Odvrátit pravidelné povodně a připravit půdu pro rozvoj lokalit na březích Ploučnice v České Lípě, měla za cíl regulace toku dokončená před 101 lety.

Výsledkem náročného inženýrského díla bylo nynější mělké koryto, v úrovni centra města obezděné stovkami kamenných kvádrů. Vliv léta tekoucí vody byl však neúprosný a více než třímetrová zeď, nad níž stojí mimo jiné historický kostel svaté Máří Magdalény, se začala drolit.

„Jedná se o nábřežní zdivo v délce zhruba 180 metrů v samém centru České Lípy. Je tvořené pískovcovými kvádry, které vykazují zvláště v patách značné poškození. Úkolem dodavatelské společnosti je poškozené konstrukce opravit, doplnit chybějící pískovec a také zeď přespárovat," říká mluvčí Povodí Ohře Jan Svejkovský. Zakázku za čtyři a čtvrt milionu korun získala chomutovská společnost RRR. Oprava by měla být dle smlouvy dokončená 31. srpna letošního roku.

Ani po kolena vody nemají opraváři koryta českolipského toku Ploučnice. Řady pískovcových kvádrů na 180 metrů dlouhém obezděném úseku řeky odplavila voda.

Stavaři operující ve zhruba třiceticentimetrové hloubce si rekonstruovaný úsek obkládají pytli s pískem. S materiálem jim pomáhá kolový bagr.

Nákladné opatření

Podle českolipského badatele, sběratele a historika Jiřího Kratochvíla zužovaly Českou Lípu záplavy odnepaměti.

Série ničivých povodní na konci 19. století dlouhodobý plán na regulaci zakroucené řeky postrčila kupředu. „Zřejmě poslední kapkou a pádným argumentem po ničivých povodních byla katastrofální povodeň roku 1890, jejíž dopad ještě znásobilo poboření Karlova mostu v Praze v tomtéž období," uvádí Kratochvíl.

Začátku stavby se nákladný, několikrát změněný projekt dočkal až roku 1910. Celou dobu byl provázený nedostatkem financí i dalšími problémy. „Aby nebylo nenadálých překážek málo, ještě než byla realizace úprav řeky dokončena, vypukla první světová válka," popisuje Kratochvíl.

Kvůli válce se dokončovací práce redukovaly, upustilo se například od regulace severního ramena řeky. Nakonec došlo k prohloubení dnes jediného koryta řeky, které tehdy narovnali z původní klikatice do současné podoby. Hotovo bylo až v roce 1916.

„S odstupem stovky let je možné konstatovat, že úpravy toku řeky na území města byly vykonány dostatečně, neboť od dokončení prací nebylo samotné centrum města již postihnuto žádnou ničivou povodní," dodává Jiří Kratochvíl a připomíná ničivou povodeň z roku 1981, kdy k vylití Ploučnice z koryta stačil jen zhruba metr. K přelití a možnému stržení lávky za gotickým kostelem svaté Máří Magdalény tehdy chyběly jen centimetry.