„Štěpka má 70!“ S takovým nápisem a číslem 70 na bílých dresech nastoupili v sobotu 9. října na hřiště SK Skalice u České Lípy zasloužilí hráči tohoto klubu. Spolu s veterány Vagónky Česká Lípa zde v rodinné atmosféře a přátelském utkání oslavili sedmdesáté narozeniny jednoho z nich – Jiřího Štěpánka. Vzpomínání, blahopřání, objetí, společné fotografování a předávání dárků oslavenci bylo až dojemné.

„Je to krásné, když si na vás někdo takhle vzpomene, když má zájem se setkávat, zahrát si se starou gardou, udělat si vzájemně radost,“ komentoval Štěpánek. Přitom proberou všechno možné a přemítají o životě. „Uvědomuji si, že jsem kvůli fotbalu plno věcí v životě nestihl, především lituji, že mně v té době dcery příliš rychle vyspěly a najednou už mě nepotřebovaly,“ zamýšlel se jubilant.

Odvolit však ještě před exhibicí stihl. Nelíbí se mu rozpolcení české společnosti. „Je to šílené od té doby, co je tam Zeman s Babišem. Lidé jsou na sebe zlí. Ve sportu to tak neznáme, protože i když jsme měli někoho oblíbenýho nebo ne, tak jsme byli prostě parta a chtěli jsme vyhrát s tím, že jsme se museli společnému cíli každý přizpůsobit, sympatie či antipatie to byla vedlejší věc, v politice u nás ale dnes dominuje,“ mínil Štěpánek.

Ke gratulantům se připojil třeba i skalický Libor Pokorný. Stihl také odvolit a zamířil na hřiště na exhibiční akci, kde si i za Skalici zahrál. „Jirka Štěpánek měl sedmdesátiny, něco jsem s ním odehrál, tak jsem přišel,“ řekl s tím, že jinak už aktivně nehraje, ale trénuje děti. Ani on nevidí stav naší společnosti a aktuální dění příliš optimisticky. „Není to dobré. Na fotbal si ale ještě čas nejdeme,“ poznamenal Pokorný.

Podívat se na setkání, popřát jubilantovi přijel z České Lípy Jaroslav Turnhöfer, který hrál za Vagónku Česká Lípa: „Hrávám i ve Skalici, za seniory, takže jsem tady vlastně doma.“ Podobná setkávání si užívá. Také on nezastírá, že se mu nelíbí jak je česká společnost rozdělená: Hodně se škatulkuje, vykopávají se zbytečně mezi lidmi větší a větší příkopy.“ Podle něj je atmosféra v naší společnosti vytvářena tím, jak lidé vnímají politiku těch politických špiček a dopady její dopady do jejich životů. „Nikdy nepanovalo v našem veřejném prostoru tolik dezinformací a lží. Těch snah cíleně proti sobě lidi štvát, to nikdy nebývalo,“ řekl Turnhöfer. Je si jist, že dříve převládaly spíš souboje ideologií, programů, ale teď je to o tom, kdo na koho vytáhne větší špínu. „Jsme na fotbale, tak mohu přirovnat, že jsou to vlastně takové fauly, aby bolely a nebyly moc vidět. A nakonec sám z toho fotbalu znám, že ty fauly, co nejsou vidět tak jsou skoro ty nejbolestivější. Záměrem takového jednání je protihráče otrávit nebo zkazit hru. Chybí mi lidé, co na rovinu přiznají, že faulovali,“ zdůraznil Turnhöfer.

Jiří Štěpánek se narodil 27. 9. 1951 v českolipské Dubici, přímo nedaleko fotbalového hřiště, takže už asi tehdy mu bylo souzeno, že fotbal bude jeho celoživotním koníčkem. „V Dubici jsme s klukama hráli dobrý fotbal, pak jsem odešel do Vagónky k trenérovi Macháčkovi. Přes vojnu jsem hrál v Rudé hvězdě Domažlice a po návratu jsem zase hrál v Lípě, tehdy krajský přebor, učili nás Láďa Kuruců, Pepík Vápeníků, Jirka Hendrych, já měl kliku, že jsem to s nimi dotáhl do druhé ligy,“ vzpomínal Štěpánek.

Jak připomněl, sledovat fotbalová utkání tehdy chodilo hodně diváků. Vagónka hrála na vysoké úrovni. Přicházeli sem kvalitní fotbalisté, jako Vápeník, Poštulka, Zlámal, Pinter, bratři Houškové, Soukup a mnoho dalších. Ti byli vedeni kvalitními trenéry: Cyprysem, Fišerem, Klínským, Sochorem, Žůrkem, a tím se kopaná postupně v České Lípě dostala až do 2. ligy, v níž nehrála žádnou podřadnou roli.