Jan Pátra podědil povolání po svém otci. Ten byl vystudovaný agronom a léta v této pozici pracoval na statku, na Ramši v Sosnové u České Lípy. Odešel však do důchodu a svůj post předal synovi. Rodina si hospodářství po privatizaci v roce 1993 pronajala a 11 let později zakoupila budovy.

Pátra tuto práci dělá již 25 let, nikdy nezkusil nic jiného a ani nechce. Zemědělství ho baví, jen kdyby ho netrápila omezení, kterými pěstitele poslední roky Evropská unie svazuje. Proto 6. února vyrazil s ostatními zemědělci z Českolipska na protestní jízdu. Cílem byl Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který sídlí v Dubici. „Jenže ten dal zaměstnancům dovolenou, takže jsme stávkovali před prázdnými kancelářemi,“ je ještě dnes z toho mrzutý. „Já tomu říkám arogance moci.“

Problém prý tak nejsou omezení sama, jako to, že neplatí stejně pro všechny a čeští zemědělci pak na děravém trhu nejsou dle něj konkurenceschopní. „Problém je s dovozem komodit z třetích zemí. Já nemám nic proti Ukrajině, letos jsem zase posílal nějaké peníze na drony, ale jak můžu konkurovat zemi, která takovéto věci nemusí dodržovat,“ ptal se bezradně a pokračoval.

„To není jen o Ukrajině, to je i o hovězím z Brazílie,“ povzdechl si. Vadí mu také obcházení zákazu klecového chovu drůbeže. Polsko si prý vyjednalo výjimku, a tak dokáže vyrábět vajíčka výrazně levněji, protože v kleci může mít více slepic.

Statkář z Ramše nemá živočišnou výrobu. Na svých 400 hektarech pěstuje pšenici, řepku, mák a hrách. Obstarává pozemky především v katastru Sosnová, Zahrádky, Holany a Srní.

Žádná z jeho plodin se nedá označit za hlavní. „Když se dělá něco dobře, tak je jedno, jestli je to řepka, pšenice nebo mák. Když máte pěkný výnos a jsou normální ceny, tak v tom není rozdíl,“ vysvětlil a na chvíli se zastavil u máku. „To je malá hromádka komodity za relativně dost peněz. I když máte plné haly, na 50 hektarů máku nepotřebujete příliš místa.“

Naproti OD Andy v centru České Lípy se nachází nevyužitý a zanedbaný plácek.
Proluka u Andy hyzdí Českou Lípu. Místní volají po zeleni a posezení

Plodiny střídá a podle regulí EU má čtyři. Ale ty měl už i dříve, protože osevní postup půdě prospívá. V důsledku dovozu plodin z třetích zemí, však ceny klesly. Pátra neprodělal, ale byl na nule. Podotýká, že má relativně dobré výnosy, takže tím se náklady roztrousí a půdu obdělává jen s jedním zaměstnancem. Ten ovšem v důsledku úsporných opatření u něj skončí. V létě pak přijdou brigádníci. Nyní se k němu přidala ještě dcera, která je rovněž absolventkou střední zemědělské školy.

Co mu na současném systému zemědělství v České republice vadí nejvíce, je rostoucí byrokracie, restrikce a právě nekontrolovaný dovoz. „Jedinou výhodou, kterou máme oproti ostatním státům, je efektivita provozu, která je dána tím, že máme relativně velká hospodářství a nemusíme obdělávat jen 50 hektarů,“ vysvětlil.

„Nyní přijde ale nařízení, že nemůžete mít 60 hektarů řepky v kuse. Musíte vytvořit různé dělící pásy, kde roste plevel. Ten se pak šíří do pole,“ podotkl, že je tendence, aby zemědělci snižovali plochy pouze na 10 hektarů.

„Ale kolikrát tam pak pojedete, když na jednom poli, budou čtyři plodiny? Má to nějakou efektivitu,“ ptal se a sám pro sebe konstatoval, že to je jako bychom se dobrovolně stříleli do nohy.

Zemědělci vyrazili do České Lípy na protestní jízdu.
FOTO, VIDEO: Zemědělci vyrazili do České Lípy na protestní jízdu

Prý také netuší, proč mají nechávat 10 % půdy ladem. „Platíme nájem, máme půjčky, platíme splátky. Něco jsme si koupili nebo jsme si na to půjčili a pak máme uvést deset procent půdy do klidu v rámci nějakého green dealu,“ kroutil hlavou a uvažoval, jestli za tím není i tendence snižování pesticidů a hnojiv.

Nejvíce ho ale trápí asi zmíněná byrokracie. „Jeden rok používáte schválené hnojivo. Koupíte ho i na další rok, ale nemůžete ho použít, protože mu skončila registrace,“ řekl. Při vzpomínce na hnojiva jen zakroutí hlavou, protože si v polovině ledna objednal síran z Litvy. „Začátkem února mi přijel litevský kamion, ale s ruským síranem,“ nechápal.

Prý měl špatnou kvalitu, a tak ho vrátil, ale na tomto příběhu chce ukázat, že si obchodník najde cestu i přes embargo. Rád by dělal na poli více, ale spoustu času musí věnovat sledování předpisů, zda mu náhodou, něco neuteklo. Pokud položku vloží špatně do evidence, tak okamžitě hrozí vysoké sankce, které se neodmyslitelně vážou s dotacemi.

Bez dotací by to už prý nezvládl. „Člověk si řekne, že bude svobodný, jenže v tu chvíli neprodá ani kilo,“ uvedl.