl. Po sedmdesáti letech ji náhodou našli otec a syn Valáškové. A nebyla nijak schovaná, stojí v parčíku ve Starých Splavech u Máchova jezera. Přezdívá se mu tam Lev Splavák.

„Byla to náhodička. Prohlížel jsem si fotky z dovolených, k Máchovu jezeru jezdím často. Na nich byl také lev, pořád jsem si říkal, že je mi nějaký povědomý, nevěděl jsem ale odkud. Začal jsem se o tu sochu zajímat, zjistili jsme, že její původ je ve sběrných surovinách. A tam také měla skončit žatecká socha, začal jsem je tedy porovnávat na starých fotkách a byla to ona, informovali jsme potom muzeum," popsal nález Přemysl Valášek ze Žatce.

Nálezce: trochu jsem se bál, že budu za blázna

Také jeho otec Ivo Valášek uvažoval, že by socha mohla být ztracenou součástí pomníku. „Nebyl jsem si úplně jistý. Někdy v prosinci jsem ale byl ve Starých Splavech, pořád jsem na to myslel. Trochu jsem se ale bál, že budu za blázna. Když jsme si to ale potvrdili i se synem, šli jsme za odborníky. A ono se to potvrdilo," vypráví nálezce.

Že se opravdu jedná o sochu lva z bronzu a mědi, která se po druhé světové válce ztratila ze Žatce, potvrdili nakonec i odborníci z muzea. Už proběhlo důkladné porovnání. „Měli jsme za to, že historie pomníku skončila. Ale on se znovu objevil. Je úžasné, jak se lev opět z historie vynořil, po sedmdesáti letech. Jsou prostě objevy, kterým pomůže náhoda," usmívá se Petr Holodňák z žateckého muzea.

Lev se asi stěhovat nebude

To nyní informuje město Doksy, které je majitelem a v minulých letech investovalo do rekonstrukce. A je pravděpodobné, že tam i zůstane.

A jak se lev do Starých Splavů vůbec dostal? Podívejme se trochu do historie. Nejmenší chmelnička na světě na náměstí Svobody, na dohled od žatecké radnice, jak jí známe dnes, je na svém místě až od roku 1967.

Co bylo předtím? Začněme od nejstaršího dochovaného záznamu. Od 14. století stál na jejím místě kostel sv. Kříže. Traduje se, že hodiny do tohoto svatostánku věnoval sám Karel IV. Poté, po velkém požáru, byla na místě, kde je nyní chmelnička, postavena městská strážnice. V 19. století se pak dokonce uvažovalo, že tam bude vybudováno městské divadlo. To, jak víme, nakonec bylo postaveno jinde.

Místo strážnice pak v Žatci, ve městě, které mělo v té době převážně německé obyvatelstvo, vznikl na tomto místě pomník císaře Josefa II. Sochu mezi Čechy neoblíbeného Habsburka, která byla obvykle vztyčována i v mnoha městech v okolí, ale na začátku První republiky potkal tragický osud.

Císař skončil v řece

Během velkých česko – německým střetů, ke kterým došlo v Žatci 28. ledna 1919, si ji vyhlédla skupina údajně opilých českých vojáků. Socha byla za pomoci železných řetězů stržena a vláčena přes náměstí a přes Nádražní schody až k mostu. Nakonec byla svržena do Ohře. Celá akce byla údajně završena zpěvem Čechů, hrou na harmoniku a salvou z pušek.

Několik let pak byl na náměstí jen prázdný podstavec, ten byl odstraněn v roce 1923. Prázdné místo s parkovou úpravou se ale nelíbilo tehdejšímu vedení města. A tak v roce 1930, po rozsáhlé diskuzi, nechali na místě vybudovat pomník obětem první světové války. Odhalen byl v září, autorem byl teplický sochař Anton Schaff. Ve veřejné soutěži uspěl s návrhem lva, který byl doplněn deskami, na kterých bylo 403 jmen padlých v první světové válce. Jednalo se tehdy ve velké většině o německé obyvatele, kteří u Žatce žili. Objevovala se ale i česká jména.

Lidé se na pořízení nové sochy skládali

Mezi lidmi byla socha oblíbená, dokonce se skládali na její pořízení. Mimochodem, desky se jmény později skončily rozdrcené jako zpevnění břehu Ohře a cest někde v místech, kde je v současnosti autoškola.

Ale zpět k soše. Ještě na fotkách z roku 1938, kdy přijela německá armáda do Žatce, je na svém místě. V roce 1942 ale přišlo německé nařízení, že vše kovové musí být sňato, roztaveno a využito pro válečné účely. Socha tedy byla sundána, někdo ji ale schoval ve sběrných surovinách. Roztavena nebyla. V roce 1948 tam byla nalezena a nabídnuta městu k odkupu. Jenže, šlo o hlavně německý pomník a tehdy o takový nebyl zájem. A tak ve sběrných surovinách lev zůstal a myslelo se, že byl zničen a roztaven. Ale opět nebyl…

Lev se zalíbil řediteli školy

A tady se opět dostáváme k Valáškovým. „Našli jsme záznamy, vzpomínky pamětníků, že ředitel školy ze Starých Splavů tehdy sochu koupil ve sběrných surovinách, líbila se mu," vysvětluje další osud sochy Přemysl Valášek.

Socha měla původně ve Starých Splavech stát před školou. Tam ale nakonec přišla jiná, lev putoval k chatové osadě. Ta se dodnes jmenuje Pod lvem. Byla tam na skále dlouhá léta. Po Sametové revoluci ale čelila různým vandalům, kteří ji nakonec ze skály shodili. Lev, u Máchova jezera zvaný Splavák, byl poničený a prošel rekonstrukcí. Nakonec byl umístěn v parčíku přímo ve Starých Splavech, u penzionu Mlýn, často se s ním fotí turisté. A stojí tam dodnes…