Sopečnou činnost máme u nás spojenou spíš s vrcholy Českého středohoří než s místy v našem kraji. Přesto i tady tekla horká láva a krajinu kdysi zalilo žhavé magma z nitra země. Jak přesně to tady před miliony let vypadalo, popisuje v turnovském Muzeu Českého ráje nová výstava s výstižným názvem Liberecko ve stínu sopek.

„Řádění vulkánu jako na Havaji tady sice nezažijeme, ale nová expozice připomene, že i na Liberecku bylo před miliony let pořádně horko,“ říká autor výstavy, Jan Bubal z Muzea Českého ráje v Turnově. Právě díky sopečné činnosti se Český ráj a Podkrkonoší může pochlubit nalezišti vzácných kamenů a polodrahokamů.

OD ČESKÉHO RÁJE DO LUŽICKÝCH HOR

Základní typy sopek představují Trosky, Tatobity, Studenec, Luž, Kamenický vrch u Zákup nebo Čertova stěna. Z pohledu geologů patří k nejzajímavějším z více než dvou desítek zdejších vulkánů.

„Na výstavě nelze prezentovat každý, proto jsme území Libereckého kraje rozdělili na čtyři dílčí vulkanické části Lužické hory, oblast mezi Českým středohořím a Jizerou, Český ráj a Podkrkonoší, ve kterých jsme vytipovali šest unikátních lokalit,“ vysvětluje Jan Bubal.

Právě šestice vybraných „sopek“ tvoří jádro celé výstavy. Autoři na nich názorně vysvětlují, jak vlastně k vulkanické činnosti na konkrétním místě docházelo. Prohlédnout a dokonce i ohmatat si tu také můžete vzorky hornin, které jsou pozůstatkem dějů, které se tu odehrávaly před miliony let.

V TELEVIZI LÁVA I VÝKLAD ODBORNÍKA

Do reality vás pak přenesou obrazovky, na kterých můžete pozorovat animaci z nitra sopky i podrobný výklad našeho předního vulkanologa, Vladislava Rappricha z České geologické služby, který se na přípravě výstavy podílel. Díky němu se tu dozvíte i nejnovější vědecké poznatky z oboru. „Jenom pozorovat samotné vzorky hornin pod mikroskopem může být nesmírně zajímavé, a to nejen z odborného pohledu,“ tvrdí vulkanolog.

Za nejkrásnější ze všech zdejších sopek on sám považuje Trosky. „To je prostě ikona. Ale z odborného pohledu je pro mě nejzajímavější Kamenický vrch u Zákup. Byla to relativně malá sopka, zato ale činná poměrně dlouhou dobu, zhruba tři miliony let. Kdysi tam býval kamenolom, který odkryl celé nitro sopky a odhalil, k čemu všemu tam docházelo. Je to vlastně takový deníček sopky. Jednotlivé vrstvy se přes sebe skládají jako kubistický obraz,“ líčí poutavě příběh jednoho z kopců Rapprich.

Jan Bubal zase za raritu považuje Prackov, který je jediným dochovaným kráterem u nás vůbec. Kromě šesti vybraných vulkánů je ve rozlehlých dvou výstavních sálech vyobrazeno více než 20 dalších vrcholů, o kterých zřejmě ani netušíte, že vůbec sopkami byly.

VRCHOLY NEJSTARŠÍ A NEJMLADŠÍ

Nejstarší jsou Tatobity a Studenec u Turnova, staré 280 až 290 milionů let. Oproti tomu Čertova stěna má „jen“ 65 milionů, Luž a Kamenný vrch u Zákup 30 milionů. Úplným benjamínkem z pohledu věku sopky jsou pak Trosky, které byly činné ještě před 17 miliony lety. O Kozákově, starém „pouhých“ pět milionů let, ani nemluvě…

Sopkou geologové označují místo, kde se na zemský povrch vlévá roztavená hornina čili magma. „Je to směs minerálů s různými vlastnostmi. Proto se každá sopka projevuje jinou silou erupce,“ vysvětluje vulkanolog Vladislav Rapprich.

Důsledkem různého složení roztavených hornin a plynů, které při vulkanické činnosti vznikají, jsou naleziště drahých kamenů a polodrahokamů. Zjednodušeně řečeno bez sopečné činnosti by Český ráj a Kozákov nebyly místem, kde se nalézají granáty, jaspisy, olivíny, acháty, záhněda nebo křišťál. 

JEŠTĚD V EXPOZICI NEHLEDEJTE 

Ještěd, o kterém si donedávna mnozí mysleli, že je ta nejznámější, možná jediná sopka na Liberecku, na výstavě nehledejte. „Ještěd není sopečného původu. To je vžitý omyl,“ usmívá se Jan Bubal. „Jeho základ tvoří metamorfované horniny, vrchol je z křemenců,“ vysvětluje.

Obrovská sopka se zato nacházela v jeho blízkosti. Její kráter pokrýval rozsáhlé území od Českého Dubu až po Mnichovo Hradiště. Dnes je však její kráter ukrytý hluboko pod pískovci. Právě tajemství z hlubin země se výstava snaží poodkrýt. „Sopky jsou pořád zajímavý fenomén. I když nežijeme v sopečně aktivní oblasti, je zajímavé vědět, že i zdejší krajina byla kdysi stejně vulkanicky činná, jako je dosud v jiných částech světa,“ uzavírá pozvánku do turnovského muzea Jan Bubal.