V bytě 3 + 1 na Špičáku žije Radek a Honza. Oba jsou z českolipského dětského domova a oba úspěšně studují. „Kluci tu bydlí od července, nejprve si dali byt dohromady, vymalovali a zařídili nábytkem,“ chválí ředitel Dětského domova v České Lípě Karel Heller.

Honza nejprve absolvoval dvouletý učební obor. „Ten jsem úspěšně dokončil, pak jsem se přihlásil na zámečníka, teď jdu do druháku a za půl roku si budu dělat svářečské zkoušky,“ říká.

Honzova cesta k samostatnému životu a ke studiu nebyla bez potíží. „V dětském domově je od šesti let. Na základce měl trojky, čtyřky. Pak se přestěhoval do Prahy a na tamější církevní škole měl vyznamenání,“ nastínil Karel Heller.

„V České Lípě jsem absolvoval střední školu, teď mě vzali na vysokou, kde studuji obor marketingové komunikace,“ říká Honza, který bude potřebovat chráněné bydlení ještě nejméně tři roky.

Kdo zaplatí?

A právě časové omezení projektů, které podporují chráněné bydlení dětí z dětských domovů, je problémem. „Evropské fondy hradí náklady spojené s tímto druhem bydlení po dva, maximálně tři roky. Kraje využily možností požádat o tuto dotaci, ale po dvou letech budeme muset hledat další způsob financování,“ konstatovala vedoucí odboru školství Krajského úřadu Libereckého kraje Jiřina Princová.

„Ideální by byla varianta, kdy by první rok někdo platil plný nájem, druhý rok tři čtvrtiny, další rok polovinu a tak dále. Aby se děti, které přecházejí do reálného života, osamostatňovaly postupně,“ dodala Jiřina Princová.