Kromě vztahu režiséra Fera Feniče ke Starým Splavům, kde mu chybí například promenáda, v rozhovoru prozradil, co by mohlo napomoci rozvoji Máchova jezera a jak on sám se pokoušel přivést do tohoto rekreačního střediska více kulturních aktivit.

Dotkli jsme se rovněž jeho nového projektu, příběhu zpěvačky Hany Hegerové. „Takový v této zemi z umělců snad nikdo nemá. Je to zároveň příběh této země a střední Evropy. Měnila kvůli tomu dvakrát svoji identitu,“ popsal část života této pěvecké ikony.

Jako jeden z mála měl tu čest se s ní přátelit a podařilo se mu objevit dosud neznámé informace.

Jak jste se do Starých Splavů dostal?
Nikdy jsem neměl žádnou chalupu, chatu ani jiné podobné místo. Pocházím z vesnice. Venkova jsem si v dětství užil až až, tak jsem se pak většinu dalšího života rád pohyboval ve velkých městech. Někdy před dvaceti lety, vlastně po padesátce, se ale začala objevovat touha najít místo, kam mohu jezdit odpočívat a nacházet klid po tom vypětí, které přinášela moje práce. Můj život se celý neustále točil kolem lidí. Stále jsem byl ve víru společnosti, neměl jsem možnost se aspoň na víkend někde zavřít, odpočívat, jenom si číst, přemýšlet, prostě být v přírodě a dýchat zdravý vzduch.

Proto jste si vybral Máchovo jezero?
Já jsem z vesničky na východním Slovensku. Dům jsme měli na návsi u potoka. Jako dítě jsem trávil hodně času ve vodě. Je zvláštní, jak se to v člověku uloží. Protože miluji vodu, tak miluji moře a tak jsem hledal chalupu v blízkosti vody. Máchovo Jezero jsem měl zafixované jako středisko socialistické rekreace. Měl jsem k němu podvědomý odpor a představoval jsem si klasické chatové osady. Různé stánky a masovou turistiku. To mě nelákalo.

Okolí Máchova jezera láká k investicím do nemovitostí nejen známé osobnosti, ale i developery. Na snímku je budovaná vila tenistky Heleny Sukové.
U Máchova jezera staví vilu Helena Suková. Apartmán v okolí vyjde na 24 milionů

Přesto jste si tu nakonec pořídil vilku. Jak se to seběhlo? 
Povídal jsem si s jedním kamarádem a vysvětloval mu, že hledám místo u vody, ale ne u řeky, ne v záplavové oblasti, spíš aby mi to připomínalo moře. Miluji Itálii a tak jsem hledal něco, co by mi evokovalo severní Jadran s jeho borovicovými lesy. A on mi říkal: Takové místo přeci existuje v Čechách a to jsou Staré splavy, protože pocházel z Doks.

A připomínají vám Staré Splavy Jadran?
Jednou v neděli jsem si sem se svojí kamarádkou rozhodl udělat výlet. Zní to jako z filmu. Přijeli jsem na Lázeňský vrch. Tam byla taková průrva, jediné nezastavěné místo, kde bylo hodně nepořádku. Lidé tam pravděpodobně odváželi odpad. Přítelkyně si sedla na kámen, rozhlížela se kolem. Najednou se rozplakala a řekla: „Tady je tak krásně!“ A já jsem odpověděl „Já tady postavím dům.“ Vůbec jsem nevěděl, jestli bude možné toto místo získat a zda na to vůbec budu mít peníze, ale asi, když si dáte takový cíl, a jdete si za ním, tak ten osud vám pomůže a překonáte všechny překážky.

Jaké překážky jste musel překonávat?

V té době tu bezpočet vil, i pozemek, vlastnila Ústřední rada odborů, složená z několik desítek odborových organizací. Všichni se na všem museli dohodnout, což velmi komplikovalo přijímání většiny usnesení. Proto se do té doby nebyly schopni domluvit na prodeji majetku, který jim připadl kdysi po převzetí komunistické moci a teď už ho neužívaly. Vše chátralo a kvůli tomu i na některých místech ve Starých Splavech se jakoby zastavil čas. Pravděpodobně jsem byl asi prvním iniciátorem, který se na ně začal obracet s tím, ať se o majetek, který tu mají, starají. A pokud na to nemají, tak ať ho prodají a nebrzdí rozvoj. Bylo to kolem roku 2000.

Nakonec jste ho tedy od nich získal?
Trvalo to možná rok. Hodně cestuji, projel jsem více než sto deset zemi světa. A zrovna jsem byl v Austrálii, když se na internetu objevila zpráva o veřejné soutěži na prodej různého majetku odborářů ve Starých Splavech. Naštěstí jsem se vracel z cesty o pár dní dřív, než byla uzávěrka a stihl tak podat nabídku. Tak moc jsem to chtěl, že byla ze všech nejvyšší, takže jsem získal pozemek. Takhle jsem se octnul ve Splavech.

Bylo to obálkovou metodou?
Ano, přesně tak. Jeden můj známý, který byl zkušeným podnikatelem, mi tehdy poradil, abych nepsal žádné rovné částky, ale uvedl v nabídce sumu, včetně stokorun, desetikorun a haléřů, protože když podmínky uvádějí, že vyhraje nejvyšší nabídka, může nakonec rozhodnout i deset haléřů. A měl pravdu. Vše proběhlo přesně podle těchto stanovených podmínek.

Na novodvorské kozí farmě manželů Krejzových se ukrývá nečekaný poklad: rozsáhlá sbírka polévkových mís.
Nejen mléko a sýry. Kozí farma ukrývá unikátní sbírku, která je největší v zemi

Také máte pocit, že se veřejný prostor kolem Máchova jezera poslední dobou kultivuje?
Splavy se v posledních letech začaly hodně probouzet. Přeji si a chtěl bych, aby se nám tady všem hezky žilo. Samozřejmě, když se Splavy kultivují, přitáhnou další lidi. Když žijete v čistém, krásném prostředí, tak i vy sám máte důvod zvelebovat svůj dům, svoji zahrádku, svoje okolí. Pokud město například upraví parky, tak se začne významně měnit celé místo a ožívat. To je impuls i pro lidi, aby také začali více pečovat o své okolí a svůj vlastní majetek.

Režisér Fero Fenič je ve Starých Splavech jako doma.Režisér Fero Fenič je ve Starých Splavech jako doma.Zdroj: Deník/Ladislava SdrzallekCo vám naopak na Starých Splavech vadí?
Je ještě dost míst, které by si zasloužila svoji kultivaci, například našimi předky vybudovaná síť různých chodníků se schody spojující ulice s parky, lesem a podobně. Za posledních dvacet let také došlo k určitého útlumu veřejných služeb. Zaniklo několik restaurací, v žádné ze zbylých už o víkendech nevyhrává živá hudba a ani noviny si už nekoupím ve stánku, protože už neexistuje. Turistický ruch se dost snížil. Nezažívám tu už takové návaly turistů, to mi ale nechybí. Jen popisuji, jakou proměnou prošly Splavy od chvíle, kdy jsem do nich poprvé přišel. Sezona je tady jen dva letní měsíce a pak až neuvěřitelný klid.

Ještě něco byste chtěl změnit?
Rád bych se dozvěděl, jaké jsou plány a perspektiva splavské pláže. Ještě v minulém roce se často měnila v camping a turisté si přímo na ni rozkládali stany a opékali buřty, jejich auta parkovala hned na břehu. Stejná situace je často i u jachtklubu. Jeho členové a hosté běžně parkují přímo na břehu jezera, což jsem neviděl ani v některých rozvojových zemích světa. I když dopravní značka povoluje vjezd jen dopravní obsluze a předpokládám že jen na nevyhnutnou dobu. Proto mám občas pocit, že Splavy nespravuje město Doksy, ale místní jacht klub, jehož drtivá většina členů ani nejsou místními obyvateli.

V srdci přírody poblíž Ralska vznikne nový hotelový komplex, který slibuje spojení luxusu s klidem a souzněním s přírodou.
V bývalém vojenském prostoru Ralsko vznikne luxusní hotelový komplex za miliardu

Co s tím?
Asi je na čase, aby své pravomoce začalo uplatňovat i město Doksy. Předpokládám, že příslušné pozemky vlastní a ty tak jsou jen v pronájmu. Nezpochybňuji tradici splavského jachtklubu, který neodmyslitelně patří ke Splavům a osobně mu velmi fandím. Ale nemůže se malé skupině občanů přizpůsobovat život a znevýhodňovat obyvatelé nejen celé jedné lokality, ale i jiné návštěvníky.
Pro mě je, jako pro světoběžníka, nelogické, že se nemohu projít kolem jezera. Ve většině civilizovaných zemích světa je například u moře povinný volný přístup kolem vody všem občanům. Nelze uzavřít průchod po jeho břehu. Ve Splavech ano. Přitom se tady nabízí možnost nádherné nábřežní promenády a šlo by to bez jakéhokoliv zásahu do jachtklubu, jen několikametrovým ustoupením jejich plotu a navracení místa občanům.

Pláž ve Starých Splavech bude od letošní sezony provozovat město Doksy.Pláž ve Starých Splavech bude od letošní sezony provozovat město Doksy.Zdroj: Deník/Ladislava SdrzallekPromenáda zde chybí, že? 
Stačí se podívat do jakéhokoliv letoviska v zahraničí. Přístavy jachet, které mají daleko větší hodnotu, jsou umístěné na úzkých molech vybíhajících do vody, maximálně s brankou zabraňující přístup nepovolaným. Neuzavírá se kvůli tomu celé nábřeží jen pro vyvolené a neodklání promenáda do lesa. Myslím, že Splavům by velmi pomohlo, kdyby tu vznikla promenáda. Až tím by to mohlo být „české moře“.

Pro jachtklub by to neznamenalo významné omezení…
Nakonec by z toho mohl i profitovat. Promenáda by přilákala více hostů, mohly by se jim nabídnout služby jacht restaurace i mimo samotný areál, případně obohatit promenádu o kavárničku a podobně. Prospělo by jim to i ekonomicky. A ze strany města by to bylo přirozené a logické gesto vůči veřejnosti a majetku nás všech, protože se jedná o obecní majetek. V některých věcech se tady prostě zastavil čas a těžko se něco mění.

Otvírání Máchova jezera se uskutečnilo v sobotu 18. května.
Mácháč je odemčený. Lidé se na pláž přišli bavit, i přes rozmary počasí

Jak se ve Splavech žije v zimě? Promenáda by mohla oživit i tuto část roku.  
Ano, teď se argumentuje, že se to tu v zimě neuživí. Jenže sem není v zimě proč chodit. Nanejvýš se dá na podzim chvíli mrznout u dřevěného stánku, také z komunistických dob, pokud je ovšem otevřen. I rodiče, když přijdou v zimě s dětmi bruslit, nemají kam zajít na odpolední kafe nebo zákusek. Chápu, vždy jsou dvě skupiny obyvatel, kdy jedné vyhovuje současný stav, protože nechce změnu, ale klid a druhá skupina, která by nebyla proti novému oživení, ale čeká, kdo to za ní udělá. A to je výzva pro město, které by mohlo přicházet s těmi podněty a hlavně konečně vytvořit vizi do budoucna, jak Splavy dále rozvíjet a podpořit domácí turistiku.

Jste v tomto směru optimistou? 
Ano. Život se tu za posledních 20 let výrazně změnil k lepšímu. Opravily se parky, chodníky, teď díky opravě schodiště k přístavu u něho vznikne malé sochárium s možnosti dalšího rozvoje v budoucnosti. Přeji si, aby tyto snahy pokračovaly dál a aby se Splavy ještě víc rozvíjely. Vždyť když se podíváme na staré fotky a vzpomínky pamětníků, tak jsme stále ještě dlužní našim předkům nejen v úpravách některých zchátralých míst, ale i v dosažení rozvoje, jakého byli schopni oni.

Říkal jste, že už jste tady dlouho. Setkáváte se s místními?
Samozřejmě. Mám tady již hodně přátel, v létě se těším na dobré pivko v hospodách. Potkávám hlavně lidi z ulice, v níž bydlím. Mám štěstí na skvělé sousedy. A především je tu rodina Formanová s penzionem Rut, kde to od jara do podzimu žije. Každý večer se tam schází plno zajímavých lidí a dá se tam zastavit na sklenku a popovídat si. V Praze je to méně osobní. Potkávám i lidi které znám z Prahy, ale v Praze na ně nemám čas. Lidé tady žijí družně. Na druhou stranu, když chci klid, tak se zavřu a mám ho. Je to tu velmi příjemné.

Sídlo Diama ve Stráži pod Ralskem.
Ve Stráži roste napětí, Diamo propouští. Týká se to stovek lidí, známe profese

Angažujete se tu nějakým způsobem?
Na počátku jsem pociťoval povinnost pomoci. Hned první rok jsem tu udělal v kině v Doksech závěrečný den Mezinárodního filmového festivalu Febiofest. Přivezl jsem Martu Kubišovou, která měla v kině Máj svůj koncert. Na zámku jsem uspořádal velkou večerní párty. Do kina Máj, kde závěrečný festivalový probíhal, jsem přivedl různé režiséry od Heleny Třeštíkové po Zdeňka Trošku a tak dále. Lidé se s nimi mohli setkat a diskutovat. Obyvatelům ulice jsem dal do schránek osobní pozvánku na seznamovací večírek. Ale odezva od města tehdy byla taková odtažitá.

Okolí Máchova jezera láká k investicím do nemovitostí nejen známé osobnosti, ale i developery. Na snímku je vilka režiséra Fera Feniče.Vilka režiséra Fera Feniče ve Starých Splavech.Zdroj: Deník/Ladislava SdrzallekZkoušel jste ještě něco?
Přišel jsem s nápadem, že bych sem v létě přivezl kulturní život. Některé věci jsou pro mě přeci jen jednodušší, protože jsem s mnoha lidmi v osobním kontaktu. Vytvořil jsem koncepci multižánrového kulturního festivalu Hvězdy nad Splavem, který by probíhal po celé léto o víkendech. Ale reakce byla taková, že kulturní léto si město tady pořádá samo. Tak jsem do toho již více nezasahoval.

Říkal jste, že jste hodně akční. Jaké další plány máte do budoucna?
Už třetím rokem pracuji na scénáři jednoho doku dramatu. Je to hraný dokument o Haně Hegerové, který bude samozřejmě zahrnovat i snímky z archívů různých zemí. Jedná se o velký příběh, který vzniká na motivy knihy Tomáše Padevěta Carmen: skutečný život Hany Hegerové. Deset let před její smrtí ji navštěvoval v bytě a ona poprvé někomu dovolila nahlédnout do jejího soukromí, které si po celý život velmi chránila. I já jsem se s ní znal přes 40 let, ale za svého života nechtěla, abych to natočil. Podmínila si, že to může vzniknout až po její smrti.

Na sympoziu se představí i sklářský výtvarník Martin Janecký.
Nový Bor chystá hvězdné sklářské sympozium. Záštitu převzal prezident Pavel

Jaký je její příběh?
Neskutečný. Takový v této zemi z umělců snad nikdo nemá. Je to zároveň příběh této země a střední Evropy.

Nastiňte nám ho.
Narodila se ve třicátém prvním roce, v období Československa. Její otec byl vysoký fašistický funkcionář Slovenského státu. Prožila všechna bouřlivá léta, rozpad státu, konec fašismu, konec jejího otce, který byl zavřený. Měnila kvůli tomu dvakrát svoji identitu. Byla v utečeneckém táboře u americké armády v Plzni, kam se dostala z rakouského kláštera. Vystupovala jako válečný sirotek, protože ji tak rodiče chtěli zachránit. Matka, byť byla s otcem rozvedena, byla poslána do vyhnanství na jižní Slovensko, kde přežila pak zbytek života. Pocházela ze šlechtické rodiny s více než 700letou tradicí, která má na Slovensku svůj erb. Dodnes existuje i vesnice, která se jmenuje podle jejího rodu. Hana Hegerová se vymykala i tím, jak byla vzdělaná a kolika cizími jazyky mluvila.

Je něco s čím jste přišel pouze vy?
Podařilo se mi dohledat několik lidí o kterých se netušilo, že ještě žijí. Například její spolužačku ze základní školy, nebo muže, který byl její první láskou. Byl manželem jedné slavné slovenské herečky. Celý život skrýval dopisy od Hany Hegerové. Její život nebyl jednoduchý, většinu prožila v osamělosti.

Oprava oblíbené ptačí pozorovatelny v Zahrádkách se blíží. Po měsících uzavření kvůli špatnému technickému stavu se dočká rekonstrukce.
Oblíbená ptačí pozorovatelna v Zahrádkách se dočká obnovy. Bude z jiného dřeva

Myslíte si, že byla šťastná? 
Když jsem se ptal několika desítek jejich přátel, pamětníků, jestli byla Hana Hegerová šťastná, tak jenom jeden člověk řekl, že ano. Možná právě proto, mohla zpívat to, co zpívala a byla v tom tak dokonalá. Do poslední chvíle rozhodovala o svém životě. Nakonec už nechtěla trpět bolestmi, které měla a rozhodla se zemřít. Ještě mi telefonovala, že podepsala revers. Bylo to v době vrcholícího covidu, takže než jsem si stihl vyřídit povolení k návštěvě v nemocnici, odešla. Ale byly s ní v té poslední chvíli její dva vnuci.

Kdy dokument uvidíme?
Mělo by to být dvoudílné stylizované dokumentární drama. První část natáčení se zatím plánuje na podzim, pokračování pak příští rok. Na obrazovkách by se tak mohl objevit v průběhu roku 2026. To bude mít Hana Hegerová životní jubileum.

Febiofest? Hledám nového vlastníka, říká režisér a producent Fero FeničRežisér a producent Fero FeničZdroj: se svolením Fera FeničeFERO FENIČ

Narodil se 20. března 1951, Nižná Šebastová (část Prešova), občanským jménem František Fenič.Je to slovenský a český filmový režisér, scenárista, producent, filmový organizátor, televizní a filmový podnikatel. Jako režisér doposud natočil asi 36 různých filmových děl.

V jeho filmové a televizní společnosti Febio (FEničův BIOgraf), známé svojí tvorbou nejen pro Českou televizi, ale i další tv stanice, vzniklo v létech 1992–2010 celkem 1261 dokumentárních i hraných pořadů. Mezinárodní filmový festival Praha – Febiofest, který založil v roce 1993 a jako majitel a ředitel ho vedl do roku 2012 (v současnosti působí jako jeho prezident), se stal jednou ze dvou nejmasovějších audiovizuálních akcí v ČR. Žije a pracuje v Praze a odpočívá ve Starých Splavech. Zdroj: wiki