„Depozitáře už jsou prakticky plné po okraj. Hojně přibývá dokumentů, co jsou jen v počítačích, které i skartací projdou elektronicky. Ostatní zamíří k uchování do Národního digitálního archivu v Praze, i když asi nikdy nebude možné vše zdigitalizovat. Ssoudím, že to ani není nutné,“ sdělil hostům vedoucí českolipského archivu Petr Kozojed, který je jedním z šesti zdejších archivářů.

Ve stále poměrně nových zdech archivu je soustředěno zhruba dva tisíce fondů a sbírek celého okresu, v celkovém rozsahu téměř pět tisíc běžných metrů. A například archivní knihovna čítá 24 tisíc knih různého stáří a zaměřených většinou na historická témata. Tytam jsou doby, kdy si archiváři vystačili jen s tužkou a papírem, později s psacím strojem. Jejich práce se v posledních letech stále více přesouvá do prostředí počítačů, tak jak postupuje elektronizace a digitalizace veřejné správy.

Jak Petr Kozojed zdůraznil, shromažďují a třídí dokumenty z území okresu Česká Lípa, který dnes existuje jen jako územní jednotka. Působí ale i nadále pro lokalitu Jablonného v Podještědí, podobně jako to má českolipský soud či Policie ČR.

Českolipský státní archiv mimořádně ukázal depozitáře

Zdroj: Deník / Petr Pokorný

„Staráme se v prvé řadě o to, co vyprodukuje stát. Máme 180 konkrétních „původců“, jako jsou města, obce, školy, instituce, ale i menší podniky v území, a u nich vykonáváme péči o dokumenty. Kontrolujeme spisovou službu, jako například ČOI kontroluje obchody,“ vysvětlil s tím, že archiváři také neustále dohlížejí na nějaká skartační řízení.

Podle šéfa archivu je dost složité odhadnout, co bude lidi za sto let zajímat. „Typicky to vidíme na fondech JZD (Jednotných zemědělských družstev). Zatímco dříve to bylo velmi využívané téma, tak dnes dějiny zemědělství nedělá skoro nikdo. Neznamená to ale, že bychom tuto část vyhodili. Podobné to je u Podacích deníků z 19. století, do nich dnes nikdo nejde, protože jsou psané kurentem a nezjistíte tam nic zásadního, jde jen o soupis korespondence, která na úřad přišla,“ přiblížil Petr Kozojed.

Originály matrik, jejichž záznamy přitahují veřejnost kvůli rodopisným bádáním, přímo v České Lípě nejsou, opatruje je Státní oblastní archiv v Litoměřicích. „Matriky za náš okres už jsou prakticky kompletně digitalizované. My jsme začali digitalizovat i obecní archivy či kroniky,“ uvedl Kozojed. Pozornost ale přitahují také například pozemkové knihy, hřbitovní knihy nebo evidence obyvatel. Hodně frekventované jsou prý i spisy od soudů a notářů. „Není výjimkou, že se dědické spisy dohledávají a otevírají i po půlstoletí,“ řekl archivář. „Vedeme i různé konzultace s úřady, nebo když nám soukromník nabídne nález, pozůstalost, tak jsme za kvalitní knihy či fotografie rádi. Zkrátka je vždy lepší nás oslovit než listiny vyhodit, čas od času se tak objeví zajímavý nález,“ doporučil Kozojed.

Historie českolipského archivu

Zajímavé jsou i dějiny českolipského státního archivu, který si letos připomíná 70 let existence. Formálně vznikl v roce 1951, ale nebyl až do roku 1953 personálně obsazen. První pracovníci do něj nastoupili až o dva roky později. Potřebnou úroveň práce s archivy mu zajistila od roku 1955 jeho první a dlouholetá ředitelka Marie Vojtíšková.

První pilotní komunitní setkání na českolipském gymnáziu s Tomášem Cidlinou.
Gymnázium v Lípě začalo zvát hosty k debatám. První byl historik Cidlina

Základem nového archivu se staly archiválie města Česká Lípa z předválečného archivu města. Nejprve dostal k dispozici přízemí budovy v Žižkově ulici 321, pak také v letohrádku Červený dům. Nejdelší etapu, 40 let, měl zázemí v českolipském klášteře, kde se o místo dělil s vlastivědným muzeem.

Část depozitářů léta byla i v zámku Stvolínky. Do nově postavené budovy u sídliště Střelnice fondy a archiváři přešli v roce 1999. „Přes „mouchy“ objektu, způsobené dřívějším špatným založením stavby, jsou zde podmínky pro archiv dobré. Řada archivů dodnes funguje v bývalých klášterech, hradech a zámcích,“ uzavřel Petr Kozojed.