Kliknutím zvětšíteAutorské čtení proběhne ve středu 18. dubna od 18.30 v knihkupectví Jotunheim v Liberci. Hostem večera bude liberecká autorka Karolina Francová, které nedávno vyšla kniha Ve stínu Rudé věže.
Jak jste se k psaní vůbec dostala? Pamatujete si na svou první povídku?
Čtu od necelých čtyř let a popravdě si nevzpomínám, kdy jsem něco prvně napsala, zřejmě to bylo už před nástupem do školy. První, na co si vzpomínám, a co mám i dochované díky napsání na počítači na rozdíl od předchozího psaní v ruce, byly dobrodružné příběhy á la Enid Blytonová, když mi bylo asi deset let. Nicméně číst se to dalo až tak od čtrnácti, patnácti. První román, Zločin na Poseidon City, byl už „dospělejší“ a vyšel v mých sedmnácti letech.
Sci-fi se často vnímá jako mužská záležitost. Proč zrovna jste si vybrala tento žánr?
Podívejte se na nominace na prestižní světové žánrové ceny jako Hugo a Nebula a uvidíte víc autorek než autorů. I u zrodu žánru stála Mary Shelleyová, ještě před časy dalších úžasných autorů jako H. G. Wellse či Julese Vernea. V dobách pulpové sci-fi a „zlatého věku“ autoři patrně převažovali, nicméně dnes už se to říci nedá. Co se týče výběru žánru, odmalička jsem milovala vědu a techniku, bylo to tedy jedině přirozené.
Věnujete se zejména sci-fi, ale vím, že jste i autorka fantasy. Spousta lidí tyto dva pojmy vnímá jako synonyma. Jak to s nimi tedy je?
Velmi zjednodušeně řečeno science fiction využívá vědu a techniku, fantasy magii a mytologii. Jistěže jsou tu průniky mezi žánry, řada sci-fi není moc reálně vědecká a spousta fantasy má magické systémy propracované rigorózněji než mnohé sci-fi své vědecké prvky, ale můžeme to tak rozdělit.
Píšete i detektivky. Jedná se o klasické krimi příběhy, nebo mají v sobě i prvky fantastična?
Před lety mi vyšla klasická krimi Nikdy nevěř ničemu a pár detektivních povídek, jinak ale využívám prvky detektivky i v řadě svých science fiction a fantasy příběhů – včetně několika povídek v nové sbírce Světy za obzorem.
Nedávno jsem dělal rozhovor s další českou autorkou fantasy/sci-fi Karolinou Francovou. Sledujete českou a zahraniční tvorbu?
Samozřejmě, jinak to nejde. Jednak píšu a publikuji česky i anglicky, jednak jsem i editorka a sestavila jsem dvě antologie – českou Terru nullius a anglický soubor povídek českých autorů, Dreams From Beyond. Kromě toho se podílím na několika připravovaných antologiích evropské a asijské science fiction. Zejména v Číně science fiction v současnosti prodělává obrovský rozmach. Navštěvuji i zahraniční akce zaměřené na literární fantastiku – Eurocony v Barceloně a Dortmundu, letos v Amiens a příští rok v Belfastu, Worldcony v Londýně a Helsinkách, napřesrok v Dublinu…
Máte nějaké oblíbené knihy, ke kterým se vracíte?
Ráda se vracím ke knize Až k hořkému konci od muzikoložky Jitky Ludvové, která sleduje historii pražského německého divadla – zejména opery – od poloviny 19. do poloviny 20. století. Mezi mé oblíbené science fiction patří třeba román Slepozrakost Petera Wattse, povídka Zmrzlinová říše Jeffreyho Forda nebo Hexagramaton od Hanuše Seinera (ten jsem ostatně i přeložila do angličtiny).
Vystudovala jste biologii. To k psaní nemá úplně blízko. Nebo ano?
Jak se to vezme. Ve vědě i psaní člověk potřebuje analytické i kreativní myšlení a věda poskytuje pro psaní science fiction spoustu inspirace (a někdy i naopak). Třeba povídka Ve sloní kůži v podstatě vznikla na přednášce z evoluce fenotypu. Mnozí autoři science fiction jsou vzděláním vědci, i když to rozhodně není podmínka – zásadní je umět napsat dobrý příběh.
Jakou vlastní knihu či povídku považujete za nejreprezentativnější?
Pro milovníky románů by to byla sci-fi trilogie Blíženci (romány Prstenec prozření, Elysium a Hvězdoměnci), pro příznivce povídek jednak antologie Terra nullius, jednak aktuální sbírka Světy za obzorem.
Co na poli autorství považujete za největší úspěch?
Pravidelné publikování v předních magazínech na angloamerickém trhu. Jsem tam zatím patrně nejrozšířenější současný český autor SF/fantasy a díky mým překladům tam s velkým úspěchem pronikli i další, jako například jeden z mých oblíbených autorů SF povídek, Hanuš Seiner. Na ceny jako Hugo a Nebula to zatím nebylo, ale co není, to může v příštích letech být. Rozhodně na tom pracuji.
Ve středu přijíždíte na autorské čtení do Liberce. Na co se mohou návštěvníci těšit?
Určitě se mohou těšit především na ukázky z mé nejnovější knihy, povídkové sbírky Světy za obzorem. Jde o průřezovou sbírku mé tvorby za posledních bezmála deset let včetně zábavných komentářů ke každé povídce o tom, jak vznikla, co ji inspirovalo nebo třeba proč bych ji nikdy nenapsala původně česky a jak se mi překládala – řada povídek vznikla původně v angličtině a teprve pak jsem si je přeložila do své mateřštiny. Na místě bude možné knihu koupit se slevou a rovnou si ji nechat podepsat.
Můžete ještě více přiblížit svou nejnovější knihu Světy za obzorem?
Samozřejmě! V první části najdeme povídky zasazené na Zemi od nejbližší po vzdálenou budoucnost, v další se podíváme po naší sluneční soustavě, ve třetí do hlubin vesmíru a v závěrečné dokonce až na samotný konec vesmíru. Poslední kousek sbírky vychází dokonce dvojjazyčně a můžete porovnat anglický originál s českým překladem.
Kterou povídku máte ze své nové knihy nejraději?
To je trochu jako ptát se rodiče, jaké ze svých dětí má nejraději. Možná smysluplnější je ptát se po zážitcích nebo úspěších týkajících se jednotlivých povídek. Symfonie prachu a ledu byla mým průlomem do angloamerické fantastiky, Šeré město získalo českou cenu Aeronautilus za nejlepší povídku roku, Všechny vůně světa vznikly původně pro časopis Forbes NEXT, s povídkou Ve sloní kůži jsem pronikla do klasického magazínu Analog… U každé by se něco našlo.
Píšete anglicky i česky. Proč jste začala psát v jiném než mateřském jazyce a v čem se to liší?
Odpověď na otázku proč je jednoduchá – proč ne? V roce 2013 jsem se prostě rozhodla zkusit, jestli na to mám. Nosných nápadů je pořád dost a angloamerický trh je mnohem větší (a lépe platící) než ten český. Když byla povídka The Symphony of Ice and Dust přijata v prestižním časopisu Clarkesworld, byla to skvělá motivace v psaní anglicky pokračovat. Psát přímo v angličtině je snazší než si povídku přeložit z češtiny (zato překlad z angličtiny do češtiny je pro mě jednodušší).
Hostem bude i Karolina Francová, které nedávno vyšla kniha Ve stínu Rudé věže. Četla jste ji? Shodou okolností autorka zasadila děj knihy do Liberce…
Jistěže, knihu jsem četla ještě předtím, než vyšla (jedna z mnoha výhod přátelství s dalšími autory). Mohu ji každému milovníkovi fantasy vřele doporučit!
Je to vaše první návštěva Liberce?
Zdaleka ne, v dětství jsem několikrát byla na Ještědu a v aquaparku, později jsem vždy alespoň projížděla a jednou se podívala na Ještěd i v dospělosti.
Jak trávíte svůj volný čas?
Jaký volný čas? To říkám s trochou nadsázky, ale jen s trochou. Dělám doktorát na PřF UK a řeším vlastní vědecký grant, připravuji výukové a vzdělávací akce pro děti i širší veřejnost, učím na univerzitě, píšu popularizační články pro časopisy jako Vesmír, v Národní technické knihovně se podílím na kurzech a konzultacích pro SŠ i VŠ studenty, přednáším na nejrůznějších vědecko-popularizačních akcích, edituji, píšu a překládám. Dobrým odreagováním je vždycky pohyb na čerstvém vzduchu, i když ho mám méně, než bych chtěla.
Jak vypadá vaše knihovna? Co bychom v ní našli za tituly?
Poněkud nepřehledně. Řekněme, že by měla vykazovat vlastnosti TARDIS (stroj času a vesmírné plavidlo z britského sci-fi seriálu Doctor Who, pozn. redakce) nebo Hermioniny kabelky, aby se do ní vešly všechny knihy, které mám doma. Některé tedy stojí porůznu ve sloupečcích, jiné jsou ve skříni, protože jinde nebylo místo… Našli byste v ní spoustu vědeckých i popularizačních publikací, bezpočet science fiction a fantasy, dost grafických románů a komiksů, detektivek, ale i notnou část Shakespeara, Chaucera a další klasiky. Beletrii v angličtině mám typicky na čtečce (a díky Bohu za to, jinak by se už do bytu vedle knih nevešlo jídlo, oblečení ani nic dalšího).
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
