Vísecká rychta v Kravařích o víkendu hostila krajkářku Janu Pazdírkovou z Nového Boru. Ta se dlouhodobě věnuje výrobě frivolitkové krajky. „První uzlíček jsem udělala v roce 2005, ale frivolitkový uzel mě naučila krajkářka ze Slovenska, která přijela na Kravařskou paličkyádu,“ zavzpomínala na první setkání s touto technikou.

Lidé, kteří během soboty dorazili, měli možnost si nejen prohlédnout, ale i vyzkoušet, jak se dělá tato specifická krajka, která málem upadla v zapomnění. „Pokud bych měla k něčemu přirovnat výrobu frivolitkové krajky, pak by to bylo drhání,“ prozradila Pazdírková. Tato krajka se vytváří provazováním příze pomocí člunku nebo jehly. K výrobě krajky potřebujete pouze člunek, háček a nůžky.

Vyrobí téměř všechno

„Vyrobit se dá všechno, dečky, náramky, náušnice, ale viděla jsem i dětské botičky a klobouky,“ prozradila možnosti techniky Pazdírková.
Původ frivolitkové krajky není dodnes objasněný. Podle jedněch pochází z Evropy, jiní tvrdí, že z Číny.

Jana Pazdírková se přiklání k teorii, že její původ lze hledat ve starověkém Egyptě. V osmnáctém století byla tato technika natolik oblíbená a módní, že se s frivolitkovým člunkem v ruce nechala portrétovat nejedna pomazaná hlava, jako třeba Marie Antoinetta. V té době byly člunky masivnější než dnes a vyráběly se ze slonoviny, zlata nebo drahých kamenů.

Návštěvníci Vísecké rychty si mohli vyzkoušet frivolitkový uzlík a mohli vidět, jak taková krajka vzniká.

A že to nebylo nic jednoduchého, potvrdila i mladá slečna, která mezi prsty provlékala přízi: „Trpělivost bych na to neměla, ale je pravda, že kdyby se to člověk naučil, asi by mě to i bavilo.“ Naučit se udělat takovou krajku vyžaduje zručnost a samotná krajkářka po letech hledání našla kurz v Praze, kde se mohla všechno potřebné naučit.

Dnes je pro ni výroba krajky více než jen koníčkem. „Frivolitky jsou pro mě synonymem relaxace, odpočinku a vypnutí při mé náročné práci,“ uzavírá Jana Pazdírková.

Autor: Tomá3 Mařas