Sliby, pláč i vztek. Jednání o podmíněném propuštění vězňů je plné emocí

„Ač znají pravidla, která nenaplňují, tak si někteří podávají žádost s tím, že jim to buď vyjde, nebo ne, jednací místnost si pletou s trhem. Jiní, mnohdy s pestrou trestní minulostí, využívají ustanovení v zákoně a dělají vše, aby dané podmínky formálně splnili a byli propuštěni dříve,“ říká předsedkyně senátu Zuzana Bohatá Koldovská. „Na řečnickou otázku, kterou si pak tady často kladu, čemu má soud věřit, neexistuje odpověď,“ podotýká.

Požadavky na podmíněné propuštění řeší alespoň dvakrát za měsíc. U českolipského soudu se jim navíc věnuje ještě jeden soudce. „Někteří odsouzení si myslí, že jsou napravení, a s rozhodnutím soudu nesouhlasí,“ upozorňuje předsedkyně senátu.

Spoluvězně brutálně zbil, až mu zlomil lebku. Soud ho poslal na 5 let za mříže

Soudní senát několik hodin naslouchá devíti různým osudům, kterými se proplétaly trestné činy. Odsouzení muži mají sklopené oči nebo sklon k výřečnosti, dokonce k melodramatu. Ten nejprotřelejší přidává i pláč. Z devíti projednávaných jich novou šanci od soudu dostávají čtyři. Těší se, že si mohou jít sbalit věci a ještě ten den vyjdou za bránu kriminálu.

„Dnešní výsledná bilance 60 : 40 je standardní, občas se stane, že je propuštěna více než polovina z žadatelů, jindy naopak,“ shrnuje po zasedání státní zástupce Michael Dostál. „Opakovaně mohou znovu žádat o podmíněné propuštění po šesti měsících od zamítnutí předchozí žádosti,“ dodává.

Povedeme řádný život, slibují

Jako prvního předvedl dozorce před soud Antonína Tomáše Heřmana (46), vykonávajícího si trest za podvody. V síni zaznívá i fakt, že je svým způsobem raritou, protože byl v minulosti třikrát odsouzen za šíření poplašné zprávy, anonymně hrozil lidem při hokejovém utkání, když v Ústí nad Labem hrál Liberec, nebo v obchodním domě. „Zažil jsem týrání od matky, neměl jsem kam jít, proto jsem trestné činy opakoval,“ kaje se.

Ve vězení „vyšlapoval“, spojil se s charitou, snažil se o terapii i řešení exekucí a hledání zaměstnání. Se svědectvím k soudu přišla i pracovnice komunitního domu Svatý Dismas ve Stráži pod Ralskem. „Máme přísné podmínky, spolupracujeme půl roku, není závislý na žádných návykových látkách. Zajistíme mu ubytování i práci,“ říká. Právě tato záruka senát přesvědčuje o tom, že může Heřmana podmíněně propustit. Současně mu stanovuje tříletou zkušební dobu.

Celý život jezdil bez papírů. Z trestů si řidiči vrásky nedělají, míní soudce

Dalším šťastlivcem se stal Michal Doubek (35), který si odpykával 3 roky za drogy, tento trest měl končit v červnu 2024. Chválu nezastírá přítomný vychovatel věznice: „Je nadprůměrný, na pracovišti v Praktiku nemá absence, zapojuje se do úklidu na oddíle, neměl žádný kázeňský trest.“

Pomohla mu ujištění rodiny, družky a věrohodného zaměstnavatele, že bude mít kde bydlet a pracovat. „Pracoval jsem jako vlekař, na živnost také v lese, nyní se k vlekům vrátím. Můj zaměstnavatel se i mimo sezonu zabývá údržbou vleků v celé republice. Choval jsem se ve výkonu tak, aby mě soud pustil. Povedu řádný život,“ slibuje Doubek.

„Zažil jsem peklo“

Naopak část trestanců si chce na svobodu, přestože musí vědět, že nesplňují ani ty předepsané požadavky. Patří k nim třeba Pavel Gaži (32), který vyvolává údiv tím, že si žádost podal, ačkoliv mu celý trest končí už za pouhý měsíc. V případě, že by podmíněně propuštěn byl, musel by mu soud stanovit několikaletou podmínku. „Potřeboval bych domů,“ reaguje na otázku předsedkyně senátu. „Nebojím se, že bych zase páchal. Nebylo to pro mě moc lehký tady.“

Další z odmítnutých mladých vězňů Radek Jehlička (29) zmiňuje, že žádal o přeložení do věznice ve Stráži pod Ralskem, aby měl větší šanci na podmíněné propuštění, neboť taková fáma se prý káznicemi v zemi šíří. „Ve věznici Ostrov se nedají získat pochvaly, které k propuštění potřebuji, ač jsem se snažil sebevíc, zažil jsem tam peklo,“ sděluje.

Drog se nezbavil ani ve vězení. Fetuju a kradu od mládí, přiznal se u soudu

Po zamítnutí žádosti neudrží z devítičlenné skupiny nervy na uzdě jen Marián Lacko (30), potrestaný 37 měsíci vězení za neustálé krádeže. „Co je to tady za systém,“ téměř křičí při odchodu. Do konce trestu mu zbývá 7 měsíců. Ještě před usnesením soudu na něj apeloval s tím, že už ho trest poučil, že se ve vězení chová výborně a že chce žít normální život: „Deset let mám odsezeno, teď s tím chci už končit. Byl jsem grázl, teď jsem se změnil, mám pochvalu, mám kurz,“ míní Lacko.

Nesouhlasí vychovatelka ani státní zástupce, který navrhuje žádost zamítnout: „Odsouzený není výborný, jak říká. Vyhýbá se práci, také splnění podmínky vedení řádného života není naplněno,“ prohlásí.