„Alchymisté měli vedle sebe pořádného mecenáše, což tady možné nebylo. Většinou se zdržovali u královských nebo šlechtických dvorů a panovník musel být těmto aktivitám naladěn, jako například Rudolf II.,“ vysvětlil důvod absence tohoto řemesla v regionu historik Ladislav Smejkal.

Valdštejnové, kteří drželi dokské panství, neměli pro takovou činnost pochopení a byli více než hodně praktičtí. Aktivně byli zapojeni do věcícírkevních, někteří měli zálibu ve sbírání mincí a starých rukopisů.

Kamenný dům plný kouzel

Přesto máme v Sosnové památku na jednoho alchymistického podivína, který podle všech indicií byl takříkajíc na volné noze a neměl za zády mecenáše. Z čeho si hobby financoval, není zřejmé. Podle autorů knihy Sosnová a okolí Břetislava a Marie Vojtíškových sídlil jeden alchymista v Sosnové-Lesné. Místo se může pochlubit stavbou nezvyklého rázu, takzvaným Kamenným domem. Ten je z větší části vytesaný do skály a z části doplněný kvádry vytěženými ze skály.

Třípatrový dům měl podle autorů do prvního patra přístup zvenku po schodišti. V knize se přímo píše, že přes střízlivost fasády naznačují některá uzpůsobení domu, například postavení oken a detaily, zbylé po pavláčce a vnějším schodišti, že jde s největší pravděpodobností o stavbu renesanční, možná související se založením obce, nebo i se stavbou Nového zámku v 16. století.

Ke stavení se váže jedna velmi zvláštní pověst o kouzelníkovi Abertovi. Historické spojitosti svědčí ve prospěch reálného základu báchorky o kouzelníkovi. Od 18. století je v domě doložen pobyt rodiny Abertů nepřetržitě až do roku 1945. Za povšimnutí stojí postava Johanna Georga Aberta, který zde žil v letech 1774 až 1856 a je označován za alchymistu.

Podle některých badatelů si v domě zařídil alchymistickou dílnu, která měla vše, co bylo k takovému živobytí třeba. Nechyběly křivule, nezbytné ohniště a jiná zařízení pro destilace a další chemické procedury.

Podle všeho si Abert dokázal pořídit v té době dostupnou soudobou, ba i starou literaturu, týkající se alchymie. Snažil se prý dospět k cílům, k jakým se ubírají alchymisté v době své největší slávy, za dob panování císaře Rudolfa II., i jejich pokračovatelé v 18. století. Ti se ovšem více blížili moderní chemii než pokusům s výrobou kamene mudrců, o který usiloval již ve 14. století legendární francouzský alchymista Nicolas Flamel.

Zvláštní koníček strašil příbuzné

Obava z koníčku Johanna Georga Aberta dělala vrásky na čele jeho synovi, který po smrti otce zakopal kouzelné kameny k získání zlata a elixíru života hluboko do země. Podle něj totiž tatínkovo snažení zavánělo černokněžnictvím. Knihy sbalil do košů a nikdo v nich nesměl číst.

Později předseda vlastivědného spolku Excursionsclub, profesor Paudler, svazky prohlédl a zjistil, že jde o vzácné tisky z oboru středověké medicíny a farmacie. Výjimkou nebyly spisy od Paracelsa a autorů, kteří jsou dnes považováni za zakladatele medicíny, farmacie, chemie a botaniky.

Existuje určité podezření, že Abertové pocházejí z vlašské rodiny Albertiů nebo Albertinů, jejíž početní členové, kteří byli mnohdy mistři stavebních hutí, se v 16. a 17. století pohybovali po střední Evropě. Teorii podporuje podle autorů knihy o Sosnové i fakt, že v purkmistrovských rejstřících města Česká Lípa se kolem roku 1600 na různých kamenných stavbách objevili vlašští stavbaři. Samotná stavba v Sosnové, Kamenný dům, má dnes číslo popisné 27.

„Dům vystavěný ze štuk přistavěný ke skále je zajímavý a naprosto se vymykal obydlím kolem a přitom to nebylo panské sídlo. Zkrátka logicky na sebe strhával pozornost,“ poznamenal ke stavbě historik Ladislav Smejkal a dodává, že Českolipsko možná mělo ještě nějakého alchymistu, ale nezachovalo se po něm nic. Není se co divit v tomto měšťanském prostředí.

Příště: Zátyní - sídliště pod skalním převisem

Tomáš Mařas