Stejně jako svatostánek i prostor restaurace byl beznadějně plný. Jak by také ne, když zdejšího bohéma a baviče znali snad úplně všichni. „Standa Holub je prostě Standa Holub. Jeho znal každý,“ potvrzuje jedna z přítomných dam a usrkává kávu.

Život tohoto umělce byl protkaný zábavnými historkami a plný pozoruhodných známých. Více než 30 let si dopisoval třeba s Jiřím Suchým a svého času dokonce vystupoval v divadle Semafor.

Místní bavič se narodil v roce 1944 ve Skřivanech u Nového Bydžova. Jeho otec však získal místo na dráze v České Lípě, kde začal pracovat. Rodina se za ním po několika letech přestěhovala. Domov našli v bytě na Ptačí louce.

Stanislav navštěvoval Tyršovu základní školu, ale již tehdy se začal projevovat jeho svérázný charakter a v šesté třídě byl přeložen do zvláštní školy. Až do konce školní docházky vyrůstal v dětském domově v Jiříkově. Poté mu rodiče zajistili učení na pekaře v jihočeském Husinci. Ale asi po roce byl vyloučen.

Traduje se, že právě odsud pochází jeho známá hláška, že nic nedělání je také práce. Vrátil se tedy do České Lípy a vystřídal zde řadu dělnických profesí. Současně zahájil i svou uměleckou činnost. Stal se básníkem a bavičem. V šedesátých letech vystupoval se svými Hovory přes rameno v místním Bohém Clubu a v Luxoru.

close Obyvatelé Česká Lípy se rozloučili se známou místní postavou Stanislavem Holubem, který zemřel 10. listopadu ve věku 79 let. V úterý se konal happening v proskleném salónku hostince Nebe. info Zdroj: Státní okresní archiv Česká Lípa zoom_in Stanislav Holub. „Musel jsem zajet za panem Horníčkem do Semaforu, který tam dělal Hovory H. On mě v životě neviděl, podal jsem mu ruku a řikám: Já mám takový plán. Nekopíroval bych vás, dával bych lidem otázky, říkal názory, co by chtěli ode mne slyšet. Říkal bych básničky a pouštěl takovou poslechovou muziku. A on odpověděl, že to není špatný nápad a že to mám dělat, když mě to baví. Vždyť je to taky kultura,“ vysvětluje bonviván v knize Českolipská satisfakce .

S takzvaným místním undergroundem byl vždy ve spojení. „Dělal sluhu v ateliéru u pana Lipenského, každý týden vydával „butelíny“. Pár jich mám ještě schovaných, jsou to takové události z Český Lípy. Také mu vyšla básnická sbírka a vystupoval v divadle Semafor. Znal všechny: Sedláčka, Suchýho, Šlitra…,“ vyjmenovává činnosti místního baviče jeho dlouholetý kamarád Josef Srkal.

„Dokonce jsme viděli blahopřání k narozeninám, které mu pan Suchý poslal. Zážitků s ním mám tisíce, ale to se nedá popsat. Standa se musí zažít,“ dodává.

Jedním z posledních zaměstnání Standy Holuba byla práce v uranových dolech ve Stráži pod Ralskem, kde se mu podlomilo zdraví. Poté rok pracoval na domovní správě a požádal o invalidní důchod, který získal. „Když už na tom byl zdravotně hůř, dávali mu prodavačky zbytky masa. On vždycky říkal, že to má pro Bélu, to byl jeho pes, ale jedl to on. A my to všichni věděli,“ říká další známá pana Holuba a se smíchem pokračuje: „I v pokročilém věku byl akční. Jednou jsme byli v Praze a on přijel autobusem na Střížkov, tam si sednul na lavičku a vypadalo to, že na té lavičce stráví příjemné odpoledne. Bavil se tam s lidmi. Takový byl pohodář. A přesně věděl, kde se, co slaví. Na to měl čuch. Prostě se objevil, ačkoliv mu nikdo nedával vědět a žadonil o panáka, pivo či dvacku.“

Kurátor českolipského muzea Tomáš Cidlina, však tvrdí, že rozhodně nebyl obyčejným žebrákem, protože od něj člověk vždy získal něco nazpět. „Poprvé jsem se s ním setkal u obchodního domu Andy, když mě požádal o drobné a byla to velice výhodná investice, která se mi mnohokrát vrátila,“ vzpomíná historik s úsměvem na rtech.

Peníze v rukou dlouho neudržel, jakmile dostal důchod, bavil celou hospodu, platil za všechny a druhý den chodil po známých a prosil o drobnou almužnu. „Měl své osvědčené stanoviště, kde mu to vždycky vyšlo a já patřil k němu. On, i když nic neměl, pořád rozdával. Rozdával radost, a proto jsme se tady dneska všichni sešli, protože nám všem tady dělal radost,“ popsal samozvaného komika Rudolf Živec z reklamní agentury Deus.