„Úplná zřícenina to nebyla, ale zpustlý dům, staticky narušený, měl trhliny dá se říci od shora dolů. Statek tady navíc překopal terén až tu vznikl „lavor“ a po deštích sušárna stála ve vodě, a ještě k ní nahrnuli hromadu hlíny,“ komentoval minulost Petr Kmínek, který má na radnici na starosti dotace i obnovu památek.

close Příběhy opuštěných budov info Zdroj: Deník zoom_in Rekonstrukce proto v roce 2013 začínala terénními úpravami. Původní zařízení vzalo za desetiletí nešetrného využívání za své. „Zachovalo se nám jen pár detailů, které teď chráníme,“ podotkl Kmínek. Jak zdůraznil, tato významná technická památka připomíná někdejší slávu dubského chmelařství. V době jeho největšího rozkvětu je v Dubé doloženo šest takových sušáren, ale pouze tato se zachovala. Do dnešní krásy ji vrátila snaha města, které ji získalo do vlastnictví až v 90. letech.

„Letos dokončíme stavební obnovu, už i poslední rok čerpáme dotaci z programu Záchrany architektonického dědictví. A sušárnu budeme moci začít zabydlovat. Oživovat,“ uvedl Kmínek s tím, že v přízemí předpokládají vytvořit stálou expozici o zdejším chmelařství a o Dubé. „Měla by mít moderní, interaktivní formu. Prostory v patrech pak volají po pořádání různých výstav, využívat objekt plánujeme i ke kulturním a vzdělávacím akcím,“ sdělil.

Památka z druhé poloviny 19. století zaujme na první pohled nevšedními kruhovými věžemi, které jsou typické v Anglii. Jedna z věží je kryta původní zděnou kupolí, druhá novější jehlanovitou dřevěnou střechou. Třetí věž je hranolová se sedlovou střechou a z ní vyčnívajícím párníkem. V těchto věžích probíhalo sušení na kovových sítech – pravděpodobně pomocí přímého vytápění.Objekt začal chátrat už za první republiky. Úpadek a rozklad zrychlil po druhé světové válce, kdy ho mimo jiné využíval státní statek jako výkrmnu brojlerů, což značně poškodilo interiéry.

Nejbližší okolí je dnes parkově upraveno, zdobí ho i sochařská díla a malá chmelnice, kde roste původní odrůda Dubský zeleňák. Návštěvníci se do památky dostávali zatím jen výjimečně, jednou ročně. „Všechny zájemce o prohlídku zvu na 9. září, kdy si připomínáme Dny evropského dědictví, během nich se lidé mohli na postup obnovy sušárny i v minulých letech podívat,“ řekla starostka města Irena Žalovičová.

Rekonstrukce, kterou město hradí i za pomoci různých dotací, vyšla zhruba na 20 milionů korun. Podle památkáře Miroslava Kolky, specialisty Národního památkového ústavu v Liberci, který na práce dohlíží, jsou detaily obnovy projektovány výhradně na základě doplňujících průzkumů. „K rekonstrukci zaniklých částí přispěly vedle průzkumu vlastní stavby rovněž nálezy dobových fotografií,“ uvedl již před časem Kolka. Podle něj bylo novými průzkumy a dendrochronologickou analýzou stropních a krovových konstrukcí doloženo, že dubská sušárna náleží k nejstarším objektům tohoto typu v českých zemích. V rámci Čech bývalo Dubsko jednou ze tří významných oblastí pěstování chmele – bylo zde přes 10 kimoletrů čtverečních chmelnic.

Nedaleko sušárny stojí socha svatého Prokopa. Právě tady se stal hrdelní zločin, který inspiroval básníka Karla Hynka Máchu k sepsání Máje. Zdejší mladík Hynek (Ignác) Schiffner zde v roce 1774 utloukl kusem chmelové tyče otce, který byl proti jeho lásce k dceři sedláře. Otcovraha pak čekala poprava v Mladé Boleslavi lámáním v kole, což měla být poslední poprava vykonaná tímto způsobem u nás. Skutečný příběh se stal právě na chmelnici v Dubé, romantik Mácha jen děj přenesl o kousek dál, k dnešnímu Máchovu jezeru. „Místo je dostupné po turistické cestě, město pracuje na tom, aby tam ale vedl koridor přímo od sušárny,“ uvedl Petr Kmínek.

Sušárna chmele Dubá

Kde stojí: jižní okraj města Dubá (Českolipsko)

Kdy a kým postavena: asi 1868, manželé Langhansovi

Kdy a jakou zažila největší slávu: konec 19. století. Na Dubsku se pěstoval chmel po staletí, koncem 19. století se v Dubé konaly chmelové trhy, sídlil zde puncovní úřad, který mimo jiné hlídal původnost zdejší odrůdy chmele Dubský zeleňák, a prosperita odvětví znamenala i všeobecný rozvoj města. V době největšího rozmachu pěstování chmele v oblasti bylo ve městě podobných sušáren šest, dnes zbyla jen tato jediná.

Odkdy a proč chátrala: úpadek zrychlil od roku 1945, výkrmna drůbeže.